Poslední čtvrtina 20. století byla v rozvinutých zemích charakteristická podivuhodným růstem životních nadějí a elánu lidí do pozdního věku a z něj plynoucím požadavkem seniorů na další sociální a kulturní rozvoj v zájmu udržení fyzické i intelektuální formy co možná nejdéle. V odpověď na tyto potřeby byla v roce 1973 v Toulous ve Francii zřízena první univerzita třetího věku. Hnutí se pak rychle rozšířilo nejen ve Francii, ale po celém světě. Některé země zůstaly věrné výchozímu modelu vycházejícímu vstříc pouze seniorům v jejich potřebách, jiné rozvíjely koncepci rozvoje osobnosti bez ohledu na věk, po celou dobu života jedince, koncepci univerzit každého věku, popřípadě zvolily model univerzit volného času.
Stále více starších lidí se chce těšit z intelektuální činnosti při studiu a univerzity třetího věku jim vycházejí vstříc. Mezinárodní asociace univerzit třetího věku AIUTA si klade za cíl růst úrovně pedagogů, rozvoj vzájemných vztahů mezi členy, sběr a rozbor návrhů a podnětů ze strany studentů.
Ústředním tématem kongresu bylo bilancování uplynulého třicetiletí a výhledy do budoucna. Na 200 delegátů přijelo z Německa, Anglie, Argentiny, Belgie, Kanady, Chille, z Číny, Kolumbie, Skotska, Španělska, Finska, Itálie, Holandska, z Polska, Portugalska, České republiky, Slovenska, Švédska a Švýcarska.
Střípky z besed u kulatých stolů
Bylo jich několik, jejich témata se točila kolem metod a způsobů výuky a také perspektiv a budoucnosti U3V a vystřídali se u nich delegáti z řady zemí: profesoři Claude Bridel ze Švýcarska, Jacques Lefevre z Belgie, Jean-Louis Levesque (dnes už bývalý předseda AIUTA) z Kanady, Patrick Demouy (ředitel Univerzity volného času v hostitelském městě Remeši), Roland Choiselle (psycho-sociolog, doktor práv), Paule Vidal (generální tajemnice AIUTA) a další.
V Kanadě jsou U3V vlastně univerzitami poslední šance, a to pro lidi, kteří neměli možnost vystudovat dříve.
Ve Švýcarsku se uplatňuje model Vellas (zakladatel U3V), univerzity pracují samostatně, asociace je jen zastřešuje s cílem spojovat lidi a poskytovat nové nápady. Pedagogika je adaptovaná na potřeby a možnosti seniorů.
I v Belgii se pracuje podle modelu Vellas s hlavním cílem: umožnit vzdělání seniorům. Centrem jsou univerzity v Bruselu a jejich pobočky, v Belgii je na 2 tisíce lidí, kteří se příležitostně vzdělávají.
Jacques Lefevre: "Co se změnilo ve srovnání s Vellasovou generací? Problematika konce kariéry. Lidé odcházejí do penze čím dál tím dřív, ale vzhledem k demografické situaci a měnícímu se věkovému složení obyvatelstva je zapotřebí, aby pokračovali v práci. Univerzity v tom mohou pomoci. Nabízíme tedy vzdělávání firmám, které je mohou nabídnout svým zaměstnancům starším padesáti let, aby tito lidé nabyli důvěry ve své vědomosti, schopnosti, kompetence, a pomoci jim, aby je uměli i v pokročilejším věku uplatnit. Rozjíždíme kurzy, které si vyžádali sami studenti, patří k nim i příprava budoucích profesorů - učitelů seniorů."
Ve Francii a konkrétně v Lyonu se kloní ke koncepci univerzity každého věku.
Hélene Reboul, Lyon: "Myšlenka U3A je velmi dobrá, seniorům studium pomáhá uplatnit se ve společnosti, kde už jsou mimo aktivní práci. Reagujeme na jejich požadavky, takže se seznamují s městem, historií, kulturou. I pedagogy vybíráme podle potřeb studentů, navíc učitelé procházejí speciální komisí, aby uměli pracovat s lidmi na různé úrovni vzdělání. Mezi pedagogy a studenty se vytvářejí velmi pěkné vztahy. Stále populárnější je studium informatiky, samozřejmě vedle oborů kulturních, učení jazyků, medicíny atd. Pro pedagogy je to dobrá škola."
