Mám úspěch, ale ten mi nestačí


Rozladění, deziluze, smutek. Ale také nespavost, neuróza a deprese. S tím dnes bojují mnozí mladí šéfové, muži i ženy. Sice dosáhli poměrně rychle záviděníhodného úspěchu, ovšem nyní přemítají, za jakou cenu.
Psycholog Tomáš Vašák se setkává ve své ordinaci stále častěji se šéfy, kteří procházejí, jak sám říká, krizí manažerského věku. "Úspěšní třicátníci si stále udržují vysoké pracovní tempo a kariéra je pro ně vším. Někteří ale pociťují, že se ocitli v sociální izolaci," říká.
Čtyřicátníky a starší trápí jiný problém. Mnozí z nich vybudovali firmu, divizi, oddělení, nadchli lidi pro změny v nich. A později je právě kvůli změnám museli propustit. Tím si prošli několikrát. Úkoly, které kdysi pro ně byly výzvou, se opakují. V ubíjející rutině a v pochybnostech o smyslu počínání je obtížnější znovu nabudit svou energii a "nakazit" jí ostatní.

Zkuste druhou kariéru

Psychiatr Michal Hrdlička, spoluautor knihy Krize středního věku, připomíná citát filozofa Arthura Schopenhauera: "Z hlediska životní síly lze člověka do šestatřiceti let přirovnat k tomu, kdo žije z úroků; co dnes vydal, je tu zítra zpět. Ale od tohoto bodu je naším analogem rentiér, který začíná sahat na svůj kapitál." A s ním nakládají manažeři různě úspěšně.
Někteří se rozhodnou začít úplně znovu v jiné firmě, v odlišném oboru, anebo se stávají poradci a konzultanty mladší generace. Jiří Devát, místopředseda představenstva Českých aerolinií a viceprezident pro informační technologie, říká, že manažer s každým novým rozhodnutím či pozicí bojuje znovu o svůj kredit. "Na rozdíl od spisovatele či zpěváka nepobírá za svá správná rozhodnutí po zbytek života žádné tantiémy."
Není to dlouho, co byl jeho přechod z postu generálního ředitele společnosti Microsoft Česká republika do ČSA komentován jako sestup. "Po formální stránce jsem byl jednička a dnes jsem dvojka," přiznává. Rozhodl se však vědomě, protože považuje z hlediska své manažerské budoucnosti za velmi cennou zkušenost z jiného odvětví, typu společnosti a odlišných situací. "Vsadil jsem na posílení univerzálnosti před vlastní mumifikací. Věřím, že o to silnější jednička budu v budoucnu," dodává. Jeho změnu postu neprovázela krize, úspěšně jí předešel. Neztratil ze zřetele svůj cíl - být výborným manažerem.
Každý šéf občas pocítí, že potřebuje změnu, ať z toho důvodu, že nemá momentálně kam růst, nebo se na svém postu necítí z různých příčin dobře. "Vzpomínám si, že jsem se po letech působení jako partner a později šéf auditu dostal do situace, kdy jsem potřeboval změnu," vypráví Michal Petrman, manažer ze společnosti Deloitte ČR. A ta v té době nebyla směrem nahoru. I když zvažoval nabídky mimo firmu, nakonec se rozhodl zůstat a akceptovat pozici více odbornou, i když to v hierarchii znamenalo menší krok zpět. S odstupem času ale nyní vidí, že mu to pomohlo načerpat energii a podívat se na mnoho věcí jinak. "Moje štěstí bylo v tom, že jsem nemusel měnit firmu a po nějaké době jsem se vrátil do vrcholné řídící funkce."


Jít hlavou proti zdi nemá cenu

Problém bývá v tom, že ne každý manažer je ochoten si svůj stav přiznat a "ustoupit" dříve, než se to negativně podepíše na jeho práci, soukromí či zdraví. Přitom v momentu, kdy cítí jen trochu osobní nepohody, stačí udělat pár zdánlivých maličkostí. Vyplatí se zamyslet nad svými tužbami, nad tím, čeho se člověk chce dočkat v budoucnu a co pro to dělá nyní. Dobré je najít smysl života ještě v něčem jiném než v práci. V rodině, ve sportu, v koníčcích.
Například David Mik, vedoucí expanze společnosti Plus-Discount, si uvědomoval jen zvolna, že tím "něčím jiným" nemohou být další neodkladné úkoly, v jejichž plnění by s někým soupeřil, byť i sám se sebou. A tak se naučil vyhledávat prožitky, které přinášejí zadostiučinění, a jen tak nevyprchají. Ať jde třeba o posezení s přáteli, na kterém se nic neřeší. Prostě dělat věci, při kterých si člověk uvědomí, že je s nimi šťastnější než bez nich.