Legalizovat švarcsystém? Nejen

Vlády zasvětily uplynulé roky mimo jiné boji proti tzv. švarcsystému, tedy najímání živnostníků firmami na práce, které podle zažitého schématu přísluší kmenovým zaměstnancům. Byl to boj s větrnými mlýny.
Vymezit v nepřeberné škále pracovních činností, kde má končit role zaměstnance a začínat úloha podnikatele, byl úkol hodný opravdových byrokratů. Jak už to bývá se zbytečně složitými pravidly, i toto se ukázalo jako málo funkční.
Je ale švarcsystém ze své podstaty tak zavrženíhodný? Nikoli. Špatné je jen existující nastavení pracovněprávních vztahů.


Proč najímat živnostníky

Je-li společnou vůlí firmy a živnostníka, aby pro firmu pracoval, třeba i s využitím firemního vybavení, proč jim házet klacky pod nohy? Řada oborů se bez pružného zadávání práce živnostníkům prostě neobejde. Pro firmy je atraktivní ve dvou aspektech: ve smluvní volnosti a v ceně.
Živnostníka může firma najmout jen na nezbytnou dobu, kupříkladu na jednu zakázku, a nemusí brát ohledy na výpovědní lhůty nebo odstupné, jako u zaměstnanců. Rozdíl v ceně práce zaměstnance a živnostníka vyplývá zejména z odlišné konstrukce odvodů zdravotního a sociálního pojištění.
Jednodušší než bránit švarcsystému zákonnými omezeními by bylo sblížení podmínek pro práci živnostníků a zaměstnanců. Ostatně, jeden krok byl již učiněn, když Špidlova vláda prosadila zvýšení vyměřovacího základu pro odvody živnostníků. Jenže tím také vše skončilo, aniž se vláda snažila posoudit celý problém a přiblížit podmínky také z dalších směrů.
Ponechme stranou, že nádavkem získali živnostníci také povinnost platit minimální daň, tedy daň i z těch příjmů, které třeba ani neinkasovali. Snad proto se otázka minimální daně, a nikoli otázka vyšších odvodů, stala těžištěm výhrad podnikatelů. Nejde ani tak o finanční břemeno - je hlavně pokládána za nespravedlivou.


Nestalo by se nic

Vyšší odvody podnikatelů sice jejich pojistné se zaměstnanci (pro většinu příjmových kategorií) zcela nesrovnaly, ale to by ani nemělo být cílem. Živnostník nese svou kůži na trh, musí ze svých příjmů vykrývat období nedostatku zakázek, období dovolených, zkrátka má nárok na získávání prémie za podnikatelské riziko.
Pro přiměřené narovnání podmínek by stačila maličkost: odstranit zjevné nespravedlnosti vůči zaměstnancům, jako je neexistující strop pro odvody sociálního pojistného a nemožnost vyvázat se z nemocenského pojištění. Důležitá by byla i liberalizace podmínek pro krátkodobé pracovní smlouvy.
Z hlavních politických stran zmiňuje ve svém volebním programu švarcsystém jen ODS, která proklamativně volá po jeho legalizaci. Pokud by se uskutečnily žádoucí reformy pracovního trhu, zdravotnictví a penzí, nevyvolal by takový krok nejen žádný otřes, ale možná ani žádný ohlas. Švarcsystém by dál existoval, jen by odpadl důvod mluvit o něm jako o problému. Podobně jako v mnoha dalších evropských zemích.
Autor je hlavním ekonomem HVB Bank