Vstupenka na Oxford za půl miliónu
Romana Krahulíková chtěla, aby její dcera mluvila plynně anglicky. A dosáhla toho. "Nyní je ve druhé třídě a v angličtině nám čte i pohádky," říká matka.
Její dcera Nikola je totiž jedním ze 150 českých dětí, které navštěvují The British International School v Praze.
Podobné vzdělání dostávají nyní v Česku desítky dalších dětí. Navštěvují mezinárodní školy a v lavicích mají spolužáky z Velké Británie, Francie, ale třeba i z Brazílie. Společným jazykem je pak angličtina, francouzština, němčina či ruština.
Školné i stipendia
Původně byly mezinárodní školy v Česku jen pro děti velvyslanců, či zahraničních byznysmenů. Postupně se ale staly i alternativou ve výběru škol pro české rodiny.
"Počet českých žáků se za poslední roky zvýšil, dnes tu tvoří třetinu," upozorňuje Fraser Litster z The British International School, kde studují žáci ze 65 zemí světa.
Základní i střední zahraniční školy jsou většinou v Praze, Brně a větších městech. Všude se platí vysoké školné. Ročně se může vyšplhat i na půl miliónu korun. Některé školy proto nabízejí i stipendia. "Nejsou zde jen děti boháčů. Máme tu i žáky z rodin, kde otec pracuje například jako automechanik. Na studium tak musí tvrdě vydělávat," tvrdí Daniela Včeláková z Riverside School.
Hodnotu vzdělání si prý podle náměstka ministryně školství, Petra Matějů uvědomuje stále více Čechů. "Nejen, že se jejich děti naučí už od malička perfektně cizí jazyk. Naučí se i žít v multikulturní společnosti. Ve školách se totiž potkají se spolužáky z mnoha zemí. A navíc, jim studium na této škole umožňuje dále studovat na zahraničních univerzitách," myslí si Matějů.
Pokud totiž český student dokončí i poslední ročník na střední zahraniční škole, získá tzv. IB zkoušku, která mu bez přijímacích testů otevírá brány například na Oxford či Cambridge.
Děti učí rodilí mluvčí
V Česku je sedm zahraničních škol, které mají od ministerstva školství povolení plnění povinné školní docházky. To znamená, že české dítě zde studuje, ale zároveň je zapsané ještě na tuzemské základní škole, kde je minimálně jednou za pololetí přezkoušeno z češtiny a z vlastivědy (na 1. stupni), a ze zeměpisu a dějepisu České republiky (na 2. stupni). Na české škole dostane také vysvědčení.
"Učivo zvládají dobře. Nebývají s nimi žádné problémy," podotýká Josef Blecha, ředitel pražské Základní školy Jitřní, která spolupracuje s britskou školou. Češtinu učí na zahraniční škole čeští lektoři. Ostatní předměty mají žáci většinou v cizím jazyce.
"Učí zde rodilí mluvčí. Abychom je do Prahy nalákali, mají k tomu i odpovídající britské platy," dodává Litster.
"Můžeme se od nich učit"
Zahraniční školy mají také jednu přednost: výuka žáků je velmi interaktivní. Děti se učí v souvislostech, důraz se klade na osobnost žáka. Nikoli na mechanické zapamatování dat. Třídy jsou vybaveny interaktivními tabulemi a počítači.
"Rozhodně je jejich metoda výuky přínosem i pro český školský systém. Především způsob práce s informacemi. Pořádáme i konference a setkání se zahraničními učiteli," vysvětluje Jan Tupý z Výzkumného ústavu pedagogického. To vítá i Petr Matějů. "Pokud zde zůstanou absolventi těchto škol, tak je to přínos pro společnost. Měli bychom jim k tomu vytvořit i podmínky, aby neodcházeli do zahraničí," říká.