Způsobů, jak učit na U3V, je mnoho: existuje model Vellas - klasická metoda kurzů pro seniory podle jejich potřeb, pak model severoamerický Vellas - směs různých vzdělávacích metod, jiná organizace kurzů, jihoamerický - integrace do života univerzity po všech stránkách, model anglický - šance učit se i mimo univerzitní sály. V Číně je kladen důraz na fyzický rozvoj, rozvoj tradičních umění, kaligrafie, ale vyučuje se i balet a opera.
Claude Bridel: "Prosazujeme otevřenost, která vede k dialogu a dalšímu zdokonalování mladých i starších, například když mladí učí seniory. Pozitivní je výměna zkušeností mezi generacemi, starší s mladými se tak mohou lépe vzájemně pochopit."
Louis Bourgeois, Lyon: "Přibývá lidí, kteří stárnou dobře, mají ještě životní potenciál k rozvíjení. Někteří říkají - nevím, jak bych vydržel důchod, nebýt U3V - lidé mají počítač, jsou technicky vzdělanější; dědeček např. naučil vnuka hrát na piáno, a po nějaké době vnuk naučil svého dědečka pracovat s počítačem. Je na každém, aby našel, co může předat, co si může vyměnit s ostatními lidmi, a v tom je budoucnost."
Roland Choiselle: "Jsme produkty 30 bohatých let, po léta jsme žili s oporou husté sociální sítě. Ovšem časy se změnily a současní mladí se začínají potýkat s problémy, kdy sociální výtah už nepracuje tak jako v uplynulých 30 letech. Mladí samozřejmě mají rádi své rodiče, ale tito rodiče - důchodci jim ekonomicky překážejí, neboť odčerpávají zdroje, které by mohly být jejich. Jsou konkurencí. Proto je pro seniory důležité udržet si duševní i fyzickou aktivitu co nejdéle.
Existence U3V byla vyvolána potřebou starších lidí vzdělávat se. U3V mohou dát šanci lidem, kteří neměli možnost nebo prostředky, aby získali vzdělání, na které v mládí nedosáhli. Proto se setkaly s úspěchem. K čemu slouží? Zdálo by se, že k ničemu. Ale ony činí lidi šťastnými, protože mohou rozšířit své znalosti, být stále aktivními, v kontaktu s moderními technickými vymoženostmi. Vzdělávat bělovlasé studenty je často zajímavější než mladé, bohužel. A kdy jsme vlastně staří? Kdysi bylo stáří 60 let, dnes je to možná 85 nebo 80 - ale jsou osmdesátníci, kteří skáčou s padákem, sedmdesátníci cestují kolem světa..."
Jak učit, co nabízet?
Paule Vidal: "Bylo by možná lepší říkat univerzity každého věku, ne třetího, protože taková by měla být realita - prolínání věkových skupin v kurzech. I s tím už máme ve Francii zkušenosti."
V Anglii se U3V snaží vyhovět potřebám seniorů, zařadit existenci a nabídku U3V do obecného povědomí, informovat o nich, získávat nové studenty.
Stanley Miller (nově zvolený předseda AIUTA), Anglie: "Vzdělávat je třeba začít lidi, kteří ještě pracují, podpořit a rozvíjet jejich dosavadní znalosti. Vláda v Británii velmi podporuje celoživotní učení, chápe je jako předpoklad k celoživotnímu zaměstnání, a novou myšlenkou je zařazovat do této formy vzdělávání i nezaměstnané."
Budoucnost U3V
Starší a mladí studenti nejsou stejní, mají jiné studijní návyky, jinak jim slouží paměť. Starší studenti musejí studovat podle jiné metodiky, U3V tedy vychovávají i učitele právě pro ně. Mladý se učí s perspektivou budoucí kariéry, senior, aby zůstal užitečný. Je třeba připravit starší na jejich novou roli ve společnosti i v rodině.
Jsou čtyři generace ve společnosti, jedna, která ještě pracuje, jedna, která zatím nepracuje, a dvě, které už nepracují. Přesto je přínos starších osob významný: coby spotřebitelů a i výrobců.
A mladí si to jistě uvědomují: televize nikdy nenahradí babičku.
