Šéf, který nekomunikuje se svými zaměstnanci, jako by nebyl. Tlak konkurence a neustálá potřeba změn vyžaduje pružnou spolupráci vedení a jeho lidí. Proto je na trhu práce stále žádanější devízou schopnost jasně formulovat a předávat vize i cíle. Ale také naslouchat a dát na názor druhých.
"Dříve platilo, že lidé jsou ve vedoucích pozicích díky svým vynikajícím odborným znalostem a schopnostem. Dnes už to nestačí," říká Aleš Křížek, manažer ze společnosti Robert Half International. Tento trend potvrdil i mezinárodní průzkum Financial Directions Survey dotazující více než 2500 finančních a účetních odborníků ve třinácti zemích světa. Z odpovědí profesionálů vyplývá, že komunikační dovednosti považují za důležitější než vůdčí schopnosti.
"Například dodavatelé IT řešení chtějí zaměstnávat odborně dobře připravené profesionály, kteří jsou zároveň schopni komunikovat s klienty, získávat od nich důležité informace. A nečiní jim problémy srozumitelně vysvětlit výhody navrhovaného řešení," podotýká Jan Bílek, manažer divize Robert Half Technology v České republice.

Beze slov to nejde
Se závěry studie souhlasí generální ředitel Siemensu a Manažer roku 2005 Petr Kafka. "Rozhodnutí šéfa se musí opírat o know-how jeho podřízených. Žádný manažer není a nemůže být vševěd," říká. Dodává, že ale nejde samozřejmě o automatické převzetí názorů, ale jejich "šéfovské" zpracování. "Aby tento proces mohl dobře proběhnout, musí být ve firmě vytvořeno odpovídající komunikační klima."
To nejlepší řešení se totiž málokdy zrodí jen v jedné hlavě. Ale když se podělí spousta lidí o své názory, šance na vnik originální myšlenky se zvýší. A co dnes vítězí v konkurenčním boji? Jedinečnost.

Manažer musí umět mluvit
"Komunikační dovednosti patří mezi schopnosti vůdce. Ten, kdo je má, jím nemusí být. Ale vůdce musí umět komunikovat," zdůrazňuje Alena Chlumská z poradenské společnosti Billanc Partners.
Nejde přitom jen o schopnosti sdělovat, ale také umět posouvat věci dopředu, jasně je řešit. Ke komunikaci s podřízenými patří také to, že se na ně manažer usměje ve správný čas, pochválí je. Umí říci děkuji. "Nebere podřízené jako hmotu, která jen pracuje a na nic víc nemá nárok," dodává Alena Chlumská.
Dobrý šéf také umí zvážit vhodný způsob sdělování svých myšlenek. I kdyby byl sebevíc přesvědčen o své pravdě, kladením jednoho věcného argumentu za druhým své podřízené nepřesvědčí. Nikdo nechce být ten hlupák, kterému je třeba vše vysvětlovat. "Je dobré proto nejprve vyslechnout všechny argumenty druhé strany a nechat průchod případným emocím," radí lektor komunikace David Gruber. "A pak by měla druhá strana zase vyslechnout vás."
Jak ji k tomu přimět? Třeba poděkováním za to, že vám ten druhý svým sdělením umožnil pochopit, o co mu jde. "A nyní, protože je určitě nejen skvělý řečník, ale i posluchač, umožní zase on vám sdělit vaše argumenty," dodává Gruber.
Pokud je pro manažera komunikace tvrdým oříškem, či nevyhovuje jeho introvertní povaze, měl by mít ve vlastním zájmu v týmu někoho, kdo mluvit s lidmi dokáže a umí je nadchnout.
Nemyslí se tím ale mít svého tiskového mluvčího nebo asistentku, která všechno, zvlášť to nepříjemné, řekne za šéfa. Na druhou stranu je někdy vhodnější pustit informaci přes jiného člověka, přes kterého lépe projde k ostatním. "Jenže i tohle, když si šéf uvědomí, patří ke schopnosti jednat," říká Alena Chlumská.

Co není komunikace
"Mezi šéfovy dovednosti mluvit s lidmi nelze považovat to, že je zdržuje zbytečným povídáním nebo objasňováním, jak právě on je jako šéf dobrý či kolik má práce," připomíná Alena Chlumská.
Manažer by také neměl být hlavním hrdinou přehlídky vlastního ega na poradě, aby se pak závažné věci stejně řešily někde u kávovaru v kuchyňce.