Odepíšeme svobodný obchod?

Jednání o liberalizaci obchodu se ve WTO dostala do otevřené krize. Spojené státy odmítly jednat o snížení podpory svých zemědělců, rozpory mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi jsou obrovské.
V této hře jde o více než o snížení zemědělských subvencí, domácích podpor či celních sazeb. Jednání jsou testem životaschopnosti samotné myšlenky bourat bariéry obchodu na základě konsensu 149 zemí světa.
Neúspěch liberalizace obchodu podpoří advokáty ochranných opatření a populistických protekcionistů. Odvaha připustit, že otevřený mezinárodní obchod je klíčový pro růst konkurenceschopnosti ekonomik, se však příliš nenosí ani uvnitř Evropské unie.


Sebeobrana blahobytu

Ambice kola byly předurčeny názvem - rozvojové kolo. Nejde tedy ani tak o to, co nového rozvoj liberalizace přinese, ale spíše co získají rozvojové země. Alespoň skupina méně rozvojových zemí, neformálně vedená Brazílií, Indií a stále vlivnější Čínou, to takto vnímá. Blahobytnější země jsou vnímány jako sebestředné, uzavřené trhy, které štědře rozdávají dotace vlastním zemědělcům a farmářům namísto toho, aby se otevřely levnější konkurenci.
První poločas jednání skončil v roce 2003 fiaskem v Cancúnu, druhá půle vedla přece jenom k dílčímu posunu, završenému v prosinci 2005 v Hongkongu podpisem ministerské deklarace. Hra v nastavení v podobě manévrů od prosince loňského roku sblížení nepřinesla. Text nabobtnal o stovky nových závorek a stal se natolik složitý a vnitřně rozporný, že jej není možné předložit ministrům, kteří mají posvětit možné kompromisy.


Co dřív: clo, nebo dotace?

Do vyjednávání jsou zapojeni všichni členové WTO, tedy 149 států, od nejvyspělejších po nejchudší. Hledání konsensu mezi takto velkou skupinou zemí je samo o sobě obtížné. Každá z nich má své zájmy - rozvojové země chtějí především snadnější přístup na vyspělé trhy v zemědělství, tedy snížení jeho domácích podpor, exportních subvencí, celních sazeb i seznamu citlivých položek skupinou vyspělých zemí.
Ty, včetně Evropské unie, usilují naopak o snížení celních sazeb od rozvojových zemí u průmyslového zboží a o vylepšení podmínek pro své poskytovatele služeb a investory. Cla, která v řadě případů převyšují i třicet procent, prakticky vyřazují nabídky z cenové konkurence, což může potvrdit i řada českých strojírenských firem.
Nejdříve otevřete své zemědělství, poté se bavme o průmyslových clech, říkají rozvojové země. Agrární trh se stal neuralgickým bodem pro evropské země, které štědře čerpají evropské dotace. Přesto země EU některé karty vyložily na konci namáhavých jednání v Hongkongu: do r. 2013 odstraní všechny formy podpor v exportu, na ženevském stole leží nabídky snížení domácích podpor i celních koncesí, obě vycházejí z parametrů dohody o reformě společné zemědělské politiky přijaté v roce 2003.
Česká republika patří v Evropské unii k liberálnější skupině zemí, reprezentované kromě severských států také Velkou Británií, Nizozemci, Estonskem a Lotyšskem a opatrně také vlivnými Němci.


Šance pro české firmy

Přijatelnost určitých ústupků je umožněna tím, že podíl zemědělství na zaměstnanosti i celkové ekonomice je poměrně malý, před vstupem do Evropské unie Česká republika navíc výrazně liberalizovala svůj agrární trh. A snížení evropských dotací může paradoxně zlepšit i pozici našich firem, které na trh unie vyvážejí přes 85 % své produkce.
Variant dalšího postupu je několik. Pozitivní scénáře počítají s tím, že bude v první řadě třeba dosáhnout politické dohody mezi šesti nejvyspělejšími zeměmi světa a na jeho základě se připraví nový text, který bude součtem maxima možného.
V Evropě se budou aktivizovat ochránci společné zemědělské politiky, kteří se pokusí mandát komisaře Petera Mandelsona okleštit. Avšak náklady selhání další liberalizace obchodu jsou natolik vysoké, že bude nutné hlasitě a jednotně podpořit snahy o reformu společné zemědělské politiky unie.
Pokud nebudou parametry dohody v zemědělství a průmyslu dohodnuty do konce července, je možné toto kolo jednání WTO odepsat. Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu