"Mateřských řečí můžeme mít tolik, kolik jsme si jich schopni na základě konkrétní komunikační situace v příslušném vývojovém období jedince dát dohromady. Důležité je ovšem časové vymezení. V ranném dětství se utváří v mateřštinách jednotlivé řečové systémy a pokud na ně v tomto období působíme a dítě je mentálně v normě, bez problému si je osvojí. Pokud překročíme tento biologický věk, přesáhneme šestý rok našeho věku, začínáme se učit dalšímu jazyku už jako systémovému jazyku, tzn. neřeči, neboť řečová centra jsou obrazně řečeno obsazena."
(Prof. PhDr. Karel Kamiš, CSc. , slavista)

Mgr. Marek Kadlec, ředitel Liberecké jazykové školy a generální ředitel Asociace s.r.o.: "Navazujeme na zkušenosti z provozování jazykových škol v Liberci, Mladé Boleslavi, Praze. Myšlenku zřízení mateřské školy bilingvního typu jsme začali realizovat loni. Chtělo to opatřit a zařídit prostory, vyškolit lidi... a pak najednou tu byly děti a školka se rozběhla. Nyní je tu kolem třiceti dětí, některé na půl dne, další na celý den, dva rodilí mluvčí, dále české učitelky, které se ovšem domluví i anglicky, takže jeden z požadavků bilingvní výchovy - mluví-li se anglicky, tak všichni, aby děti vnímaly tento jazyk jako druhý "rodný" - je tu naplněn."

"...dítě v podstatě používá slova převážně z hlediska emocionálního. Když se mu určité slovo líbí v angličtině, tak ho říká v angličtině, protože ho to citově uspokojuje. Ta další rovina je, že dítě chce ukázat, že to také umí navíc říct ještě v jiné řeči. A pak samozřejmě hovoří a používá ta označení, aby ukázalo, že to zná nejenom česky, ale také jinak. To jsou dvě motivační roviny, kdy dítě např. místo slova "auto" řekne "car" a opačně. Ale to neznamená, že v tom má zmatek, jak se mnohdy z vnějšího pohledu může zdát."
(PhDr. Jan Mattioli, Ph.D. , psycholog z PF UJEP v Ústí nad Labem)

Směs dětských hlásků vytváří v prosluněné zahradě zvukovou kulisu typickou pro předškolní zařízení. Něco tu však tak typické není: uprostřed dětí na pískovišti sedí ryšavý mladý muž, jedno děcko na koleně, druhé se ho drží kolem krku, na třetí volá, aby nejezdilo z dohledu - ovšem volá anglicky. Dítě otáčí vozítko a vrací se poslušně k pískovišti. Zaznívají další anglické pokyny, muž živě gestikuluje, děti pohyby opakují, opakují slova. Chlap ve školce, to se hned tak nevidí. Děti ho evidentně milují. "To je Steve," usmívá se ředitelka mateřské školy Mgr. Šárka Suchlová.
"Bilingvní způsob výuky řečí je mnohem přirozenější, než když dítě slyší celý den jen jeden, ten cizí, jazyk. Když má jít dítě do české školy, je potřeba, aby se i jeho čeština rozvíjela. U nás máme odbornici, logopedku, takže můžeme zajistit i tuto stránku."
skolka.jpg
Pohled na Steva ověšeného dětmi je neuvěřitelný.
"On si to ohromně užívá, velmi ho to baví. Vlastně si s dětmi jakoby stále hraje, ovšem po zvyšujících se dávkách jim současně servíruje angličtinu a ony nejprve poslouchají, pak rozumějí a posléze i hovoří.
Děti máme jak na půldenní, tak celodenní pobyt. Sejdeme se ráno, zazpíváme, zacvičíme, podobně jako v běžných školkách. Potom se střídají skupiny, máme čtyři, v anglickém bloku, nejprve patnáct minut, pak půl hodiny. Je to trošku náročnější na organizaci, je nutno zajistit, aby se všechny děti bavily, měly nějakou činnost, ale daří se. Ty děti, které zůstávají po celý den, mají ještě jeden blok angličtiny odpoledne. Pokud to jde, jsou děti co nejvíc venku.
I tam je Steve s nimi, mluví na ně, ony reagují, spolupracují. Je tu vlastně od počátku projektu, teď mu ještě pomádá další rodilá mluvčí, Gemma. Sama vidíte, jak děti reagují: některé tu jsou jen pár dní, zvykají si, na těch, které jsou tu déle než půl roku už je patrné, jak se jim angličtina dostala do povědomí, v tomto věku - jsou tu od dvou a půl, tří let - jej zvládnou jako mateřskou řeč. Jezdíme i na výlety, do zoo, díky Stevovi pak prostředí připomíná rodinu, neboť i tam se mluví o všem, tráví se čas různým způsobem."

