Lidé, kteří dluží třeba i deseti různým subjektům? To dnes v Česku není žádná výjimka, říká Hynek Filip, jednatel společnosti Sampa Invest, která se zabývá vymáháním pohledávek. Ten současně radí: "Jakmile se lidé dostanou do takové dluhové pasti, jedinou cestou je přestat splácet. Exekuce majetku je stejně nevyhnutelná."


HN: Jakým způsobem z dlužníků vymáháte peníze? Laik si představí skupinku svalovců, kteří zpravidla nejednají příliš v rukavičkách...
Máme dvě možnosti. Buď se s dlužníkem dohodneme na splacení alespoň části dluhu s tím, že zbytek mu bude odpuštěn.
Druhou možností je vymáhat peníze pomocí soudního a exekučního řízení. Doba, kdy peníze vymáhali svalovci, sice minula, ale já myslím, že poptávka po takových službách zase stoupne.
Exekuční řízení není samospasitelné, ne každý exekutor je kvalitní a v takové situaci mnoha věřitelům nezbývá jiný způsob, jak se svých peněz domoci. A tak se ke slovu znovu dostanou Ukrajinci, Dagestánci, Čečenci a jiní rusky hovořící cizinci.

Příští rok odhadují počet exekucí až na 450 tisíc


HN: Jak byste popsal běžný typ českého dlužníka?
Zpravidla má něco kolem 40 až 45 let. Často má rodinu a jeho příjem je kolem 16 tisíc korun hrubého a méně. Typický český dlužník je velmi smutný případ. Je to člověk, který se nedostal na úroveň, na které by chtěl být. Nemá na to kvalifikaci či schopnosti.


HN: Jaký máte vy osobně k těmto lidem vztah? Pociťujete k nim lítost?
Ne. Já je nesnáším, protože vím, že jsou nepoučitelní.


HN: Snažíte se jim třeba pomoci?
Pořádali jsme řadu seminářů, jak mají postupovat, aby se ze své tíživé finanční situace dostali.
Oni ale nechtějí konzultace, jediné co vždy chtěli, byly peníze. Samozřejmě jsou výjimky. Ale z asi sedmi sta lidí, s nimiž jsme se na seminářích setkali, jsem v kontaktu pouze s jedním. Pouze toho se mi povedlo vytáhnout nad vodu. A to jen díky tomu, že ho zaměstnávám a už třetí rok hlídám.


HN: Jak rychle v posledních letech stoupá v Česku počet dlužníků?
To je dobře vidět na počtu zahájených exekucí. Loni jich bylo 270 tisíc. Na příští rok odhadujeme tento počet až na 450 tisíc.


HN: Kolik je tedy u nás celkem lidí, kteří nesplácejí své dluhy?
Na to se těžko odpovídá. Podle statistiky České národní banky je zhruba 300 tisíc úvěrů, které nejsou spláceny déle než 30 dní. Těch lidí jsou tedy statisíce.
K tomu je ale třeba připočítat také ty, kteří jsou po splatnosti deset, patnáct a více dní.


HN: Jak nejčastěji člověk upadne do dluhové pasti?
Začíná to velmi často kombinací koupě spotřební elektroniky a automobilu na úvěr. Splácení leasingu je potom zátěží v okamžiku, kdy se vám rozbije lednička, nebo když chcete jet na dovolenou. No a vám nezbude nic jiného než si na to půjčit. Jakmile to však jednou zkusíte, je to jako droga.


HN: A jak potom z tohoto začarovaného kruhu nejlépe ven?
Ačkoliv to zní nepochopitelně, nejlepší radou je neplatit nic. Dlužníci zpravidla platí tomu, kdo na ně zatlačí. Platí pak ale vždy pouze jednomu z mnoha svých věřitelů - a to je špatně. Důležité je okamžitě informovat věřitele o své insolventnosti a požádat je o pomoc při řešení nastalé situace.


HN: Může k pádu do dluhové pasti přispět i rostoucí počet kreditních karet, nebo jejich využívání svědčí spíš o lepší schopnosti Čechů plánovat své výdaje?
Pokud jste schopen plánovat své výdaje, tak kreditní kartu nepotřebujete. Lidé debetní zůstatek vyčerpají a pak ho horko těžko splácí.
Já sám jsem své dvě kreditní karty rozřezal poté, co jsem zjistil, že jejich vlastnictví mě svádí k většímu utrácení.


HN: Jak často se stává, že se k někomu vypraví exekutor kvůli tomu, že dluží několik málo tisíc?
Stává se to velmi často. Jsou to většinou dluhy za telefon, plyn či pokuty v MHD.


HN: Takoví dlužníci peníze nemají, platit nechtějí a nebo na svůj dluh prostě zapomněli?
U malých dluhů se stává, že na ně dlužník jednoduše zapomene. Já jsem také kdysi zapomněl zaplatit pokutu v MHD a sháněli mne vymahači.
V těchto případech to ale většinou končí tak, že dlužník posadí exekutora do auta, odveze ho k nejbližšímu bankomatu a na místě svůj dluh vyrovná.

Lidé podléhají návyku na spotřebitelské úvěry


HN: Jak vy osobně vnímáte rostoucí zadlužení české populace?
Tempo růstu zadlužování je doslova katastrofické. Ne snad pro ekonomiku České republiky, ale pro určitý segment populace, který není schopen překonat svou touhu po hmotných statcích, na které nemá peníze.
Tito lidé podléhají návyku na spotřebitelské úvěry. Je to v podstatě stejné jako u gamblerů. Peníze si již nedokáží opatřit jinak než úvěrem.
Zadlužování je smrtící především pro nízkopříjmovou skupinu obyvatelstva. A když říkám smrtící, tak to myslím doslova. Řada dlužníků totiž končí sebevraždou. Ročně jsou to určitě desítky případů.


HN: Dá se říct kolikanásobek svého disponibilního příjmu by si měl člověk maximálně půjčit, aby neupadl do problémů s dluhy?
Mluvíme-li o spotřebních úvěrech, pak je to nula. Spotřebitelský úvěr by si totiž nikdo brát neměl, pakliže k tomu není okolnostmi donucen. Když třeba havaruji v autě a nejsem pojištěn, je to důvod vzít si spotřební úvěr. Brát si ale spotřebitelský úvěr dobrovolně je nesmysl.


HN: Může podle vás rostoucí zadlužování Čechů něco zarazit?
Dokud budou banky na segmentu spotřebitelských úvěrů vydělávat, nic se nezmění. To, že bude poměrně velký počet lidí, kteří nejsou schopni splácet, banky neřeší. Proč by to dělaly, když vydělávají peníze.