Chtěl bych vytvořit světovou značku


Je o nich hodně slyšet. Vezou se na vlně energetického boomu, jen minulý týden oznámili stopadesátimiliónovou investici do své továrny na kabely Kablo Elektro ve Velkém Meziříčí na Vysočině. Chystají se postavit v severních Čechách tepelnou elektrárnu.
Restrukturalizují výrobu ve svých třech českých masokombinátech a ty jim začínají vydělávat. Budují luxusní hotely.
Dostali licenci na novou televizní stanici.
A k tomu všemu se jejich fotbalovému klubu Sparta v poslední době daří a stále má šanci na postup do milionářské Ligy mistrů. "To ale jen díky tomu, že jsem přestal chodit na fotbal," směje se spolumajitel investiční skupiny J&T Patrik Tkáč.


HN: Radujete se, nebo vás na fotbale zajímá jen obchodní stránka?
Já jsem byl celý život antifotbalový. Dělal jsem krasobruslení, tanec, gymnastiku na koni. Otec z toho byl nešťastný. Dneska je ze mne jasný sparťan! Jen nesmím chodit na fotbal, kolikrát jsem na Spartě byl, tolikrát naši buď prohráli, nebo to vypadalo špatně. Teď jsem tam nebyl pětkrát za sebou a podívejte se!


HN: Už je jasné, jaký generální sponzor nahradí ve Spartě odcházející Eurotel?
Počkejte, já zatelefonuji Danovi Křetínskému (volá partnerovi J&T, šéfovi Sparty - pozn. red).... Tak lituji, zatím je to v jednání.


HN: Překvapujete mne. Fotbalový národ tohle zajímá - a vy to nevíte. Je pro vás Sparta čistě jenom byznys?
Tady se snoubí otázka srdce i rozumu. Musím říct, že i když v byznyse byste měli držet jen to, co vydělává, tak i kdyby Sparta potřebovala finanční injekci, neznamenalo by to, že se otřese má víra v ni. Ale naštěstí to nemusím řešit, Sparta je ziskový podnik.

Skupina míří do ciziny, v hledáčku je Vietnam



HN: Co je nového ve vaší skupině, co právě kupujete, prodáváte?
Snažíme se dívat víc za hranice Čech a Slovenska, cílit do nových oblastí. Hledáme příležitosti v Moskvě, v Rumunsku, v Polsku. Teď se chýlí ke konci projekt v Moskvě, jednáme o koupi pozemku ve středu Moskvy na multifunkční development. V Rusku jsme v jednání o koupi malé banky, v Rumunsku jsme před pár týdny byli už v procesu koupě jedné retailové banky, ale bohužel retailová aktiva jsou dnes předražená. Několik možností v Rumunsku stále ještě je, ale pokud se to nepodaří, půjdeme opět od malé banky, která bude postupně růst. Víme, jak na to.


HN: Zkoušíte zatím jen tyto dva nové trhy?
Přiznám, že hledáme také trošku exotiku, jedním z takových příkladů je Vietnam. Ta země, to je Československo v roce 1993 - vše tam začíná, dá se tam dělat úplně všechno. Jenomže se tam nedá jít, dokud někdo z našeho vrcholového managementu neřekne, že se tam na nějaký čas přesune. Teď zrovna probíhá dilema, koho to potká.


HN: Vás to neláká?
Stoprocentně ano! Ale mám tu rozdělané nedokončené věci. Je to vážné životní rozhodnutí, chvíli si říkáte ano, chvíli ne.


HN: Od loňska máte v severních Čechách dvě teplárny a chcete tu stavět tepelnou elektrárnu. Jak je ten projekt daleko?
To je všechno o přístupu k uhlí. Analyzujeme situaci. Měli jsme zájem o koupi podílu v Mostecké uhelné společnosti, ale bohužel se nám to nepovedlo.


HN: Takže máte vůbec šanci se k mosteckému uhlí, potřebnému pro elektrárnu, dostat?
Záleží na tom, zda budou prolomeny ekologické limity těžby. Podle našeho názoru jejich prolomení nutné je. Ale když dnes vidíme aktivity zelených, je otázkou, co se prosadí. To jsou už věci, kde narážíte na filozofické hodnoty, ekologii, zaměstnanost, to je hodně politická otázka.

Mít mediální síť v celém regionu je velká výzva



HN: Politická rozhodnutí jsou pro vás důležitá. Není to důvod, proč v Česku zakládáte televizi? Vaše slovenská TA3 není zisková, zato to může být dobrý nástroj k ovlivňování veřejného mínění a politiky...
Nám se vždy líbila myšlenka vytvoření středoevropské zpravodajské televize. Když budete mít slušný podíl na středoevropském zpravodajském trhu, tak do vás vždy nějaké CNN vstoupí. Zajímá nás celý region - Polsko, Maďarsko, Bulharsko. Prakticky na každém z těchto trhů dnes existuje zpravodajská televize a pro nás se po vzniku Z1 změní situace. Slovensko bylo malé na to, abychom mohli začít vytvářet aliance třeba s Rumunskem, které má 20 miliónů obyvatel. Ale až řekneme, že působíme na patnáctimiliónovém trhu, už to má váhu.


