Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?Tak to bych si měl vzpomenout, nebyly to pohádky, ale už rovnou Psohlavci od Aloise Jiráska. Zejména mě zajímala sugestivně vylíčená scéna Kozinovy popravy. Svojí krutostí navazovala na krutost některých pohádek, které mi krátce před tím četli dospělí, ale zároveň už byla průhledem do reálného světa dospělých.
Co jste četl naposledy?
Je to autobiografie s názvem Stalin, za něho ji ovšem napsal jakožto autobiografii fiktivní americký historik a překladatel Richard Lourie. Je to velice zajímavý psychologický ponor do tyranova nitra.
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Nových i antikvárních bývalo i dvacet a více, ale to už je minulost. Zaplevelil jsem za ta léta prostorově nenafukovatelný byt tolika knihami, že jsme jich při prázdninové rekonstrukci museli polovinu vyházet, abychom se tam vůbec vešli.
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Bylo to souborné vydání básní Petra Bezruče z Klubu přátel poezie. Kdysi jsem k němu měl narušený vztah povinnou školní četbou a teprve teď jsem objevil neobyčejnou originalitu jeho veršů. Zase jsem to přinesl z antikvariátu, i když jsem si při letní čistce sliboval, že už nic domů tahat nebudu.
Jakému typu četby dáváte přednost?
Profesně dávám přednost literatuře filozofické. Jednou týdně totiž přednáším filozofii hry na Karlově univerzitě. V poezii se pravidelně vracím k některým autorům, zejména k Vladimíru Holanovi. Jinak také rád vyhledávám beletrii, která se blíží literatuře faktu, jako je už zmíněný Lourieho Stalin nebo autoři odborně zasvěcených špionážních románů, jako je například John le Carré.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Byla to kniha Václava Holzknechta Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo a také Klobouk ve křoví od Jiřího Voskovce v období mé mladické posedlosti tvorbou V+W.
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Aby lidi úplně nezmagořili ze sledování telenovel a seriálů. Aby děti v dospělosti nezapomněly abecedu. Aby jejich čtenáři uměli smyslově vychutnat, jaký je to rozdíl, laskat krásně vázanou a výtvarně vypravenou knihu a nebo se dotýkat stále jen "myšky" počítače. Tento životní postoj mám v plánu též popularizovat besedami s názvem "Autoři v kůži vázaní" pro mládež s písničkami a s literárně zaměřeným psychodramatem, v němž si mladí účastníci, ale i jejich učitelé, budou moci zahrát své oblíbené literární postavy.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
To je moc těžká otázka. Takže z literatury filozofické Eugen Fink: Hra jako symbol světa, z literatury faktu a historie Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, z poezie sbírka Vladimíra Holana Ptala se tě...
Jan Vodňanský (*1941)
Kromě vlevo uvedených profesí také herec, scenárista a vysokoškolský učitel. Vystudoval ČVUT a filozofii a historii na FFUK. Byl hercem Činoherního klubu a divadelního studia Ateliér. Je autorem mnoha textů k divadelním a rozhlasovým hrám a muzikálům a také vlastních pořadů. Vydal víc než desítku knih písní, básní a textů. Nezapomenutelnou autorskou dvojici vytvořil na konci 60. let s Petrem Skoumalem.