Perspektivu je třeba vidět ve výměně a využití různých modelů, v dobře připravených projektech, které budou i dobře financovány, a ve strategii přizpůsobení se potřebám života seniorů. Měnit je nutné i vzdělávací metody, neboť i v této oblasti se časy změnily: komunikace mezi lidmi se zrychluje, nové technologie nabízejí nové možnosti, senioři si chtějí zachovat podíl na společenském životě a být platnými, uplatnit svou roli v mezigeneračních vztazích, zkrátka cítit se dobře i v pokročilém věku, udržet funkční sociální vztahy. Delegáti hovořili i o nutnosti snížit požadavky na úroveň vzdělání studentů-seniorů, zájemci o studium mnohdy na požadovanou maturitu nedosáhli, a přesto nebo i právě proto by měli mít dveře do U3V otevřené.
U3V ve světě
Maria Victoria Manjarres Ibarra, Kolumbie: "Vzdělávání seniorů je populární, a to i mimo hlavní město, např. u nás v Medellinu je o studium velký zájem. V Kolumbii vzniká populace, která se chce i po padesátce rozvíjet, vzdělávat. Stárnutí je jisté vyčlenění z aktivní společnosti, a to, že se tito lidé chtějí vzdělávat, je udržuje v aktivním světě, zůstávají integrováni do společnosti. Například ženy v domácnosti neměly možnost studovat, tak se v důchodovém věku pouštějí do studia. Bývají to dámy kultivované, zcestovalé, dobře situované, jen to vzdělání jim chybí. Nebo majitelé firem, kteří dosáhli úspěchů v podnikání, ale na vzdělávání už přitom neměli čas (chovatel dobytka se základním vzděláním například). Naši studenti se zajímají hlavně o historii, literaturu, ale i současné dění - chtějí být v obraze."
Rieke Leenders, Holandsko: "Univerzita třetího věku při univerzitě v Utrechtu nabízí kolem čtyřicítky kurzů z historie, umění, literatury, filozofie a spousty dalších oborů. Nechybějí nám peníze, které má mateřská univerzita k dispozici, a proto se rozšiřujeme i co do prostor pro výuku. Senioři jsou velmi aktivní, se svými profesory podnikají výlety po Evropě - například i sem do Remeše, když studovali historii remešské katedrály. Já sama pracuji na univerzitě jako antropolog, v poslední době trávím hodně času v ruském Tomsku, neboť jsme navázali spolupráci s tamější univerzitou. Ráda bych rozšířila myšlenku univerzit třetího věku i tam, Rusko je pole neorané v tomto směru."
Yolanda Darneux De Nux, Argentina: "V naší zemi se univerzity třetího věku začaly rozvíjet v roce 1984, s návratem demokracie. Počet zájemců o studium stále stoupá. Kongres mi nabídl mnoho zajímavých námětů, které můžeme uplatnit i u nás."
Marie-José Piroth, Švýcarsko: "Univerzitu třetího věku v Ženevě navštěvuje pravidelně 800 studentů. Společně studují mladí i senioři, tato vazba se nám velmi osvědčila."
Irma Maria Ré, Itálie: "U nás stavíme na integraci, cílem je propojit všechny věkové kategorie. Pro nás senioři, to jsou kořeny, dospělí jsou kmenem a mladí korunou společenského stromu, splynutí všech generací je velmi důležité."
Zofia Wacek Iwanicka, Polsko: "Naše varšavská katolická univerzita třetího věku má svou pobočku i v ukrajinském Lvově, zájem o studium literatury, historie, filozofie a dalších oborů je velký."
A co u nás?
Potkaly jsme se na zcela jiné akci - na veletrhu pomaturitního a celožitovního vzdělávání Gaudeamus, který se uskutečnil letos v listopadu. Paní Jarmila přišla "zmapovat" nabídky vzdělávání pro svého vnuka, neboť "si nějak neumí vybrat pro sebe ten pravý obor", jak sama poznamenala. Ukázalo se, že i ona studuje, navštěvuje kurzy univerzity třetího věku při Masarykově univerzitě v Brně. "Dlouhá léta jsem pracovala ve zdravotnictví, takže první kurzy, na které jsem se zapsala, byly z oboru a byly velmi zajímavé. Pak mě zaujaly dějiny umění. Letos jsme při promoci obdrželi osvědčení o absolvování kurzů, byla to nádherná akce, velmi slavnostní. Máme možnost sami si navrhovat, do jakých oborů bychom rádi pronikli. Kurzy jsou sice placené, ale částka to není velká, jezdíme i na zájezdy, máme svůj klub absolventů. V mládí jsem si musela studium odepřít, tak teď využívám všechno, je příjemné rozvíjet znalosti, poznávat nové věci, být aktivní."
