O bankovních poplatcích se toho v poslední době napsalo mnohé. Mělo by se ale také více mluvit o tom, zda jsou lidé ochotni změnit svou banku a jít za lepší nabídkou. Dokud budeme jen nadávat, ale aktivní krok, tedy změnu banky, udělá jen hrstka lidí, představitelé finančních institucí nebudou mít důvod měnit svou strategii.
Otázka totiž zní, proč by se banky předháněly v rušení poplatků či jejich snižování, když to lidi ve větší míře stejně nezhodnotí a nevyprovokuje ke změně.
Česko - vysoké poplatky
Ve srovnání se zahraničními peněžními domy nelze říci, že by tuzemské banky byly zrovna levné.
Podle zprávy, kterou nedávno zveřejnila Evropská komise, měly banky největší zisky z běžných účtů v Lucembursku a nejmenší v Litvě. Česká republika je sice z pohledu tohoto ukazatele pod průměrem Evropské unie, to ale ještě neznamená, že by úroveň bankovních poplatků zde byla nízká.
Největším hříchem českých bank není cena za vedení účtů, ale poplatky za jednotlivé transakce. Právě tyto položky aktivnějším klientům velmi výrazně prodražují bankovní služby. Stačí častěji zadávat příkazy k převodu či vybírat hotovost z bankomatů a celkové náklady se pak šplhají hodně vysoko. Tuzemské banky zatím nic nenutí k tomu, aby svoji obchodní politiku vůči klientům výrazně měnily. Výraznějšího zlevňování se tak klienti jen tak nedočkají.
Bankovní anketa
Velmi zajímavá je tak otázka ochoty lidí změnit banku. Nespokojenost s výší poplatků či se službami bank se zdá být u nás vcelku výrazná. Odpovídá ale tomu i množství klientů, kteří potenciálně uvažují o změně své banky? A uvažují-li o tom, jsou skutečně odhodláni i ke konkrétnímu kroku?
Na webu bankovnipoplatky.com byla zařazena anketní otázka na toto téma. Výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.
Anketa trvala dva týdny a svůj názor v ní vyslovilo přes 880 návštěvníků webu, tedy dostatečný počet pro stručnou analýzu. Na otázku, zda lidé uvažují o změně své aktuální banky, byly čtyři jednoznačné odpovědi. Pokud nebudeme brát v úvahu reakci "nevím" (pouze dvě procenta, což znamenalo 14 hlasů), která mimochodem zřetelně ukázala, že lidé mají jasno v tom, co chtějí, případně nechtějí, tak odpovědi lze rozdělit do dvou základních směrů. Tím prvním je, že neuvažují o změně banky. Druhý směr odpovědí je buď jasné ano, chtějí změnu či, že by rádi o změně uvažovali, ale u nás není kam jít za lepší nabídkou, neboť všechny banky jsou stejné.
Polovina je spokojena
Mezi prvním a druhým směrem došlo téměř ke vzácné shodě. Spokojeno se svou bankou je 48 procent hlasujících (422 respondentů). Naopak nespokojeno je 50 procent (447 respondentů).
Pokud ale jdeme do větší hloubky, tak z těchto nespokojených téměř 44 procent konstatuje, že stejně není kam odejít. Reálně tedy o změně uvažuje 56 procent z této skupiny, tedy 28 procent z celkového počtu hlasujících.
V zásadě se tak dá říci, že anketa dopadla půl na půl. Je to málo, nebo hodně? Záleží na úhlu pohledu. Vzhledem k míře kritického prostředí se zdá být polovina lidí uvažujících o změně celkem málo. Na druhou stranu z pohledu možností vývoje bankovního trhu a boje o nového klienta je polovina velká cílová skupina.
Na tomto místě by bylo jistě podnětné a užitečné zjistit, kolik lidí z této skupiny, přesněji řečeno ze skupiny oněch 28 procent, je ochotno skutečně banku změnit či dokonce v tomto směru již něco podniklo.
Zrušení poplatků
Anketa je subjektivním vyjádřením postojů hlasujících, které můžeme ověřit v praxi. Z poslední doby lze z otevřených zdrojů najít jeden vhodný příklad, co se stane, když banka oznámí zrušení nepopulárního poplatku a postaví na tom svou reklamní kampaň.
Poštovní spořitelna zrušila poplatek za příchozí platbu s účinností od 1. června. V polovině července pak oznámila, že zrušení poplatku znatelně zvýšilo počet zakládaných účtů. Podle vyjádření banky se v průměru před zrušením otevíralo sedm tisíc účtů měsíčně, zatímco po oznámení to je bezmála devět tisíc. Tedy nárůst o více než 27 procent.
Skutečně ukazují výsledky, že zrušení poplatku mělo tak razantní vliv na rozhodování klientů, nebo jde jen o haló efekt? Zajímavý na celé věci je totiž fakt, že lidé reagovali už na samotné oznámení banky o plánu zrušit poplatek (Poštovní spořitelna to udělala měsíc před změnou) a nárůst počtu zakládaných účtů začal již v květnu, tedy v době, kdy poplatek stále ještě existoval.
Reálný dopad budeme moci zhodnotit až za několik měsíců, ale jedno je jisté. Začíná se pomalu tvořit množství klientů, kteří by rádi změnili svůj bankovní ústav. Někteří to cítí dokonce tak silně, že reagují i na samotnou zmínku o rušení či snižování poplatků. To je dobrá zpráva zejména pro banky. Mohou totiž do určité míry počítat s tím, že na jejich rozhodnutí bude existovat stále větší zpětná vazba klientů.
A pro klienty je zase dobrá zpráva, že banky ve větší míře mění svou poplatkovou politiku. Jen poplatek za příchozí platbu zrušily během několika týdnů další dvě banky.
První z autorů je provozovatelem serveru bankovnipoplatky.com
