Silné, výkonné, nepřekonatelné. Takhle nějak se více než století mluví o strojích, které pocházejí z Kopřivnice. Značku Tatra zná doslova celý svět. A to nejen díky legendárním cestám Zikmunda a Hanzelky. Severomoravské město a jeho okolí  můžete snadno spojit s návštěvou  ostravského Dne NATO. Tatra má na svém kontě unikátní vítězství ve světových závodech nákladních automobilů. Nikdo se nemůže pyšnit tolika triumfy ve slavné dakarské pouštní rallye jako Karel Loprais.
90637_vikCr_kopriv (Kopřivnice)
Automobil Präsident - kopie prvního čtyřsedadlového osobního vozu s průměrnou rychlostí 17 km/h z roku 1897 v muzeu Tatra Kopřivnice.
Snímek: ČTK

Dosáhl jich samozřejmě ve voze značky Tatra. Tento matador má i své následovníky, kteří se na závody vydávají a kteří kopřivnickou značku ctí. Na závody vyjíždí z kraje pod horami také úspěšný jezdec v nákladních autech Tomáš Tomeček.
Tatra byla vždycky symbolem. Nebylo to jen obyčejné auto. Byl to symbol síly a někdy i moci. V limuzínách z Kopřivnice jezdívali nejdříve bohatí průmyslníci a politici. Když zase v padesátých letech minulého století zastavilo před domem neohlášené, nablýskané auto této značky, byl to důvod k obavám. Svezení na zadním sedadle takového auta často končilo před branami vyšetřoven, soudů a komunistických kriminálů.

Značku vymysleli horalé
Tyhle časy už jsou pryč, sláva osobních luxusních aut této značky už také trochu pobledla, ale rozhodně stojí za to se do kraje na pomezí Lašska a Valašska vypravit. A to nejen kvůli unikátnímu muzeu, které v Kopřivnici mají a na které jsou náležitě pyšní.
Kopřivnice je městem, které se může oprávněně pyšnit nádherným okolím. Komíny trčí z velikých továrních hal uprostřed krásného údolí, ze kterého se dá stoupat za nejrůznějšími výlety a dobrodružstvími. Je možné se tady vydat za historií na zříceninu hradu Šostýna, přes kopec do městské památkové rezervace Štramberk nebo na moderní rozhlednu na Bílé hoře. Právě hornatý terén se možná podepsal na tom, že z kopřivnické automobilky vyjížděly unikátní vozy, jež byly schopné fungovat v náročných podmínkách. V roce 1919 právě tato schopnost vlastně určila, že se auta budou jmenovat tak, jak je dnes všichni znají. Konstruktéři tehdy testovali nový model vozu ve Vysokých Tatrách. Místní horalé začali autům přezdívat Tatra. A už jim to zůstalo.
V těchto letech zažívala Kopřivnice časy ohromné slávy. V továrně pracovaly tři tisícovky dělníků a podnik má velké renomé mezi konkurencí.

90637_vikCr_kopriv_istezka (stezka)
Lašská naučná stezka vede 16 km kolem nejatraktivnějších míst v okolí Kopřivnice.
Snímek: ČTK

Od kočáru po náklaďák
Firma, která v posledních patnácti letech prošla rukama několika majitelů a manažerů a která stále boduje se svými náklaďáky na zahraničních trzích, začala vlastně úplně skromně. Jako malá dílna na kočáry, kterou si v domě svého bratra vybudoval Ignác Schustala.
Bylo to v polovině devatenáctého století, a k prvnímu opravdovému autu bylo ještě hodně daleko. V té době se mladý Ignác vrací z Vídně a má jasno: bude stavět populární lehké bryčky, kterým se říkalo Neutitscheinky. Zájem o ně byl veliký a dílna se dvěma pomocníky nemohla všechny zájemce uspokojit. V roce 1853 proto Ignác Schustala staví první objekty budoucí továrny.
"Velkou etapu výstavby kočárovky zahájil v letech 1860 - 1862. Třetí etapa stavebního rozvoje proběhla v letech 1868 - 1870. Rozvoj byl v podstatě ukončen roku 1873, neboť další vývoj byl již spojen s výrobou železničních vagónů," píše se v dokumentech o městu, jež tehdy nebylo zdaleka ani městysem.
Ale šlo to v těchto časech ráz na ráz. Nejprve se Kopřivnice stala samostatnou farností, potom už se tady usadil první místní lékař. "V roce 1876 nastupuje do Kopřivnice první lékař MUDr. Odstrčil. Dochází k rozšíření škol, roku 1878 je zde zřízen poštovní úřad. Mezníkem je 19. srpen 1881, kdy je obec napojena na železniční síť. Roku 1883 je obec napojena na telegrafní síť," je možné vyčíst v análech.
V obci žilo hodně Němců, kteří přicházeli pracovat do prosperující továrny. Dařilo se tady také spolkovému životu. V dokumentech o obci stojí: "V roce 1870 zahájil činnost čtenářský spolek a vznikl zde mužský a smíšený pěvecký sbor. Téhož roku je zde zřízena první knihovna. Ve dvoře Adolfa Rašky vzniká tělocvičný spolek. V roce 1872 byl založen spolek ochotníků, v roce 1889 byl založen pěvecký spolek Vlastimil." Zlaté časy monarchie, chtělo by se člověku postesknout. Trocha oné slávy a atmosféry starých časů na návštěvníky jistě dýchne v každém ze tří objektů kopřivnického muzea.