zdena.bocarova@economia.cz
Stále více starších lidí se chce těšit z intelektuální činnosti při studiu a univerzity třetího věku jim vycházejí vstříc. Mezinárodní asociace univerzit třetího věku AIUTA si klade za cíl růst úrovně pedagogů, rozvoj vzájemných vztahů mezi členy, sběr a rozbor návrhů a podnětů ze strany studentů.
Ústředním tématem kongresu bylo bilancování uplynulého třicetiletí a výhledy do budoucna. Na 200 delegátů přijelo z Německa, Anglie, Argentiny, Belgie, Kanady, Chille, z Číny, Kolumbie, Skotska, Španělska, Finska, Itálie, Holandska, z Polska, Portugalska, České republiky, Slovenska, Švédska a Švýcarska.
Střípky z besed u kulatých stolů
Bylo jich několik, jejich témata se točila kolem metod a způsobů výuky a také perspektiv a budoucnosti U3V a vystřídali se u nich delegáti z řady zemí: profesoři Claude Bridel ze Švýcarska, Jacques Lefevre z Belgie, Jean-Louis Levesque (dnes už bývalý předseda AIUTA) z Kanady, Patrick Demouy (ředitel Univerzity volného času v hostitelském městě Remeši), Roland Choiselle (psycho-sociolog, doktor práv), Paule Vidal (generální tajemnice AIUTA) a další.
V Kanadě jsou U3V vlastně univerzitami poslední šance, a to pro lidi, kteří neměli možnost vystudovat dříve.
Ve Švýcarsku se uplatňuje model Vellas (zakladatel U3V), univerzity pracují samostatně, asociace je jen zastřešuje s cílem spojovat lidi a poskytovat nové nápady. Pedagogika je adaptovaná na potřeby a možnosti seniorů.
I v Belgii se pracuje podle modelu Vellas s hlavním cílem: umožnit vzdělání seniorům. Centrem jsou univerzity v Bruselu a jejich pobočky, v Belgii je na 2 tisíce lidí, kteří se příležitostně vzdělávají.
Jacques Lefevre: "Co se změnilo ve srovnání s Vellasovou generací? Problematika konce kariéry. Lidé odcházejí do penze čím dál tím dřív, ale vzhledem k demografické situaci a měnícímu se věkovému složení obyvatelstva je zapotřebí, aby pokračovali v práci. Univerzity v tom mohou pomoci. Nabízíme tedy vzdělávání firmám, které je mohou nabídnout svým zaměstnancům starším padesáti let, aby tito lidé nabyli důvěry ve své vědomosti, schopnosti, kompetence, a pomoci jim, aby je uměli i v pokročilejším věku uplatnit. Rozjíždíme kurzy, které si vyžádali sami studenti, patří k nim i příprava budoucích profesorů - učitelů seniorů."
Ve Francii a konkrétně v Lyonu se kloní ke koncepci univerzity každého věku.
Hélene Reboul, Lyon: "Myšlenka U3A je velmi dobrá, seniorům studium pomáhá uplatnit se ve společnosti, kde už jsou mimo aktivní práci. Reagujeme na jejich požadavky, takže se seznamují s městem, historií, kulturou. I pedagogy vybíráme podle potřeb studentů, navíc učitelé procházejí speciální komisí, aby uměli pracovat s lidmi na různé úrovni vzdělání. Mezi pedagogy a studenty se vytvářejí velmi pěkné vztahy. Stále populárnější je studium informatiky, samozřejmě vedle oborů kulturních, učení jazyků, medicíny atd. Pro pedagogy je to dobrá škola."
Způsobů, jak učit na U3V, je mnoho: existuje model Vellas - klasická metoda kurzů pro seniory podle jejich potřeb, pak model severoamerický Vellas - směs různých vzdělávacích metod, jiná organizace kurzů, jihoamerický - integrace do života univerzity po všech stránkách, model anglický - šance učit se i mimo univerzitní sály. V Číně je kladen důraz na fyzický rozvoj, rozvoj tradičních umění, kaligrafie, ale vyučuje se i balet a opera.
