Cesta z babylónu přijímacích zkoušek


Ministryně školství Miroslava Kopicová se začala zabývat otázkou přijímacích zkoušek na střední školy. Přesněji řečeno avizovala, že chce opět povolit možnost hlásit se na více středních škol najednou.
Nařízení, které předloni absolventům základních škol tuto možnost sebralo, znepokojilo rodiče a vyvolalo velkou vlnu mediálního zájmu. Ve skutečnosti však o podstatnou změnu nešlo - i kdyby totiž bylo možné podat přihlášek třeba deset, situaci to příliš nenapraví.


Past prvního kola

Problém totiž není v počtu přihlášek, ale v tom, že každé dítě má vlastně jen v prvním kole (u první přihlášky) šanci prokázat své schopnosti.
Školy, o které je největší zájem, bývají po prvním kole naplněny a v dalších kolech se obsazuje už jen pár zbylých míst. Tak důležitá zkouška v životě dítěte a bez možnosti opravy se proto nutně stává ohromným stresem pro dítě i pro rodiče. Případů, kdy dítě v rozhodujícím okamžiku selže, jsou spousty. Pro něj i pro rodiče to může mít skutečně osudové následky.


Zkouška naslepo

Ve velkých městech se tak třeba na obchodní akademii v prvním kole přihlásí osmdesát uchazečů na šedesát míst, přijato je padesát. O zbývajících deset míst se však v druhém kole uchází více než šest stovek zájemců - těch, kteří nebyli přijati na jiných školách v kole prvním. A i když si z nich obchodní akademie vybere deset nejlepších, není jisté, že nastoupí. Bojují totiž o zbývající místa i na dalších školách.
Rodiče s dětmi proto spekulují, kam přihlášku podat. Často pro jistotu podají první přihlášku na úplně jinou školu, než by chtěli, protože se bojí, že dítě neuspěje a v dalších kolech nebude z čeho vybírat. Nebo naopak riskují a podávají přihlášku tam, kam nemají šanci se dostat. V obou případech dítě nejspíše skončí na škole, o kterou příliš nestojí a která neodpovídá jeho možnostem.
Rodiče, děti i střední školy se dnes rozhodují za úplné absence těch nejpodstatnějších informací. Nevědí, jaký zájem bude o jednotlivé školy. Především však nevědí, jak je na tom jejich dítě ve srovnání s ostatními.


Zklamaní jedničkáři

Známky ze školy nejsou v tomto případě spolehlivým vodítkem. Rodiče jsou často nemile překvapeni, že dítě se samými jedničkami u přijímacích zkoušek neuspěje.
Stejně tak není výjimkou, že trojkař skončí mezi nejlepšími. Co je mu to ale platné, když se teprve po zkouškách dozví, že by se dostal i na vysněné gymnázium. Všechny informace jsou k dispozici, ale až po zkouškách. A to je již pozdě.


Od školy ke škole

Řešit problém jediného termínu musí ministerstvo školství změnou legislativy. Ale nebude to snadné. Pokud by se postupovalo jako u vysokých škol, kde si každý může podat přihlášek, kolik chce, a termíny zkoušek určuje fakulta, vznikl by zmatek.
Nejlepší uchazeči by byli přijati na několik škol, ale školy by nevěděly, zda nastoupí. A tak by se zřejmě celý podzim přesouvali žáci z jedné školy na druhou, jak by se postupně odhalovala neobsazená místa.
Naopak vyřešit problém s informovaností rodičů, žáků i škol lze hned, a to na úrovni kraje nebo větších měst. Realizovat takový postup pomáhá naše společnost ve Zlínském kraji.


Případ Zlín

Ještě před podáním přihlášek shromáždíme všechny potřebné informace, zpracujeme je a předáme rodičům i školám. Každý rodič, který má ve Zlínském kraji dítě v 9. třídě, se tak dozví, jak je na tom jeho dítě ve srovnání s ostatními a na které školy má šanci se dostat.
Na základě takových informací pak může zodpovědně zvolit (už v prvním kole) nejvhodnější školu, která odpovídá jak možnostem žáka, tak i preferencím rodiny.
Střední školy na Zlínsku pak současně znají relativní úroveň uchazečů a mohou jí přizpůsobit počet míst, která si ponechají do dalších kol. Není pochyb, že nejen rodiče takový systém ocení.
Autor je ředitelem společnosti Scio