Maminka, synek první den: "Proč jsme si vybrali tuhle školku? Nejdřív jsem si myslela, že angličtina pro takhle malé děti nemá význam, ale teď vidím, že je to jinak. Neteř sem chodí půl roku a je znát, že ji angličtina v hlavě zůstává. Byli se tu několikrát podívat, líbilo se mi, že děti tu mají více aktivit než v běžné školce - tam chodila starší dcera a dnes mě velmi mrzí, že neměla možnost chodit sem. Navíc synek viděl Steva a hned mu padnul do oka."

"Malé děti produkuji smysluplný jazyk na základě velmi omezených jazykových zdrojů. Oni neovládají mateřský jazyk dokonale, oni se ho teprve učí. Stejně tak jako neovládají dokonale další cizí jazyk, a přesto jím hovoří. Řeknou to, co potřebují. Komunikují s tím, s kým potřebují a dokáží to. Jejich přístup k užívání jazyka je nesmírně tvořivý. Oni, když nemají slovo, kterým by určitou skutečnost vyjádřili, tak to řeknou jinak, pomohou si jinými slovy. A nevadí jim to. Na rozdíl od nás dospělých. Když máme promluvit cizím jazykem a zrovna si nemůžeme vzpomenout na jedno slovíčko, tak je to pro mnohé z nás konec projevu."
(Mgr. Věra Bitljanová, anglistka z PF TU v Liberci)

WATTSENGLISH - metodika, kterou v liberecké jazykové školce uplatňují. V jádru této metodiky stojí jediný cíl: osvojení cizího jazyka přirozenou cestou. Didaktiku WATTSENGLISH vyvinul učitel Liberecké jazykové školky Stephen Watts.
Metoda WATTSENGLISH vytváří komunikační rámec, jaký vzniká v přirozeném prostředí bilingvní rodiny, kde jeden z rodičů mluví jiným jazykem než druhý. Děti vnímají učitele při hrách, ale i ostatních činnostech jako výzvu pro komunikaci. Ve všech měřitelných ukazatelích je tento přístup mnohem úspěšnější než tradiční výuka cizího jazyka ve školkách, při které se navíc musí děti vyrovnávat s tím, že jedna osoba pojmenovává věci kolem nich dvěma různými jmény.

Obecné principy:

  • Schopnost porozumět - děti rozumí základním významům mateřského jazyka dávno předtím, než jsou schopné samostatnému projevu. Vhodným využitím Total Physical Response děti nejprve motoricky reagují (pohybem, kreslením apod.) na určitý podnět vyslovený v cizím jazyce, aniž by měly samy jakékoliv sdělení formulovat. Cizího jazyk je poté osvojován stejně přirozeně jako mateřský, děti chápou smysl celých výroků. Učitel dále probouzí motivaci k porozumění mimikou, gestikulací, obrázky, loutky apod.
  • Nepřímé učení - didaktika nemůže připomínat klasickou výuku se slovy jako prvky. Jazyk není pro děti oddělitelný od reality, kterou zažívají. Rády imitují hlasy z písniček a scének, napodobují postavy z příběhů a jejich způsob vyjadřování. Baví je pohádky, říkanky a hádanky a tím i nové zvuky, které se v nich objevují. Tímto způsobem zapojují stejné oblasti rozumu, které používají k osvojení mateřského jazyka. Dochází k nepřímému, ale nejvíce efektivnímu učení.
  • Využití her a pohybu - u dětí vzniká často největší motiv ke komunikaci při hře. Vhodné podmínky k výuce vytváříme tehdy, pokud jsou hry zábavné a vzrušující a pokud jsou navíc koncipovány tak, aby umožňovaly všem dětem vyniknout. Pohyb je důležitým prostředkem, jak k neverbální komunikaci, tak k odreagování. Děti se soustředí jen v rámci minut, proto musí výuka být živá a prostoupená hrou a pohybem.
  • Rozvíjení představivosti - děti prožívají scénky a příběhy naplno. Učitelé napomáhají navozovat pohádkové prostředí. Díky vyvinuté dětské fantazii umožňuje gradování příběhů v pohádkách nebo písničkách operovat s cizím jazykem jako se svým vlastním.
  • Aktivace všech smyslů - kognitivní vývoj dítěte stojí na zapojení všech smyslů. Mateřský jazyk si dítě osvojuje prostřednictvím vícesmyslové motivace a stejně tak musíme v předškolním věku přistupovat k předávání cizích jazykových dovedností
  • Upevňování - opakováním aktivit děti nacházejí potřebnou sebedůvěru. Děti potřebují potvrdit význam sdělení v cizím jazyce. Vedle opakování tvoří další zásadní součást upevňovaní pochvala. Nečekáme s pochvalou na samostatný projev, dítě chválíme již za pokus nebo správnou (i motorickou) reakci.

