HN: Učila jste krátce v české škole. Proč jste z ní odešla?
Vystudovala jsem angličtinu a pedagogiku. Pravidla platná v českém školství mi připadala zbytečně přísná. Nedávají mladým učitelům možnost zkusit něco nového, systém je strnulý. Dalším lákadlem bylo vyzkoušet si styl britské výuky, nové metody, práci s moderními pomůckami. Také tu potkávám učitele z jiných zemí, kteří mají různé zkušenosti - to vše člověka obohatí.


HN: Jaký je rozdíl mezi českou a britskou školou?
Už na první pohled například v tom, jak je třída zorganizovaná. Mám na mysli uspořádání nábytku a lavic. Nábytek lze přenášet, skládat podle potřeb výuky. Lavice mají různé tvary. Myslím, že je to pro děti zajímavé a podnětné prostředí. Vidíte tu také koberce a polštáře. Ve většině českých škol je vzhled učebny pevně daný a často ne moc útulný. Především však jde o jiný způsob práce s dětmi. Pracují samostatně i v týmech a učitel je pořád neobchází s tím, zda dělají, co mají, ať se mezi sebou nebaví a ať se nehrbí. Jednáme s nimi jemným, klidným způsobem: Tady máš úkol a pracuj. Když nebudeš něčemu rozumět, bez obav za mnou přijď, vysvětlíme si to. Snažíme se, aby děti samy přemýšlely, neposlouchaly jen rozkazy.


HN: Odpůrci volnějšího stylu výuky tvrdí, že se děti takhle mnoho nenaučí...
To, že se nejedná o dril, na jaký jsou lidé z českých škol zvyklí, vůbec neznamená, že se děti u nás mnoho nenaučí. Naopak. Umějí hledat podstatné informace a zpracovávat je, dokážou obhájit svůj názor. Něco se zpaměti samozřejmě naučit musí, ale nejsou to věci, které už nebudou nikdy potřebovat. Funguje tu systém, který daleko více zohledňuje zvláštnosti každého jedince. Podporuje ho v tom, v čem vyniká. Ve třídě se učivo řídí podle toho, jak rychle chápe většina dětí. To je stejné jako u českých škol. Ovšem pokud máme žáka či skupinku dětí, které jsou v něčem silnější než zbytek třídy, mohou už probírat látku vyšších ročníků. Dává jim to možnost si nastudovat víc, než je v průměru obvyklé.


HN: Nemáte problém s disci-plínou?
Ne. Děti jsou tu zodpovědné, motivované, škola je baví. Podle toho, co říkají rodiče dětí, které k nám přešly z české školy, je tu disciplína dokonce nastavená výše. Není to tak, že když učitel vstane a odejde ze třídy, žáci začnou křičet a běhat. Možná jsou uvědomělejší. A aby se vydováděly, chodí o přestávkách ven na čerstvý vzduch, kde běhají po zahradě. Případné pošťuchování, nadávky řešíme hned. Jakýkoli problém se vyřeší na místě, neodkládá se.


HN: Co poznámky do žákovské knížky - aby rodiče věděli?
To už je poslední krok, nejhorší trest. Většinou se snažíme vše řešit s dítětem.


HN: Co motivuje rodiče k tomu, že po ukončení povinné školní docházky v české škole přihlásí své dítě k vám?
Tím důvodem je určitě jazyk. Všechno se zde učí v angličtině, takže výsledná znalost je skutečně na úrovni. Potom je tady možné získat maturitu uznatelnou všude v zahraničí. Každý rok se aspoň jeden náš absolvent dostane na Oxford nebo Cambridge. České rodiče jsme nyní nalákali tím, že jsme otevřeli dvojjazyčnou školu, která je v síti Ministerstva školství České republiky. Základním jazykem je tedy nejprve čeština, ale je tu prohloubená výuka angličtiny a některé předměty se vyučují anglicky. Dítě tak absolvuje povinnou školní docházku a zároveň získá velmi kvalitní vzdělání. Ostatně - právě proto zde studuje i mé dítě.