Květa Legátová: Nic není tak prosté

Když zazvonil telefon, byl Ryška přesvědčen, že ho volá Javor. Bude chtít hlášení, které neexistuje.

Padla na něho deprese. V takových chvílích byl předhozeným soustem.

Automaticky se postavil do pozoru.

- Bezpečnost. Poručík Ryška. -

Cizí hlas ho zmátl. Prvním slovům nerozuměl.

- Prosím?! -

Hlas zesílil a vznesl se o kvintu výš. Byl to ženský hlas a prozrazoval pozoruhodný stupeň nervozity.

- Pane poručíku..., - žena se nadechla, - jsem sama doma... úplně sama... -

Z nějakého důvodu to byla tragédie.

- Kdo je u telefonu? -

- Koukalová. Bolehrádkova devět. To nové sídliště... Slyšíte mě? -

Otázku zakvílela.

- Slyším. Co se stalo? -

- Ztratil se mi kožich. Norek za dvacet tisíc! ... Pane poručíku! -

K hysterkám se Ryška choval kavalírsky.

- Kdy se vám ztratil? -

- Teď! Před několika minutami. -
- Odkud? -

Klást jednoduché, uklidňující otázky.