Claude Bridel: "Prosazujeme otevřenost, která vede k dialogu a dalšímu zdokonalování mladých i starších, například když mladí učí seniory. Pozitivní je výměna zkušeností mezi generacemi, starší s mladými se tak mohou lépe vzájemně pochopit."
Louis Bourgeois, Lyon: "Přibývá lidí, kteří stárnou dobře, mají ještě životní potenciál k rozvíjení. Někteří říkají - nevím, jak bych vydržel důchod, nebýt U3V - lidé mají počítač, jsou technicky vzdělanější; dědeček např. naučil vnuka hrát na piáno, a po nějaké době vnuk naučil svého dědečka pracovat s počítačem. Je na každém, aby našel, co může předat, co si může vyměnit s ostatními lidmi, a v tom je budoucnost."
Roland Choiselle: "Jsme produkty 30 bohatých let, po léta jsme žili s oporou husté sociální sítě. Ovšem časy se změnily a současní mladí se začínají potýkat s problémy, kdy sociální výtah už nepracuje tak jako v uplynulých 30 letech. Mladí samozřejmě mají rádi své rodiče, ale tito rodiče - důchodci jim ekonomicky překážejí, neboť odčerpávají zdroje, které by mohly být jejich. Jsou konkurencí. Proto je pro seniory důležité udržet si duševní i fyzickou aktivitu co nejdéle.
Existence U3V byla vyvolána potřebou starších lidí vzdělávat se. U3V mohou dát šanci lidem, kteří neměli možnost nebo prostředky, aby získali vzdělání, na které v mládí nedosáhli. Proto se setkaly s úspěchem. K čemu slouží? Zdálo by se, že k ničemu. Ale ony činí lidi šťastnými, protože mohou rozšířit své znalosti, být stále aktivními, v kontaktu s moderními technickými vymoženostmi. Vzdělávat bělovlasé studenty je často zajímavější než mladé, bohužel. A kdy jsme vlastně staří? Kdysi bylo stáří 60 let, dnes je to možná 85 nebo 80 - ale jsou osmdesátníci, kteří skáčou s padákem, sedmdesátníci cestují kolem světa..."
Jak učit, co nabízet?
Paule Vidal: "Bylo by možná lepší říkat univerzity každého věku, ne třetího, protože taková by měla být realita - prolínání věkových skupin v kurzech. I s tím už máme ve Francii zkušenosti."
V Anglii se U3V snaží vyhovět potřebám seniorů, zařadit existenci a nabídku U3V do obecného povědomí, informovat o nich, získávat nové studenty.
Stanley Miller (nově zvolený předseda AIUTA), Anglie: "Vzdělávat je třeba začít lidi, kteří ještě pracují, podpořit a rozvíjet jejich dosavadní znalosti. Vláda v Británii velmi podporuje celoživotní učení, chápe je jako předpoklad k celoživotnímu zaměstnání, a novou myšlenkou je zařazovat do této formy vzdělávání i nezaměstnané."
Budoucnost U3V
Starší a mladí studenti nejsou stejní, mají jiné studijní návyky, jinak jim slouží paměť. Starší studenti musejí studovat podle jiné metodiky, U3V tedy vychovávají i učitele právě pro ně. Mladý se učí s perspektivou budoucí kariéry, senior, aby zůstal užitečný. Je třeba připravit starší na jejich novou roli ve společnosti i v rodině.
Jsou čtyři generace ve společnosti, jedna, která ještě pracuje, jedna, která zatím nepracuje, a dvě, které už nepracují. Přesto je přínos starších osob významný: coby spotřebitelů a i výrobců.
A mladí si to jistě uvědomují: televize nikdy nenahradí babičku.
Perspektivu je třeba vidět ve výměně a využití různých modelů, v dobře připravených projektech, které budou i dobře financovány, a ve strategii přizpůsobení se potřebám života seniorů. Měnit je nutné i vzdělávací metody, neboť i v této oblasti se časy změnily: komunikace mezi lidmi se zrychluje, nové technologie nabízejí nové možnosti, senioři si chtějí zachovat podíl na společenském životě a být platnými, uplatnit svou roli v mezigeneračních vztazích, zkrátka cítit se dobře i v pokročilém věku, udržet funkční sociální vztahy. Delegáti hovořili i o nutnosti snížit požadavky na úroveň vzdělání studentů-seniorů, zájemci o studium mnohdy na požadovanou maturitu nedosáhli, a přesto nebo i právě proto by měli mít dveře do U3V otevřené.
