HUDBA

Natalie Kocab: Hummingbirds in Iceland
/Vydavatel: Sony BMG Music Entertainment/
Natalie Kocab to má těžké - u každého jejího uměleckého snažení si budou všichni v první řadě pamatovat, že je to "ta" Kocábová. Ostatně nevyhne se tomu ani na novince nazvané Hummingbirds in Iceland. Slavný tatínek sehnal slavné muzikanty (Kryšpín, Stivín, Chyška), maminka si zase vzala na starost část textů.
Deska Hummingbirds in Iceland je zdánlivě sympatická svým hledačstvím a sázkou na progresivitu až avantgardní postupy. Všechno zde ale bohužel ztroskotává na obvyklé české snaze o světovost, které ve skutečnosti čouhá sláma z bot. Každý sampl, temný riff či ponurá rozervaná nálada totiž jakoby byly okopírovány a nesly visačku proslulé severské, převážně elektronické experimentální scény, která se rozprostírá od popové víly Björk přes dance EBM Apoptygma Berzerk, snové vizionáře Múm až po neuchopitelné avantgardisty The 3rd And the Mortal, Kari, Star of Ash, Peccatum, Atrox nebo Tactile Gemma. Jaký má pak tato deska smysl? Možná tento: nahrála ji "ta" Kocábová...
Aleš Borovan

Chick Corea: The Ultimate Adventure
/Vydavatel: Stretch Records/Universal/
Stejně jako v případě alba To The Stars (2004) se americký jazzový génius Chick Corea nechal inspirovat knihou sci-fi a fantasy spisovatele L. Rona Hubbarda.
"Hledal jsem takový příběh, který by mi pomohl využít moji lásku ke španělské a africké muzice," vysvětluje Corea volbu fantasy The Ultimate Adventure coby předlohy. Více než sedmdesátiminutová instrumentální nahrávka skutečně působí díky rafinovanému rozvíjení hudebních témat málem epickým dojmem. Kromě mistrova klavíru hrají důležitou úlohu flétny Huberta Lawse a Jorge Pardy a především celá plejáda hvězdných bubeníků a perkusistů, mezi kterými nechybějí ani Steve Gadd, Airto Moreira (hrával s Milesem Davisem v jeho jazzrockovém období), Vinnie Colaiuta či hráč na arabské perkuse Hossam Ramzy. Živoucí, na pestrých polyrytmických strukturách vystavěné album se každopádně zařadí ke Coreovým "pozdním" mistrovským kusům.
Tomáš S. Polívka

Flood: Closer Than Ever
/Vydavatel: Redblack/X Production/
První nahrávka nazvaná Drivera české stoner rockové kapely Flood před dvěma lety nadchla šťavnatou porcí řízné "pouštní" muziky, ve které nechyběly osvěžující doušky elektroniky nebo ženského vokálu. Přesně ve stylu nekorunovaných králů stylu Kyuss nebo Queens of the Stoner Age.
Následovník Closer Than Ever si udržel vysokou laťku kvality, oproti Drivera však možná ke škodě ubylo progresívních elementů a celá kapela se obrátila blíže ke dřevnímu hardrocku a ostřejším rockovým riffům. Jako by se základ Flood, duo bratří Lagů, rozpomněl na dávnou minulost v thrasmetalové kapele Terminator, nad kterou se zavřela historie již před několika lety. Co však zůstalo, je příjemná prosluněná nálada otlučených kamiónů, pěstěných kotlet a zaprášených džín a pouštního písku, s příchutí mexického piva. Možná nejlepší český stoner rock?
Aleš Borovan


DVD

Daniel Landa: Bouře. Live koncert
/Vydavatel: Sony BMG/2Landa/
Tohle hudební DVD je jakási opožděná vstupenka na podzimní koncert Bouře v pražské T-Mobile Areně v roce 2005 (jsou zde i ukázky z druhého, ostravského koncertu). Nic více, nic méně. K bližšímu pochopení fenoménu Landa je totiž spíše bezcenné - neobsahuje v podstatě žádné bonusy, kromě dvou klipů, krátkého obecného rozhovoru a poněkud otravných pozdravů návštěvníků koncertu. Jak říká hlavní postava - je to dokument a svědectví určitého časového momentu.
A tak má majitel DVD možnost zhlédnout 23 vybraných písní z vystoupení plus některé Landovy proslovy (chybí ale ten, který vzbudil možná největší pozornost, o exprezidentu Havlovi) včetně všech nectností a kladů živého koncertu - Landova nejistého zpěvu nebo nepříliš přesvědčivého výkonu doprovodné kapely. Na druhou stranu videodisk poskytuje i některé překvapivé momenty, i když asi nechtěně - například ukazuje, jak moc se Landa musel na koncertu spoléhat na čtecí zařízení na pódiu. Landova příznivce nosič potěší, odpůrce nejspíše nepřesvědčí.
Aleš Borovan


VÝSTAVA

Zdeněk Šimek: Sochařské dílo
/Praha, Veletržní palác do 7. 1./
Než se vstoupí do sálu, kde vystavuje neprávem pozapomenutý český sochař Zdeněk Šimek (1927 až 1970), může si návštěvník smočit konečky prstů v kamenné kropence. Podobné gesto, kterým se věřící očišťují při vstupu do kostela, je účinné. Je detailem, který ozvláštňuje a ruší sterilitu galerijního prostoru.
Šimek, to je především přímý kontakt s přírodním materiálem. Sochař sice vnutil dřevu nebo kameni určitou podobu, pokaždé ale s pochopením pro jeho charakter.
Mezi osmdesáti exponáty jsou drobné figurální sošky, tenké "stély" i nízké dívčí akty schoulené do sebe, které vznikly v padesátých a začátkem šedesátých let. Později začal Šimek hledat vlastní pojetí abstrakce. V kameni jsou to oblé, hladké tvary rytmicky pravidelné, ve dřevě špičaté konstrukce.
Nejvýraznějšími pracemi jsou mramorové plastiky z konce šedesátých let, ve kterých Šimek dosáhl velké souhry mezi charakterem materiálu a působivostí tvaru. Pro své geometricky pravidelné objekty téměř kosmické podoby vytvořil i nové pojmy: Mobilit, Eolit, Kariolit... Na výstavě nechybějí ani Šimkovy skici a fotografie jeho prací v krajině.
Magdalena Čechlovská

Související