Na první pohled to vypadá jako vstřícné gesto. Městští strážníci z celého Česka se domluvili, že budou tolerovat desetiprocentní překročení rychlosti. Řidič tak může jet v obci 55 km/h a neměl by být pokutován. V praxi to ale může být složitější. Zkoušky, kterými radary a měřiče rychlosti procházejí při schvalování do provozu, připouštějí odchylky. Dovolené chyby jsou při rychlostech do 100 km/h plus minus 3 km/h, nad stovku pak může být rozdíl maximálně tříprocentní.

Znamená to například, že pokud policejní přístroj ukáže rychlost 55 kilometrů, auto může jet ve skutečnosti jen 52, ale také 58 km/h. "Povolené odchylky jsou stanoveny zákonem o metrologii," říká Jindřich Pošvář z Českého metrologického institutu, kde se schvalují radary a měřiče pro použití na českých silnicích. Stejnou odchylku uvádí v technických specifikacích i výrobce pro zařízení, které používá česká policie nejčastěji - radar Ramer 7 a jeho modernější verzi AD-9. Tolerance městských strážníků se tak ve skutečnosti pohybuje jen lehce nad hranicí možného omylu.

Laboratorní podmínky při schvalování měřicích zařízení se navíc mohou od praktického používání lišit. Jak ukázal test německého autoklubu ADAC, chyby jsou ve skutečnosti mnohem dramatičtější, než je zákonem tolerovaná odchylka.

Když se vlny odrážejí
Česká policie je ve většině případů vybavena radary. Ty fungují na principu změn frekvence vysokofrekvenčního záření v mikrovlnném pásmu. Radarové vlny se odrazí od jedoucího vozu a jsou zachyceny anténou. Pokud se vůz k radaru přibližuje, zvyšuje se frekvence odraženého záření, a pokud se vzdaluje, frekvence se snižuje. Podle změny frekvence pak přístroj spočítá rychlost měřeného auta.

Test ADAC prokázal, že radary tohoto typu nejsou imunní proti nežádoucím odrazům vln. Měření jim může zkomplikovat odraz od garážových vrat, zdi tunelu, parkujících aut nebo velkých informačních tabulí. V takových případech radar zachytí vlny ještě dříve, než se auto objeví v zorném poli kamery. Výsledkem je pak obvykle naměřená rychlost, ale bez vyfotografovaného auta. Pokud se ale před kamerou náhodou pohybuje jiný vůz, může být naměřená rychlost omylem přisouzena jemu.

Při zkouškách provedených autoklubem bylo zaznamenáno i takzvané dvojité měření. Vzniká hlavně u vozidel s velkou lesknoucí se čelní plochou, pokud je zároveň v blízkosti jiný předmět schopný odrazu vln. Potom putují vlny od radaru k autu, odtud se odrazí k jiné lesknoucí se ploše, dále zamíří zpět k autu a pak teprve k anténě radaru. Naměřená rychlost pak odpovídá dvojnásobku skutečnosti.

K omylům může dojít i ve chvíli, kdy se v zorném poli radaru nachází více aut najednou. Pak nelze naměřenou hodnotu s určitostí přisoudit konkrétnímu vozu. V zásadě platí: je-li odstup mezi vozidly menší než dvacet metrů, nemělo by být měření bráno v potaz. "V příručce k radaru bývá jasně uvedeno, že když se na fotografii objeví více aut, nemá být toto měření použito jako důkaz v přestupkovém řízení," říká metrolog Milan Prášil.

Ke zkreslením naměřené rychlosti dochází vždy, když je radar vůči měřenému autu umístěn pod špatným úhlem. Test ADAC ukázal, že je-li nastavený úhel menší, zvyšuje se naměřená rychlost o 0,7 % za každý chybný stupeň. "Aby nešlo nastavení polohy radaru zneužít, mají přístroje omezený dosah měření na šedesát metrů," uvádí Milan Prášil. "Na tuto vzdálenost by se měly vejít do povolené tolerance."

Lasery míří občas vedle
Ještě větší překvapení přinesl test laserových měřičů rychlosti, kterým se říká lidary. Zařízení tohoto typu používají v Česku pouze obecní strážníci, státní policie jejich nákup zatím odložila. Lidar vysílá v krátkých intervalech neviditelný úzký laserový svazek, který se odráží od plochy auta a vrací se zpět. Pokud jede auto směrem k měřiči, pak se intervaly mezi vysílanými a odraženými laserovými pulsy zkracují. Když jede opačným směrem, intervaly se prodlouží. Vestavěný počítač potom vypočítá rychlost auta.

Test ADAC proběhl se třemi značkami takových přístrojů a přinesl jediný výsledek: Při měření může dojít k záměně vozidel. "Jestliže laserový svazek nesměřuje přesně na registrační značku auta, může naměřená rychlost pocházet od vozidla jedoucího za měřeným autem, nebo od takového, které jej právě předjíždí," píše se v odborné zprávě.

Ukázalo se také, že když laserový svazek míří na kapotu nebo sloupek vozu, naměřený údaj pochází od jiného, zpravidla většího auta s výraznější odrazovou plochou, které se nachází v zorném poli radaru. Protože laserový radar měří pod úhlem 0ř na několik set metrů, může jít i o velmi vzdálené vozidlo.

"Riziko omylu vzniká hlavně v kolonách, a to i v případě, kdy měřené auto jede v čele takové kolony," uvádí zpráva ADAC a konstatuje, že chyba nemusí být vždy na straně obsluhy - může mít i technické příčiny. Při neseřízené "mušce" (podle autoklubu i taková možnost navzdory předepsaným zkouškám existuje), nelze vyloučit chybné určení cíle.

"Jestliže řidič není smířen s tím, co mu policie naměří, může se bránit ve správním řízení, případně soudní cestou," říká právník Michal Dlabola. Důležité však je neplatit v takové situaci pokutu na místě přestupku. "Zaplacení pokuty je vykládáno jako uznání přestupku a případné odvolání pak bude komplikované." V případě sporného měření by Michal Dlabola vyžadoval potvrzení o tom, že měřicí přístroj prochází pravidelným ověřováním, a také důkaz, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze.

Autor je spolupracovníkem redakce

měření radarem

Související