Kolébka nejslavnějšího sportovce
Městem se Kopřivnice stala v listopadu 1910. O dvanáct let později se tady narodil zřejmě nejslavnější český sportovec všech dob Emil Zátopek. Jeho rekordy lze jen těžko spočítat.
Jen těžko lze odhadnout, zda kopřivnické kořeny, kde se většina obyvatel tak nějak samozřejmě počítá za Valachy, daly základ jeho sveřepé povaze, díky níž si plánoval pro trénink tak šílené zátěže. Byl totiž slavný tím, že běhal nikoli v maratónkách a po cestách či na dráze. Trénoval tak, že se obul do těžkých bagančat a doslova lítal po lesích. Hodiny a hodiny.
Z Kopřivnice pochází i jiný další výjimečný rodák, jehož zná snad každý, kdo se v dětství aspoň na chvíli vydal do pravěku s Eduardem Štorchem. Kdo tak někdy učinil, zřejmě nikdy nezapomene na kresby Zdeňka Buriana. A komu se přece jen vykouřily z hlavy, může si paměť pohodlně osvěžit. Stačí se přehoupnout přes kopec a ve Štramberku navštívit jeho muzeum. Mají tady stálou expozici jeho děl.
A není to zřejmě náhoda, že se Burian věnoval právě pravěku. V okolí Kopřivnice se totiž nachází několik nalezišť, která dokazují, že tady žili lidé už před mnoha tisíci lety. Nejznámější je jeskyně Šipka ve Štramberku. Nedávno se tady dokonce o prázdninách usadila dvojice mladých lidí, kteří zkoušeli žít nějakou dobu jako naši předkové. Byla to sice recese, kterou měl na svědomí cestovatel a dobrodruh Pavel Knebl z nedaleké vesnice Tichá, ale mělo to svoji atmosféru. Koneckonců akce, které organizuje tato pozoruhodná postavička, je možné prožít někdy i v Kopřivnici a okolí, protože město spadá do Švestkozemě, tedy Valašského království.

90637_vikCr_kopriv_istrambe (Štramberk)
Městu Štramberk dominuje jeho hrad.
Snímek: Czech Tourism

Tradice a speciality
Kopřivničtí nemohou zapřít, že žijí v průmyslovém městě a že většina místních domů jsou paneláky. V suterénu panelového domu dokonce sídlil i rockový klub Nora, který měl díky svému šéfovi Víťovi Váňovi skvělou pověst nejen mezi českými hudebníky, a který léta pořádal proslulý festival Rockové šlahouny.
Ale možná proto, že páteř města tvoří továrna, kterou obepíná prstenec sídliště, si místní hýčkají vše, co by jim mohlo připomínat historii. A tak je možné se vydat třeba do Muzea Fojtství, které je nejstarší místní stavbou a může se pyšnit vskutku historickým datem narození: 1576. Právě tady se začala psát historie slavné značky Tatra, když zde kopřivnický rodák Ignác Schustala započal stavět své bryčky a kočáry. Právě ty jsou tady k vidění. Ale nejen ony. Je možné si tady prohlédnout i expozici o historii Kopřivnice, dozvědět se leccos o slavných místních rodácích a lidech, kteří městu léta dávali tvář.
Koho by více zajímalo něco o rodinném klanu Schustalů, ten se může vydat do takzvané Šustalovy vily. Dům pochází z roku 1889 a jeho majitelem byl syn zakladatele továrny na bryčky a kočáry. Dnes je v nedávno zrekonstruované vile stálá expozice věnovaná místním rodákům. Zvláštní pozornost autoři expozice zaměřili na Emila Zátopka a jeho manželku Danu.
A stejně Kopřivničtí pečují o torzo hradu Šostýna, který zmizel v lesích nad městem a o němž skoro nikdo nic neví. Na začátku 90. let ho začala opravovat parta nadšenců a doslova ho vyhrabala ze země.
Ale kam přijdete, tam si můžete užít místní dobroty. Tradiční frgále, tedy obří koláče, se sice prodávají jako valašské, ale místní je považují za svoje. Stejně jako medové či makové trdelníky nebo štramberské uši. Těm by sice přívlastek kopřivnické rozhodně neslušel, ale tahle dvě města léty vlastně srostla v jedno. Při cestě autem si totiž ani nevšimnete, že jedno skončilo a vy jste se již ocitli v jiném. A každá hospodyně vám řekne, že
štramberské uši se ve svátek pečou v každé domácnosti. Stejně jako další specialita - klobásníky, tady slané buchty, ve kterých je zvláštní masová směs.

Unikátní muzeum
Ale největší lahůdkou výletu do Kopřivnice a okolí je samozřejmě místní Technické muzeum Tatra. Právě sem míří v sezóně každý den desítky autobusů a právě tahle instituce může být největší chloubou obyvatel Kopřivnice. Už příjezd k muzeu je zážitkem. Před zajímavou moderní stavbou stojí unikátní motorový vagón, za který by se ve své době nemuseli stydět ani předkové konstruktérů japonských či francouzských rychlovlaků. Přezdívalo se mu Slovenská strela.
I dámy, kterým často technické finesy nic moc neříkají, zůstávají v muzeu stát u exponátů a vyzvídají, jak co fungovalo, k čemu co bylo dobré a podobně. Celá expozice je totiž velmi poutavě poskládaná a návštěvník si může udělat celkem slušnou představu o té které epoše. Výčet unikátních aut a předmětů by asi byl zbytečný a rozhodně by nemohl uspokojit žádného fajnšmekra. Technické muzeum je prostě potřeba vidět. Zážitek, který se jistě dostaví, když se člověk zasní u "motorových saní", auta pánů cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, před naleštěným Tatraplánem nebo před obsáhlou expozicí hasičských či závodních vozů, totiž rozhodně stojí za to.

JOSEF ALBRECHT

Související