Kam to zase koukáš, jestli sis nevšiml, tak ti tu právě něco vysvětluju! Váš třeťák snad už podesáté udělal stejnou chybu ve vyjmenovaných slovech. A namísto toho, aby se více soustředil, odtrhne ho od učení i štěknutí sousedova psa.
Vaše zlostná reakce však nepomůže. Dítě se pravděpodobně rozpláče a s učením bude definitivně konec.
Pohyb a střídání zájmů
Zatímco dospělým při učení pomáhá motivace, vůle a zkušenost, u dětí ještě nejsou takové nástroje vyvinuty. Jejich mozek se podle primářky Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice Brno Hany Ošlejškové vyvíjí do sedmi až patnácti let: "Zvyšuje objem zejména díky takzvané bílé hmotě mezi buňkami, která vytváří spojení jednotlivých částí mozku."
Než tato hmota dostatečně dozraje, pracují jednotlivé části do jisté míry samostatně, nekoordinovaně. A s tím souvisí i menší schopnost dítěte soustředit se.
"Obecně lze říci, že dítě v první třídě je schopno se soustředit v průměru patnáct minut, žák v páté třídě zhruba pětadvacet minut a v deváté půlhodiny a víc," vysvětluje psycholožka Zuzana Makovská. "Je naprosto nevhodné a také neúčinné, když dítě dlouhodobě vysedává nad domácími úkoly. Lepší je úkoly rozdělit do bloků s častějšími přestávkami."
Vedle omezené schopnosti soustředit se ztěžuje dítěti spolupráci s dospělými i jeho tendence rychle střídat zájmy. "Proto je vhodné během učení prostřídat to, co dítě nebaví, s něčím, na co se těší, nebo dobře ovládá," zdůrazňuje Zuzana Makovská. Během učení bychom také měli respektovat potřebu dítěte se občas hýbat. Tresty za neposednost zvyšují napětí a ještě více zhoršují pozornost.
Nešetřete pochvalou
Pokud se vám podaří učení zorganizovat tak, aby se při něm dítě cítilo příjemně, odříká vyjmenovaná slova mnohem dříve. Z dlouhodobého hlediska se přitom naučí brát učení jako pozitivní proces. Proto bychom měli být trpěliví, nešetřit optimismem, i když se dítěti zrovna něco nedaří. A pochopitelně chválit, povzbuzovat a oceňovat.
"Tresty, výčitky, posměšky a vynucené sliby mnoho nepomohou. Náprava totiž nezáleží jen na dobré vůli dítěte, ale především na taktickém výchovném postupu," upozorňuje Zuzana Makovská, která doporučuje s dítětem už od první třídy více spolupracovat než nařizovat.
Po úkolech následuje hra
Začněte tím, že dobu, kdy se svým žáčkem usedáte nad domácí úkoly, přizpůsobíte jeho potřebám. Nenuťte dítě do práce hned po návratu ze školy pod heslem nejdřív práce, potom zábava. Ve srovnání s dospělými se totiž snáze unaví. Má-li se na učení opravdu soustředit, musí si po vyučování odpočinout. Navíc se vrací domů zpravidla po obědě. Tedy v čase, kdy člověku jeho biologické hodiny říkají, že by měl zvolnit tempo. Na učení je vhodná doba až za dvě či tři hodiny.
Pozor ale dejte i na opačný extrém. Po vypracování domácích úkolů by měl školákovi každopádně zůstat dostatek času na hru. "Jestliže dítě dělá věci do školy až večer a pak jde hned spát, chybí mu velmi důležitá věc - odměna za práci," říká neuroložka Hana Ošlejšková. "Ta funguje nejen psychologicky, ale také na biologické bázi mozku. Dítě se učí spojovat dokončení práce s příjemnými pocity."
Když trpělivost nestačí
Někdy však trpělivý přístup rodičů nepomáhá. Jejich prvňáček nebo druhák je nepozorný, přeskakuje z jedné činnosti ke druhé, aniž ji dokončí. Dělá chyby z nesoustředěnosti, ztrácí věci. Nedokáže chvíli vydržet v klidu. V notýsku se množí upozornění paní učitelky, že žák vyrušuje, zapomíná na domácí úkoly nebo nezvládá učivo.
Je moje dítě pro školu dostatečně zralé? začnou se zcela oprávněně ptát rodiče.
"Mezi čtvrtým a šestým rokem bývá mnoho dětí hyperaktivních a nepozorných," upozorňuje Hana Ošlejšková. "Nejméně polovina z nich nejpozději během dvou let vyzraje." Výraznější problémy s koncentrací však signalizují, že by se mohlo jednat o takzvaný syndrom ADHD, zjednodušeně řečeno hyperaktivitu. V takovém případě mají obtíže původ v genetice. "Řada studií prokázala, že špatná pozornost souvisí se změnami v mozku," říká Hana Ošlejšková. Touto poruchou je podle posledních výzkumů postiženo osm až jedenáct procent školních dětí, přičemž chlapci až čtyřikrát častěji než dívky.
Máte-li podezření, že vaše dítě trpí syndromem ADHD, vyhledejte pomoc odborníků. Například v pedagogicko-psychologické poradně nebo u pediatra, který může dítě odeslat ke specializovanému vyšetření. Na odborném pracovišti pak dítěti se syndromem ADHD pomohou nacvičovat dovednosti související s koncentrací. Těmto metodám lze u dětí do dvanácti let pomoci i léky.
K lepším výsledkům takového žáka přispějete i tím, že ho nebudete omezovat v pohybu. Dítě se syndromem ADHD bývá velmi často napomínáno a trestáno za chování, které nemůže zcela ovlivnit. Navíc má někdy i problémy mezi svými vrstevníky.
"Předejděte tomu, aby se dítě začalo trápit pocity méněcennosti," radí Zuzana Makovská. Pokud malý školák už nějaký neúspěch prožívá, nenechte ho s ním o samotě. Potíže společně šetrně proberte a snažte se nacházet pozitivní protiklady.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Proč je dítě hyperaktivní
Syndromem nedostatku pozornosti s hyperaktivitou ADHD (neboli syndromem hyperkinetické poruchy) trpí přibližně desetina dětí. Většinou jde o chlapce. Jedná se o genetické odchylky, které se projevují nepozorností, hyperaktivitou a impulsívností. Zhruba u poloviny z dětí, kterým byl diagnostikován syndrom ADHD, dojde k útlumu hyperaktivity kolem dvanáctého roku. Ostatní bývají v dospělosti impulsívními osobnostmi, někdy s nedostatkem sebekontroly a s tendencí porušovat společenské normy.
U naprosté většiny prvňáčků však projevy nadměrné aktivity souvisejí s vyzráváním mozku, nejsou tedy geneticky podmíněny a děti z nich do dvou let vyrostou.
