Evropskou unií obchází strašidlo, strašidlo vlastních příjmů. Z Bruselu i ze Štrasburku se valí nápady, jak obejít současnou celkem jednoznačnou závislost unijního rozpočtu na národních vládách. Proti jednotlivým tezím se zvedá ostrá kritika - asi tak, jako proti každé nové dani či poplatku. Chybí však zásadní postoj proti principu "vlastních příjmů". Jde přitom o změnu drastickou a o jasné nakročení od sdílení prostoru k jednomu státu.
Unie je nyní financována z výnosů dovozních cel, podílem na výnosu daně z přidané hodnoty a především z příspěvků členských zemí, které se v základu odvozují od objemu HDP. Tento systém má projít reformou, návrhy na změnu mají být shromážděny do roku 2009 a poté posouzeny. Zmíněný postup má podporu drtivé většiny zemí a podle posledních zpráv se zdá, že se kloní právě k tezi "vlastních příjmů".
Co ale znamená tento "vlastní příjem"? Podstatným atributem státu je možnost vydávat zákony, na jejichž základě jsou občané donuceni k odvodům podle svých příjmů, dále má stát kontrolní aparát, který dbá na dodržování zákona, a také donucovací složky, které si v případě neposlušnosti příjem vynutí. Dosud mají unijní příjmy naprosto většinově charakter "dohodnutých" příspěvků jednotlivých zemí. Cla a podíl na DPH jsou příjmy, které členské země dobrovolně přenechaly unii. "Vlastní příjem" je naprostá změna. Unijní aparát vytvoří předpis, který schválí unijní mechanismy, tento předpis bude spravován pomocí unijních institucí a vynucován unijními organizacemi. Členské země se chystají přihlížet a již nyní to dávají ostentativně najevo.
Abychom si ujasnili, kam myšlení tvůrců těchto změn směřuje: jedním z nápadů je zdanění sms a e-mailů, další zvláštní zdanění letenek, dodatečné "spotřební" zdanění ropných společností, zavedení dodatečné "evropské" daně (například z příjmu). Bylo by možné pokračovat - myšlenek, jak brát peníze, se najde vždycky dost.
Evropská ústava padla do prachu a zatím se jen s obtížemi zdvíhá. Místo ní tedy politici velmi potichu dávají zelenou faktickému uskutečňování pomalého, ale soustavného přechodu ke společnému státu. Když to nevyšlo přímo přes odhlasování jakéhosi smluvně ústavního dokumentu, má to jít tiše uskutečňováním změn, které budou Evropské unii postupně vtiskávat atributy státu. Již máme například eurozatykač, společnou policii a eurodaň je další krok.
Končící česká vláda tiše kývala vývoji, přesněji - nechávala ho klidně a bez povšimnutí plynout kolem sebe. Od té příští by především voliči ODS měli požadovat dodržení oné euroskeptické linie. Ta v tomto případě jasně říká, že financování unie by mělo zůstat založeno na příspěvcích členů.
Ve srovnání s penzijní reformou či bitvou o rovnou daň to působí jako nadbytečná komplikace, ale není. Pokud se včas nerozkoukáme, dostaneme důchodový systém i výši daní předepsané z Bruselu a vlastní vládu budeme mít na ozdobu. Kroky k "vlastnímu příjmu" jsou právě poklusem po cestě vedoucí přesně k takovému výsledku. Autor je konkursní správce
