HN: Dejme tomu, že se setkáte s manažerem, který říká, že se mu dosud vše dařilo, ve firmě všechno jde, jak má.... Jak ho přesvědčíte, že potřebuje vaši pomoc?
Zeptala bych se ho, jak dlouho tento stav asi vydrží, nebo jestli nechce něco víc. Pak by záleželo na tom, do jaké míry jej tyto otázky podnítí.

HN: Co když tvrdí, že si ví rady?
Koučování se nikdy nevnucuje. Pracovat s někým, kdo nechce, je ztráta času pro obě strany. Kouč pracuje s lidmi, kteří opravdu chtějí. Ne s tím, kdo se rozhodl pro roli nezúčastněného návštěvníka a přišel ze zvědavosti.

HN: Kouč hodně pracuje s otázkami. Proč to dělá?
Protože věří ve schopnost člověka hledat odpovědi. Hledá potenciál toho, kdo jej navštívil. Neradí mu, nekáže.

HN: Jak tedy člověku pomůže dostat se z problémů?
Kouč by jej neměl dostávat z problémů, ale měl by mu pomoct nalézat řešení; probudit síly, které v sobě má, aby dokázal co nejlépe fungovat v životě i v práci.

HN: Jak zjistíte, co je třeba řešit?
Na první schůzce se vždy s klientem domluvíme na cíli, k němuž chce dojít. A pracujeme s otázkami a odpověďmi. Koučování je pozitivní záležitost, protože staví na tom, co člověku jde. Pracuj na svém potenciálu a vynikneš - to je princip koučinku.

HN: Jak vypadají otázky, které budují sebevědomí?
Otázky si kouč nemůže předem připravit, musí reagovat na situaci. Ale v principu jsou to ty, které vás nutí dívat se dopředu. Takže není správné se ptát Proč se mi to zase nepovedlo? V tom proč je skryto hledání důvodu, viníka či slabiny. Ale položte si otázku Co jsem mohla udělat jinak a lépe?

HN: Myslím, že někomu může kouč připadat docela otravný....
Je na vás, jestli chcete opustit starou cestu, která nefunguje, i když to může někdy bolet. Kouč klade otázky proto, aby se člověk zamyslel, krok za krokem dělal změny v sobě samém. Jako kouč se nejen ptáte, ale také poodhalujete, co se skrývá za odpověďmi. Při takové práci je důležitá oboustranná důvěra.

HN: Jak má klient zajištěno, že nebude zklamán? Podle mě má takový kouč v rukou také moc.
Ano, a proto musí být vyrovnaná osobnost, která nepotřebuje při práci s klientem používat či spíše zneužívat své role. Proto je důležité vybrat si toho pravého kouče.


HN: Jak?
Na základě referencí, doložené praxe. Naše asociace usiluje o profesionalizaci koučování. Nyní máme čtyři akreditované kouče. Ti prošli zkouškou před komisí složenou z českých i mezinárodních kapacit v oboru, před nimiž museli obhájit svou práci. Musejí také fakturami dokládat, že aktivně provozují praxi, mít referenci od klientů, dobrozdání svých kolegů, kteří viděli jejich práci. Nezbytné je i vysokoškolské vzdělání. Na našich webových stránkách je možné najít jména akreditovaných koučů i těch, kteří se o akreditaci hlásí.

HN: Řídíte se v práci nějakými závaznými normami?
Kouč musí dodržovat mezinárodně platný etický kodex. A klienty také hájí zákon na ochranu osobních údajů. Dobrý kouč o svých klientech mlčí stejně jako třeba advokát.

HN: Na internetu se dají nalézt kontakty na spoustu koučů. Třeba v Registru koučů ČR na jedné webové stránce. Jak si vybrat?
Obecně na internetu můžete najít odkazy na dobré kouče i na ty, kteří mají tuto službu jen jako marketingový tah. Jistější pro klienta však je, sehnat si na kouče reference, chtít po něm osvědčení, doložení praxe.

HN: A musí si, jak se říká, padnout do oka?
Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi koučem a jeho klientem je skutečně důležitá důvěra, pak by vám měl kouč vyhovovat i po lidské stránce. Ani ten nejlepší nemusí být sympatický úplně všem.

HN: A ten Registr koučů ČR?
Základní registrace je v něm bezplatná. Rozšířenější je již placená a obsahuje více údajů o koučovi. Pouze z toho ale na schopnosti a profesionální způsobilost kouče usuzovat nelze. Musíte se znovu spolehnout na reference a předložení osvědčení o odborném vzdělání.

HN: Jak dlouhá jsou sezení a kolik stojí?
Máme až tříhodinová sezení, ale i šedesátiminutová; někdy stačí deset minut s klientem, kterého už dobře znám, třeba i po telefonu. Hodina koučování stojí řádově čtyři až pět a půl tisíce korun. Někdy celý proces trvá týdny, ale i měsíce.

HN: Nepomůže manažerovi stejně dobře třeba levnější školení?
Záleží na tom, co chce. Dejme tomu, že má problém s komunikací - může o jejích úskalích ze školení vědět vše, ale nemusí uvést znalosti do praxe. Koučování mu pomůže odhalit předpoklady, jež má k tomu, aby vědomosti co nejlépe využil. Jde vlastně o propojení hlavy a srdce. A věřte, těch dvacet pět centimetrů mezi nimi je jedna z nejdelších cest, jaké člověk podniká.

HN: A co pomoc mentora, zkušenějšího rádce?
Proč ne? Kéž by ve firmách fungovalo více mentorů. Rádce sdělí své zkušenosti, doporučí řešení, které se mu osvědčilo. Je expertem v oboru, v němž se pohybuje, což kouč není. Když jdu do technologické firmy, nemusím rozumět technice, ale musím ovládat jazyk, kterým ti lidé mluví, způsob jejich myšlení.

HN: Měly by se ve firmách řešit třeba změny i koučováním?
Mohou, pokud má koučování ve firemní kultuře své místo. Lidé se pak nebojí změn. Vítají je jako možnost vyniknout, vyzkoušet si něco nového, ověřit své schopnosti. Nejsou unavení, utlučení z chyb a provinění. Koučování je totiž o tom, jak věci jdou, ne o tom, jak nejdou.

HN: Znáte manažery, kteří jsou ochotni udělat něco pro takovou atmosféru ve firmě?
Znám spoustu manažerů, kteří na koučování ve firmě slyší, kteří do toho jdou a začínají s lidmi pracovat úplně jinak. Je totiž velké štěstí zaměstnanců i vedení, když se vzájemně pochopí, postupně si vytvářejí otevřený vztah, když se loajalita zaměstnanců spojí s nadšením.


NAĎA GROSAMOVÁ (44 let) je předsedkyní České asociace koučů. Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nejdříve pracovala jako psycholožka pro civilní dopravu Českých aerolinií, vedla výcvikové vzdělávací programy. Koučování se věnuje od roku 1996. Je ředitelkou vlastní společnosti Spolupráce.