HUDBA
Satyricon: Now, Diabolical
/Vydavatel: Roadrunner Records/Sony BMG/
Temně metaloví Satyricon patří svého druhu k největším legendám a k nejznámějším formacím skandinávské rockové scény. V minulosti do své ostré hudby přimíchávali tu folklórně-pohanské "harmonie", tu chladně industriální odér. S tím je konec, aktuální Now, Diabolical představuje nekompromisní návrat k dávným kořenům - jen základní nástrojové obsazení (kytary, basa, bicí) a k tomu silné intenzívní riffy. Album Now, Diabolical na první poslech zní jednoduše, je to však klamný dojem - pod kůži se začíná dostávat až po desátém přehrání, teprve poté začíná posluchač vnímat jednotlivé filigránské vyhrávky. O to delší je pak zážitek.
Jan Simon: V. J. Tomášek - klavírní koncerty č.1 a 2
/Vydavatel: Supraphon/
V rozsáhlé plejádě českých skladatelů předsmetanovské éry nezaujímá Václav Jan Tomášek (1774-1850) co se dnešní popularity týče místo z nejpřednějších, třebaže je považován za všeobecně uznávanou autoritou pražského hudebního života první poloviny devatenáctého století. Album se dvěma Tomáškovými klavírními koncerty lze proto uvítat nejen jako projev vynalézavé dramaturgie, ale zároveň i jako úsilí o alespoň částečnou rehabilitaci pozoruhodné tvůrčí osobnosti.
Obě díla vznikla mezi léty 1803 až 1805. Vycházejí z klasicismu, občas se dokonce ozvou beethovenovské názvuky, tu a tam jako by Tomášek zavětřil raný romantismus, svou dobu však skladatel nepředbíhá. Půdu klasicistní uměřenosti neopouští ani Jan Simon, takže se nenechává svést k technické exhibici. Jeho výkon je velmi solidní. Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze řízený Vladimírem Válkem rozhodně nestál před úkolem z nejtěžších, jeho podíl na nahrávce, která se chlubí etiketou "světová premiéra", nicméně není zanedbatelný.
FILM
Půl čtvrté
/Distribuce: Artcam/
Další dávka ze současného přílivu nových českých dokumentů, které si proboxovaly cestu až na plátna kin, byť spíše klubových. Mladý dokumentarista Tomáš Hodan ve spolupráci s fotografem Štěpánem Honem načrtávají portrét života obyčejných vesničanů na Zakarpatské Ukrajině. Chudé kraje na periférii tuzemské filmaře evidentně lákají. Na rozdíl od jiných dokumentů však tvůrci zdůrazňují, že "tento film neřeší žádný aktuální společenský problém".
Dílo jim dává za pravdu. Lidé, které v dokumentu vidíme, neztrácejí humor a nadhled nad svým jistě ne zrovna lehkým životem. Často se dávají spontánně do zpěvu, doteky hořkosti spláchne sklenka destilátu, který není nikdy daleko. V kombinaci s poklidnými záběry na proměny zdejší fotogenické kopcovité krajiny získává dokument místy až meditativní ráz. Ten je však vyvažován dynamickou a nápaditou kamerou a hojným užitím ukrajinské popové hudby. Jistá smířlivost s realitou má šanci přenést se na diváka, byť postavy si přece jen občas postesknou. Hlavní hrdina, hospodář Dmitrij, například současnou demokracii v zemi hodnotí slovy: "Je to jako když psovi popustíš řetěz. Může štěkat, ale hlad má dál."
