Čas je ke slovenskému skladateli a klavíristovi Mariánu Vargovi milosrdný. Po euforiích bigbítové horečky přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy Varga jako stěžejní postava československé rockové hudby prudce vystoupal na vrchol popularity, i následných "prohrách", kdy stíhán depresemi přebíjenými alkoholem zůstával v ústraní, přichází důstojné stárnutí. A nová "pětihvězdičková" deska nahraná se smyčcovým Moyzesovým kvartetem je jeho ztělesněním či snad zduchovněním. 

Za několik dnů (29. ledna) šedesátiletý umělec tu až něžně rozvíjí motivy zakotvené v oněch euforických a intenzivní aktivitou naplněných dobách, kdy hrál se svou skupinou Collegium Musicum i dvě stě koncertů ročně, a také přepracovává své nejlepší písně známé z nahrávek se zpěvákem Pavolem Hammelem. Tento relikt minulosti ale pojímá nehistoricky. Mistrně budované melodie uhnětl s Moyzesovým kvartetem do působivé arteterapie, demonstrující harmonii v nejpřívětivějším smyslu slova.