Současné výkyvy počasí jsou nepřehlédnutelné. Podle některých názorů si příroda tímto způsobem s námi začíná vyřizovat účty. V případě ničivých větrů to ale může být pravda jen částečně - byly tu vždy.
"Počasí, vždycky chystá nové úskoky a zkouší je na lidech, aby vidělo, jak se zachovají," prohlásil už v 19. století americký spisovatel Mark Twain. Zapomněl dodat, že správně se zachovají málokdy, protože každá nová pohroma je zase zaskočí nepřipravené.

Rozdílný původ i následky
Staré kroniky ukazují, že větry s katastrofálními účinky se na našem území vyskytovaly vždy. Dávné záznamy se však s jemnými meteorologickými odlišnostmi moc nepářou, a tak je často těžké odlišit orkán od tornáda. Rozdíly v tom ale nedělá ani většina dnešních laiků. Přesto jde o dva odlišné jevy.
Protože slunce zahřívá zemský povrch nerovnoměrně, vytvářejí se oblasti s teplejším a studenějším vzduchem, s různým obsahem vodní páry - a díky tomu také s různým atmosférickým tlakem. V místech vysokého tlaku padá vzduch k zemi, odtud má snahu se šířit do oblastí s nízkým tlakem, kde naopak stoupá vzhůru. To ale nejde tak jednoduše, protože na proudění má vliv také rotace Země. Ta způsobuje, že na severní polokouli kolem míst vysokého tlaku se vzdušné proudy stáčejí ve směru hodinových ručiček, zatímco kolem tlakových níží se pohybují proti směru hodinových ručiček.
Od určité rychlosti větru odborníci mluví o orkánu. Důsledky jeho běsnění jsou o to horší, že pustošící síla působí na velkém území.
Naproti tomu tornáda sice vypadají impozantně, jejich ničivá síla se však omezuje na úzký pás dlouhý maximálně pár kilometrů. Na malou plochu ale udeří obrovská energie. Také vznik tornád se od orkánu liší. Když se v bouřkovém mračnu střetnou proudy studeného a teplého vzduchu, vytvoří se rotující vír, který za určitých podmínek dosáhne až k zemi.
Nejničivější tornáda jsou sice výsadou USA, ovšem objevují se i v Česku. Roku 2002 například rotující trychtýř navštívil jihomoravskou obec Hevlín, kde poškodil některá stavení. Meteorologové soudí, že v tuzemsku vzhledem ke krátkému trvání většina smrští unikne pozornosti. Odhadují proto, že každým rokem se tu objeví pět až patnáct tornád. A rozhodně nejde jen o záležitost poslední doby.
"Léta páně 1144 dne 14. května strašná věc se stala nedaleko ležení knížete Oty," vypravují Letopisy Hradišťsko-Opatovické. "Kolem poledne viděn jest černý sloup, an vystupuje od země až k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír... Po nějaké pak přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější než tma a prudším ještě vírem na tentýž způsob od země se zdvíhati..."

Největší hrozba ve střední Evropě
Společně s povodněmi představuje vítr ve střední Evropě největší rizikový faktor přírodního původu. Zatímco velké vody lze omezit rozumným hospodařením v krajině, vichřici či vzdušnému víru zabránit nejde. Tlakové rozdíly mezi různými oblastmi zemského povrchu se totiž nějakým způsobem vyrovnávat musí.
Na vítr je však možné se alespoň připravit. Bude-li se klima opravdu oteplovat, tak je to dokonce velmi vhodné. Víc tepla v atmosféře znamená i víc energie, kterou se živí všechny druhy ničivých větrů.
Málo se dá dělat proti tornádu. Vír nepůsobí jen rychlostí větru, ale také hlubokým podtlakem uvnitř svého trychtýře. Zasažená budova proto často doslova exploduje zevnitř. Když tedy vidíte divný mrak, z něhož se souká k zemi temný chobot, nejjistějším místem pro přežití je sklep. A kde není zbudován, tam odborníci doporučují aspoň nějakou vnitřní místnost bez oken s pevnými stěnami, nejlépe koupelnu a přišroubovanou vanu. Česká tornáda sice zatím (na rozdíl od těch amerických) málokdy přesáhnou stupeň F1 (viz rámeček), nic ale nevylučuje, že časem může být i hůř.
Naproti tomu vichřicím se bránit do značné míry lze, už proto, že proudění v nich nedosahuje takové rychlosti. Poslední orkán v Česku navíc přesvědčivě ukázal, že meteorologové umí varovat s dostatečným předstihem. Nemělo by proto být nemožné včas zajistit staveniště, provizorní ohrady a další zdroje nebezpečných létajících trosek, odklidit auta z dosahu stromů a podobně.
Největší podíl na škodách mají polámané kmeny a větve, nejen kvůli poničeným porostům, ale také kvůli pádům na domy, elektrická vedení, silnice a železnice. Výsledné sumy vyčíslených škod bývají mnohonásobně zvýšeny smrkovými monokulturami, protože kořenový systém smrku je měkký a dřevo křehké. A přesto i po letošní katastrofě budou vysazeny zase... Rovněž elektrické dráty se opět vrátí na sloupy, ačkoliv ze zisků energetických společností by nějaký ten kabel mohl přijít také pod zem. O lehkých stavbách z náhražkových materiálů, které se jen navenek tváří jako opravdové domy, ani nemluvě...
Jak že to řekl Mark Twain? Pokud nás počasí opravdu zkouší, tak se nejspíš dobře baví.

21-v-1.jpg
Největší škody působí vichřice tradičně ve smrkových monokulturách.

21-v-2.jpg
Po posledním lednovém orkánu trvaly výpadky elektřiny i desítky hodin.

21-v-3.jpg
Tropická bouře při pohledu z vesmíru. Na snímku hurikán Fran v září 1996.

21-v-4.jpg
Vítr tornáda koncetruje ničivou energii na malé ploše.

21-v-5.jpg
Při rychlosti větru blížící se 100 km/h je už chůze na ulici téměř nemožná.

Rychlosti větru a klasifikace tornád.

Související