U3V ve světě
Maria Victoria Manjarres Ibarra, Kolumbie: "Vzdělávání seniorů je populární, a to i mimo hlavní město, např. u nás v Medellinu je o studium velký zájem. V Kolumbii vzniká populace, která se chce i po padesátce rozvíjet, vzdělávat. Stárnutí je jisté vyčlenění z aktivní společnosti, a to, že se tito lidé chtějí vzdělávat, je udržuje v aktivním světě, zůstávají integrováni do společnosti. Například ženy v domácnosti neměly možnost studovat, tak se v důchodovém věku pouštějí do studia. Bývají to dámy kultivované, zcestovalé, dobře situované, jen to vzdělání jim chybí. Nebo majitelé firem, kteří dosáhli úspěchů v podnikání, ale na vzdělávání už přitom neměli čas (chovatel dobytka se základním vzděláním například). Naši studenti se zajímají hlavně o historii, literaturu, ale i současné dění - chtějí být v obraze."
Rieke Leenders, Holandsko: "Univerzita třetího věku při univerzitě v Utrechtu nabízí kolem čtyřicítky kurzů z historie, umění, literatury, filozofie a spousty dalších oborů. Nechybějí nám peníze, které má mateřská univerzita k dispozici, a proto se rozšiřujeme i co do prostor pro výuku. Senioři jsou velmi aktivní, se svými profesory podnikají výlety po Evropě - například i sem do Remeše, když studovali historii remešské katedrály. Já sama pracuji na univerzitě jako antropolog, v poslední době trávím hodně času v ruském Tomsku, neboť jsme navázali spolupráci s tamější univerzitou. Ráda bych rozšířila myšlenku univerzit třetího věku i tam, Rusko je pole neorané v tomto směru."
Yolanda Darneux De Nux, Argentina: "V naší zemi se univerzity třetího věku začaly rozvíjet v roce 1984, s návratem demokracie. Počet zájemců o studium stále stoupá. Kongres mi nabídl mnoho zajímavých námětů, které můžeme uplatnit i u nás."
Marie-José Piroth, Švýcarsko: "Univerzitu třetího věku v Ženevě navštěvuje pravidelně 800 studentů. Společně studují mladí i senioři, tato vazba se nám velmi osvědčila."
Irma Maria Ré, Itálie: "U nás stavíme na integraci, cílem je propojit všechny věkové kategorie. Pro nás senioři, to jsou kořeny, dospělí jsou kmenem a mladí korunou společenského stromu, splynutí všech generací je velmi důležité."
Zofia Wacek Iwanicka, Polsko: "Naše varšavská katolická univerzita třetího věku má svou pobočku i v ukrajinském Lvově, zájem o studium literatury, historie, filozofie a dalších oborů je velký."
A co u nás?
Potkaly jsme se na zcela jiné akci - na veletrhu pomaturitního a celožitovního vzdělávání Gaudeamus, který se uskutečnil letos v listopadu. Paní Jarmila přišla "zmapovat" nabídky vzdělávání pro svého vnuka, neboť "si nějak neumí vybrat pro sebe ten pravý obor", jak sama poznamenala. Ukázalo se, že i ona studuje, navštěvuje kurzy univerzity třetího věku při Masarykově univerzitě v Brně. "Dlouhá léta jsem pracovala ve zdravotnictví, takže první kurzy, na které jsem se zapsala, byly z oboru a byly velmi zajímavé. Pak mě zaujaly dějiny umění. Letos jsme při promoci obdrželi osvědčení o absolvování kurzů, byla to nádherná akce, velmi slavnostní. Máme možnost sami si navrhovat, do jakých oborů bychom rádi pronikli. Kurzy jsou sice placené, ale částka to není velká, jezdíme i na zájezdy, máme svůj klub absolventů. V mládí jsem si musela studium odepřít, tak teď využívám všechno, je příjemné rozvíjet znalosti, poznávat nové věci, být aktivní."
zdena.bocarova@economia.cz
