Ještě v 19. století byly ozvěny existence minójské civilizace v řeckých bájích považovány za pouhé pohádky. A přesto šlo o skutečnou velmoc, která před bezmála čtyřmi tisíciletími z Kréty ovládala celé východní Středomoří. Její námořní síla byla taková, že výstavné palácové komplexy na ostrově nepotřebovaly žádné opevnění. Luxus, který v nich vládl, ještě vynikne ve srovnání se zbytkem tehdejší Evropy - zatímco obyvatelé honosných sídel měli k dispozici tekoucí vodu, koupelny a toalety, naši předchůdci v České kotlině živořili v primitivních chatrčích. Jenže žádný strom neroste do nebe. První úder zřejmě přišel uprostřed největšího rozkvětu.
Když v minulém století vznikal Suezský průplav, nejlepší zdroje materiálu pro cement našli stavitelé na řeckém sopečném ostrově Théra (italský název Santorini). Koncem roku 1866 tam dělníci při těžbě narazili na velké kamenné kvádry. Francouzský archeolog Ferdinand Fouqué na místě prozkoumal kamennou stavbu s ochranou zdí a v ní objevil část lidské kostry, množství keramiky a dalších předmětů. V roce 1870 pokračoval ve vykopávkách v blízkosti vesnice Akrotiri a učinil senzační objev. Pod desítkami metrů sopečného materiálu ležely kamenné domy se zbytky hmotné kultury do té doby prakticky neznámé vyspělé civilizace.
Vzhledem k obtížnosti vykopávek pak byly další práce na Théře zastaveny. Mezitím ale začal v 90. letech 19. století na nedaleké Krétě kopat Angličan Arthur Evans. Tak se na světlo světa dostal proslulý palácový komplex Knóssos - a s ním se postupně do povědomí lidstva vrátila celá zapomenutá minójská civilizace.
Teprve roku 1967 se archeologové vrátili zase na Théru. Vše totiž nasvědčovalo tomu, že příčina zániku úžasné kultury je právě tam. Dnes známe její historii docela přesně. Přibližně 3000 let před naším letopočtem tam z moře čněl kruhový ostrov o průměru několika desítek kilometrů. Kráter sopky se podle některých badatelů nacházel ve výši dvou tisíc metrů nad mořem. Pod impozantní horou postupně vyrostla kvetoucí kolonie osadníků z minójské Kréty mající styky s celým Středomořím.
Pak ale sopka znovu ožila. Ostrov byl postupně pustošen zemětřeseními, popelem a lávou. Většina obyvatel se sice vystěhovala na sousední ostrovy, patrně však svému osudu stejně neunikla.
"Zjistili jsme, že ke katastrofální explozi došlo na konci 17. století př. n. l., o sto let dřív, než se dosud soudilo," uvedl nedávno výsledky svého radiokarbonového datování Stuart Manning z americké Cornell University. Podle měření vzorků ze samotné Théry, z Rhodu, Kréty a Turecka jsme došli k závěru, že erupce se odehrála mezi lety 1660 a 1613 před naším letopočtem."
Jednalo se o bezkonkurenčně největší sopečnou explozi, k jaké došlo během známé historie lidstva. Výbuch, který svými následky daleko přesahoval zkázu Pompejí, rozprášil do atmosféry celý střed ostrova, zbytek se propadl do dutiny po vyvržených sopečných materiálech. Pak obrovský kráter zalily mořské vlny. Nad hladinou zůstal jen potrhaný prstenec někdejších břehů obklopený poměrně mělkým mořem, zatímco vnitřní stěny kráteru spadají téměř kolmo z třísetmetrové výšky do ještě hlubší mořské propasti.
Zemětřesení, vlny cunami vysoké až sto metrů a déšť sopečného popela zpustošily celé východní Středomoří. Minójská říše nepochybně přišla o lodě a přístavy, popel v atmosféře ochladil klima, dostavila se neúroda. Brzy na to ovládli Krétu válečníci z Peloponésu, kteří její kultuře dali jinou podobu.
Ani to ale neznamenalo úplný konec, protože tak vznikla krétskomykénská civilizace, která z předchozího období mnohé převzala. Rozkvět pokračoval až do 12. století př. n. l. Pak zlatý věk definitivně končí - a to tak důkladně, že lidé zapomněli i číst a psát. Stejně jako v mnoha jiných případech se i tentokrát o příčinách vědci jen dohadují. Zemětřesení, klimatické změny, zhroucení ekonomické struktury?
"Víme jen, že mykénský svět neskončil úderem - spíš mu už stačilo pouhé plácnutí," říká Spyros Iakovidis, profesor archeologie z Athénské univerzity.

Minójská civilizace
Civilizace minójské Kréty předcházela klasickou antickou dobu o více než jedno tisíciletí - od našich časů ji tedy dělí téměř čtyři tisíciletí. I pro staré Řeky představovala dobu bájí, v níž se děly tak neuvěřitelné věci, jako třeba příběh krále Thesea, který bojoval proti obludě jménem Minotauros v bludišti postaveném krétským králem Minoem. Vykopávky ukázaly pravdivé jádro pověsti: "bludiště" byly ve skutečnosti složité palácové komplexy, které představovaly centra moci. V minójské Krétě se psalo takzvaným lineárním písmem A, které se dodnes nepodařilo rozluštit.
Po výbuchu Théry se ostrov dostal do sféry vlivu mykénské kultury a podílel se na jejím rozkvětu. Ten skončil okolo roku 1200 př. n. l. Příčiny dodnes nejsou známy - jisté je jen to, že dramatickými změnami tehdy prošlo celé východní Středomoří.


070118-hx-4a.jpg
Z výstavného paláce Knossos na Krétě zbyly jen ruiny, které archeologové vykopali pod mohutnými vrstvami hlíny.

070118-hx-4b.jpg
Minójské nástěnné malby dodnes udivují pestrostí a neokázalou dekorativností.

070118-hx-4c.jpg
Slavný disk z Faistu – kotouč se záhadným nápisem uspořádaným do spirály – je vystaven v heraklionském muzeu.