Přečetl jsem na internetu, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder pohovořil s novináři o své předvolební návštěvě v Česku a při té příležitosti dal najevo překvapení nad "zlobou, s jakou je nyní osočován Jiří". Dodal, že právě proto je ohledně vyhlídky Jiřího Paroubka optimistou: "Lidé, kteří jdou volit, vědí přesně, že musí takovouto zlobu odsoudit... Rozmíšky, to ano, ale v demokracii by to nemělo vyústit v nepřátelství. Myslím si, že jeho protivníci už tuto hranici překročili. A právě proto nevyhrají."


Skončíte jak za Husáka!


Poté, co jsem na síti přelétl reakce premiéra na kohokoli, kdo se podílel na zveřejnění zprávy ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho, nebo byl znepokojen jejím obsahem ("hnusné lži", "politický gangsterismus", "pučistické praktiky", "politická pakáž"), vyťukal jsem adresu www.cssd.cz. Tam premiér pro změnu píše spoluobčanům: "To, co dnes vedení ODS praktikuje proti představitelům sociální demokracie, po volbách může použít proti Vám. I Vám za vlády ODS hrozí veřejné ostouzení, při němž budou pomocí pomluv vláčet Vás i Vaše rodinné příslušníky bulvárním tiskem ve snaze zastrašit Vás, společensky Vás zničit a případně Vás i bez důkazů soudit."

Rady německého exkancléře a nynějšího představitele ruského průmyslu, zcela lhostejné k tomu, co se v Česku opravdu děje, až překvapivě hladce zapadají do české politiky v červnu 2006. Do světa, v němž fakta nemají váhu, v němž se může říkat cokoli bez ohledu na pravdu, v němž se dá jakákoli věc obrátit naruby a v němž se hulváti vydávají za oběti.
To už je opravdu normální, aby ministerský předseda varoval voliče, že pokud dají svůj hlas opozici, skončí jako oponenti komunismu za Husáka? "Mobilizace" ODS z roku 1998 je proti tomu pohádka pro děti - a už jen za citovaný výrok by si Paroubek zasloužil pár pokorných let v opoziční lavici.

Nemá smysl se naivně uklidňovat a malovat situaci na růžovo: v dnešních a zítřejších volbách půjde o míru svobody, která se zdá snad ve všech oblastech ohrožena víc než kdykoli po roce 1989.


Jeden kamínek do mozaiky


Půjde v nich také o to, jestli se Češi aspoň pokusí vrátit politiku k elementární poctivosti, jestli se zase začne rozlišovat černá a bílá. Ať už se totiž obvinění, s nimiž přišel plukovník Jan Kubice, ukáží jako pravdivá nebo ne, pohled na vládu ČSSD to nemění.

Za posledních osm let je olepená takovým nánosem špíny, podezření a skandálů, že jeden Kubice už je jen kamínek do mozaiky. (Navíc kdyby za poslední aférou stála ODS, jak tvrdí premiér Paroubek, asi by uškodila spíš sama sobě. Protože to až příliš vypadá, jako by se snažila na poslední chvíli nečistými údery zničit protivníka, což voliči nemají rádi.)
Pokud bude za pár dní Jiří Paroubek sestavovat kabinet s podporou Komunistické strany Čech a Moravy, bude to nejhorší vláda, která zemi od převratu spravovala.


Jenže ona taková není


K podílu na moci se dostane extrémisticko-populistická strana nejhoršího druhu. Nebude to jistě znamenat nějaký "návrat před listopad" a starou totalitu. Jen rozsáhlou šikanu, různá kuratelní opatření typu současného postátňování zdravotnictví, zkrátka citelné zhoršení "kvality života". Začne to taktickými ústupky v "méně podstatných maličkostech" (podvázání médií a školství).
Je naivní představovat si, že komunisté budou držet vládu nad vodou a nebudou za to celou dobu nic chtít. A je stejně naivní očekávat, že jim sociální demokraté budou schopni čelit.

V Česku se už stalo skoro běžné považovat KSČM za v podstatě stejnou stranu, jako jsou všechny ostatní. Jenže ona taková není. Je horší, než byli rakouští Svobodní Jörga Haidera, kvůli kterým se Evropská unie kdysi málem stavěla na hlavu. Škody, které zesílený vliv KSČM na politiku způsobí, se budou odstraňovat ještě dlouhá léta.


Víc možností než jedna


Gerhard Schröder může mít pravdu v jedné věci: že na voliče působí političtí buldozeři přitažlivě jen do určité chvíle. Pak nastane zlom a lidé se vyděsí. Teď je jen otázka, kde mají Češi onu hranici.
Daniel Kaiser na tomto místě napsal, že existuje jediný spolehlivý způsob, jak se bránit nebezpečí, totiž "naházet co nejvíc hlasů Topolánkovi". Při vší úctě je to velké zúžení na jednu partaj; lidé mají mnohem víc možností a prostoru.
Nejdůležitější je, aby aspoň přišli k urnám. Tentokrát není důležité volit ty, kdo člověku vyloženě mluví z duše. Stačí vybrat ty, kdo napáchají nejméně škod.

Autor je novinář