Expremiér Miloš Zeman - důchodce na Vysočině, jak sám sebe nazývá - sice nechce prozradit, o čem si ministrem financí Vlastimilem Tlustým při jeho návštěvě povídali, svým názorem na stav státní pokladny se však netají. A nejhůře z jeho hodnocení vycházejí jeho bývalí straničtí kolegové.
HN: Mluvil jste s ministrem financí Vlastimilem Tlustým výhradně o rozpočtové politice?
Já jsem, paní redaktorko, soukromá osoba. A na Vysočině přijímám mnoho soukromých návštěv. I když některé z nich rozčeří hladinu veřejného mínění, stále to jsou soukromé hovory, jejichž obsah zůstane soukromým.
HN: Ministr financí tvrdí, že jste mluvili o rozpočtu, pojďme se tedy bavit o státních financích. Co se dá dělat s obrovským deficitem, který po sobě nechala bývalá vláda?
O mně je známé, že jsem keynesiánec. Takže pokud je ekonomika v útlumu, může ji posílit deficitní rozpočtová politika. Když roste, mají se dluhy splácet. Podle této teorie jsem také postupoval. Deficit státního rozpočtu se - i s pomocí ODS - zmenšoval. Na konci mého vládnutí v roce 2002 dokonce mohl rozpočet skončit i přebytkem deseti miliard. Kdyby se neopozdily platby z privatizace. (Zemanův kabinet v době opoziční smlouvy musel podporu rozpočtu vyjednávat s ODS, pozn. red.)
HN: To je minulost a i ta říká, že zadlužování začalo s nástupem ČSSD k vládě.
Nechte mě, paní redaktorko, domluvit. Takže to, co předvedli můj nástupce Vladimír Špidla a ministr financí Bohuslav Sobotka, za jejichž éry deficit vyletěl nahoru, je hanebné a naprosto zbytečné. Připomínám, že moje vláda jim jako věno nechala přes sto třicet miliard korun z privatizace Transgasu, což jistě uznáte, je nemalá částka.
HN: To všechno je sice fakt, ale obrovské dluhy tu jsou a otázka zní, jak se s nimi vyrovnat?
Tak například všechna sociální opatření, která politici navrhli a přijali před letošními parlamentními volbami, a která tuším zvyšují sociální výdaje v příštím roce o víc než šedesát miliard korun, jsou nadbytečná. Mám obavy, že minimálně jedna třetina z nich byla přijata zcela zbytečně. A měla by se zrušit.
Nejsem vyznavačem teorie, že je potřeba dělat propopulační politiku, zvláště zvyšováním sociálních dávek. Takže všechny ty vysoké rodičovské příspěvky a různé přídavky nejsou racionální.
HN: Dovolil byste si sociální dávky škrtat, kdybyste ještě byl aktivní politik?
Rád vám, paní redaktorko osvěžím paměť. Já jsem to jako politik dělal. Například se velice zpřísnily podmínky pro odchod do předčasného důchodu.
A už Zdeňku Škromachovi jsem radil, aby sociální dávky byly nahrazeny podporou veřejně prospěšných prací. Kdo by je nebyl ochoten vykonávat, a tak si vydělat, prostě by dávky nedostal. Jediné, na co by se nemělo sahat, jsou důchody.
HN: Mluvil jste s ministrem financí Vlastimilem Tlustým výhradně o rozpočtové politice?
Já jsem, paní redaktorko, soukromá osoba. A na Vysočině přijímám mnoho soukromých návštěv. I když některé z nich rozčeří hladinu veřejného mínění, stále to jsou soukromé hovory, jejichž obsah zůstane soukromým.
HN: Ministr financí tvrdí, že jste mluvili o rozpočtu, pojďme se tedy bavit o státních financích. Co se dá dělat s obrovským deficitem, který po sobě nechala bývalá vláda?
O mně je známé, že jsem keynesiánec. Takže pokud je ekonomika v útlumu, může ji posílit deficitní rozpočtová politika. Když roste, mají se dluhy splácet. Podle této teorie jsem také postupoval. Deficit státního rozpočtu se - i s pomocí ODS - zmenšoval. Na konci mého vládnutí v roce 2002 dokonce mohl rozpočet skončit i přebytkem deseti miliard. Kdyby se neopozdily platby z privatizace. (Zemanův kabinet v době opoziční smlouvy musel podporu rozpočtu vyjednávat s ODS, pozn. red.)
HN: To je minulost a i ta říká, že zadlužování začalo s nástupem ČSSD k vládě.
Nechte mě, paní redaktorko, domluvit. Takže to, co předvedli můj nástupce Vladimír Špidla a ministr financí Bohuslav Sobotka, za jejichž éry deficit vyletěl nahoru, je hanebné a naprosto zbytečné. Připomínám, že moje vláda jim jako věno nechala přes sto třicet miliard korun z privatizace Transgasu, což jistě uznáte, je nemalá částka.
HN: To všechno je sice fakt, ale obrovské dluhy tu jsou a otázka zní, jak se s nimi vyrovnat?
Tak například všechna sociální opatření, která politici navrhli a přijali před letošními parlamentními volbami, a která tuším zvyšují sociální výdaje v příštím roce o víc než šedesát miliard korun, jsou nadbytečná. Mám obavy, že minimálně jedna třetina z nich byla přijata zcela zbytečně. A měla by se zrušit.
Nejsem vyznavačem teorie, že je potřeba dělat propopulační politiku, zvláště zvyšováním sociálních dávek. Takže všechny ty vysoké rodičovské příspěvky a různé přídavky nejsou racionální.
HN: Dovolil byste si sociální dávky škrtat, kdybyste ještě byl aktivní politik?
Rád vám, paní redaktorko osvěžím paměť. Já jsem to jako politik dělal. Například se velice zpřísnily podmínky pro odchod do předčasného důchodu.
A už Zdeňku Škromachovi jsem radil, aby sociální dávky byly nahrazeny podporou veřejně prospěšných prací. Kdo by je nebyl ochoten vykonávat, a tak si vydělat, prostě by dávky nedostal. Jediné, na co by se nemělo sahat, jsou důchody.
