Vlna fúzí, která si razí cestu usedlým italským bankovním sektorem, vytváří kromě silného kapitálu také další obrovské jmění - sbírky uměleckých předmětů a historické budovy.
Ohlášeným spojením ústavů Sanpaolo IMI a Banca Intesa vznikne nejenom jedna z největších evropských bank s tržní hodnotou 68 miliard eur, ale sdruží také dvě obrovské sbírky obrazů a soch včetně více než deseti výstavných paláců.
Mnoho italských bank má za sebou více než stoletou historii a na své cestě i ty menší ústavy získávaly cenné obrazy z období renesance či barokní sochy. Některé z nich byly zakoupeny proto, aby proslavily bankéřské rody, města či náboženské řády, které se finančními službami kdysi zabývaly.
Manažeři spojených italských bankovních ústavů si lámou hlavu, jak kreativně naložit s uměleckými sbírkami, představujícími obrovské kulturní bohatství.
V roce 1999 přeměnila Banca Intesa jeden z barokních paláců v severoitalském městě Vicenza v muzeum pro své sbírky, nashromážděné řadou fúzí i akvizicí.
Není kde je vystavit
I když Banca Intesa chce co nejvíce svých uměleckých pokladů představit veřejnosti, její šéf Corrado Passera přiznává, že většina z nich je "využívána vskutku nedostatečně". Banka nemá dostatek místa, aby je vystavila na veřejnosti. Výsledkem je, že chodby vedoucí do Passerovy kanceláře jsou přeplněny vzácnými olejomalbami, s nimiž se někdo jiný než zaměstnanci ústavu jen zřídkakdy může seznámit.
Monte dei Paschi di Siena patří ve světě k jedné z nejstarších bank. Ve své sbírce má například jedno z nejvíce oceňovaných uměleckých děl, fresku Madona milosrdná, kterou v 15. století namaloval Benvenuto di Giovanni. Byla zakoupena k oslavě vzniku tohoto ústavu, k němuž došlo v roce 1472 ve městě Siena.
Banka odhaduje hodnotu svých sbírek na 175 miliónů eur, jde však o cenu nominální, nikoli tržní.
Hodně vzácných děl však bez ohledu na jejich hodnotu visí v kancelářích a na chodbách ústředí i poboček. Například zaměstnanci Monte dei Paschi si mohou podle katalogu do svých kanceláří vybrat artefakty, které by se normálně hodily do honosných sídel proslulých evropských rodin.

Drahý kancelářský nábytek

Sergio Corbello z ústavu Sanpaolo strávil skoro deset let vyhledáváním, registrováním a oceňováním děl rozptýlených na nejrůznějších místech.
V odlehlých kancelářích například objevil obrazy impresionistů, jejichž cena přesahuje 250 tisíc eur.
"Museli jsme při pátrání projevit značnou vynalézavost," vzpomíná Corbello, "neboť řada cenných uměleckých děl byla vedena v inventáři jako kancelářský nábytek."