Stephen Watts BSc., studijní ředitel Liberecké jazykové školky, o.p.s.:
"Tady jsem druhý rok, děti jsou tu od věku, kdy už jsou schopné komunikovat a být v kolektivu. Tráví zde s angličtinou hodně času, snažím se používat hodně gesta, mimiku, aby pro ně byla slova názornější, výstižnější. Je-li tato práce unavující? Především je to pro mě spíš než práce radost. S dětmi pracuji už několik let, začal jsem v Japonsku. Tam jsem pracoval s malými dětmi poprvé a tam se i zrodila budoucí metoda Wattsenglish, kterou teď rozpracováváme do metodického matediálu mimo jiné i pro ministerstvo školství.
Pro jakoukoliv výuku jazyka, ať dětí nebo dospělých, je důležité navázat kontakt. Děti se nestydí mluvit, jak se to někdy stává dospělým, pokud něco řeknou špatně, pochválím je a opravím. Učitel nemusí být rodilý mluvčí, jen musí dobře ovládat angličtinu, mít skvělou výslovnost, neutíkat se k češtině, má-li probíhat anglická hodina.
Děti začínají rozumět po různé době, někdo dřív, někdo později, nejdříve rozumějí, pak hovoří. Netlačíme na ně, nenutíme používat angličtinu, stačí, když reagují na anglické pokyny - však on se rozhovoří.
Rozdíl mezi učením dětí a dospělých není velký, i dospělí mají v sobě kus dítěte, používám téměř stejné metody. Důležité je, aby lidé, malí i velcí, chtěli komunikovat s učitelem - jakmile zájem nemají, nejde nic."

Na závěr ještě Marek Kadlec:
"Vybíráme si a vychováváme učitele přímo na fakultách - talentovaní učitelé by se nám mohli ztratit v jiných oborech. Vybereme si studenty, proškolíme je, mají své mentory a to je u profese udrží - jsou nadšení, jak je ta kantořina pěkná.
Úzce spolupracujeme se Střední pedagogickou školou v Liberci, pro budoucí učitelky mateřských škol pořádáme semináře a získáváme je pro náš projekt.
Dále samozřejmě rozvíjíme a budujeme naše jazykové školy, taková školka se nejlépe organizuje u jazykovky.
Rád bych, kdyby se nám podařilo vytvořit tým lidí, kteří si vezmou rozvoj této myšlenky za svou. Tvoříme metodiku, která by se měla stát výchozí pro další zájemce o školku, budeme školit učitele i pro jiné instituce, pokud projeví zájem.
Všechno musí být velmi přirozené, v souladu s potřebami dětí, nenásilně. Velmi záleží na učiteli, jeho metodách i na tom, jak on sám má daný obor rád, jak pro něj dokáže nadchnout děti, zda dokáže probudit pozitivní přístup k cizí řeči, chuť dětí se cizí řeč učit. Steve to dokáže báječně a věřím tomu, že není a nebude sám."

(V článku jsou použity úryvky z přednášek odborníků na Konferenci Cizí jazyk a děti v předškolním věku, kterou uspořádala Liberecká jazyková školka letos v březnu.)