HN: Stejně těžko věřit, že vám nejde také o vliv, o moc...
Když se na Slovensku odehrával mezi námi a Pentou boj o privatizovaná letiště v Bratislavě a Košicích, TA3 to tom informovala detailně. Některá média to označila za zneužití postavení. Ale - byla to největší privatizace v zemi, o tom TA3 informovat musí. Nikdo nám nemůže vyčíst, že využíváme TA3 na prosazení svých zájmů.


HN: U nás se J&T spojuje hlavně s fotbalem, energetikou a vznikající televizí. Vy ale na Slovensku chystáte velké investice do turistické infrastruktury ve Vysokých Tatrách...
Každý trochu touží postavit si někde pomník. Pro nás by to mohly být právě Tatry. Jsou to unikátní hory, jak vystupují náhle z doliny, je nádherné. A máte tam letiště. Je to unikátní podnikatelská příležitost.


HN: Jak jste tam daleko?
Začali jsme privatizací lanovek, jdeme od hotelů přes finanční služby po development. Zatím jsme o tom moc nemluvili, protože jsme nakupovali, ale už brzy řekneme, co všechno tam chceme stavět. Koncentrujeme se na Štrbské Pleso, Starý Smokovec, Tatranskou Lomnici. Pro Tatry máme najatého poradce Andrease Wenzela, bývalého vítěze světového poháru v lyžování z Lichtenštejnska, a zdá se nám, že o tom už víme tolik, že koncept rozvoje přeměny hory na relaxační centrum se dá kopírovat i jinde. Vnuká to myšlenky na lyžařské středisko v Rusku, v Rumunsku, v Číně. Je to velmi vizionářské, záleží na tom, co se podaří v Tatrách.


HN: Kdy začnete stavět?
Teď probíhá studie vlivů na životní prostředí, která je střetem mezi všemi, kteří do toho mají co mluvit, hledá se kompromis. Ale první luxusní hotel v Tatrách bude náš Kempinski na Štrbském Plese, dokončit ho chceme do roka. Máme licenci hotelové sítě Kempinski, tyto hotely budeme mít dva, jeden v Tatrách, druhý v Bratislavě. Pak přijde na řadu modernizace lanovek, pevně věříme, že se ty věci rozběhnout do roka.


HN: V Praze hotely kupujete také?
Máme dohodu s řetězcem Meridian na budovu na Senovážném náměstí, spolupracujeme s Interkontinentalem. Ale pořád máme vizi vlastní luxusní hotelové značky. Když stavíte fabriku, nosí to peníze, ale je to dřina. Nenaplní to všechny radosti, ale stavba luxusního hotelu - to je byznys, krása, klenoty architektury...

Koupit akcie ČEZ byl nejlepší investiční počin



HN: Ve které z vašich aktivit - hotely, fotbal, energetika, strojírenství, reality, finance, výroba salámů - se dnes nejrychleji vracejí peníze?
Když si vezmu žebříček našich investic, tak na špici je jednoznačně investice do ČEZ, výnos z jeho akcií asi hned tak něco nepřekoná. Zisky z ČEZ jsme pak investovali jednak do strategických investic v energetice, jednak do akcií, které vykazovaly podobné rysy jako akcie ČEZ, což je případ společnosti RAO - to je ruská obdoba ČEZ, nebo brazilské ElectroBraz. Ale vyplácejí se i investice do továren, takové Kablo jsme kupovali za 500 miliónů korun, dnes je její hodnota kolem 2 miliard.


HN: Kolik stály akcie ČEZ, když jste je kupovali?
Začali jsme kolem 80 korun, prodávali jsme průběžně, přičemž jsme začali při 400 korunách, část ale ještě stále držíme.


HN: Dnes je cena na dvojnásobku a ještě makléři tvrdí, že bude stoupat. Byl to z dnešního pohledu vůbec dobrý obchod?
ČEZ je první finanční investicí, na které jsme skutečně vydělali. Tam nebýt vděčný, to by bylo rouhání. Víte, co je nejlepší na kapitálových obchodech? Když začnete prodávat od určité úrovně, tak si pochvalujete, i když jde cena dolů, i když jde nahoru. My jsme strašně moc peněz vydělali na tom, že jsme ČEZ tak věřili, že vždy, když cena klesla, dokoupili množství akcií, které jsme předtím prodali. To máte jako v letadle. Letíte si, a když cena klesne, dojde vám, že jste přišli o tolik peněz, jako by se vám to letadlo rozplynulo pod zadkem. To byla hodně zajímavá jízda, pořádný adrenalin.


HN: Vzpomínáte si na svůj první milión?
My jsme s Ivanem Jakabovičem začali s obchodem ještě jako studenti, pašovali jsme těsně po roce 1989 bundy z Turecka. To hned skončilo. Mezníkem byl pro nás rok 1993. Jakabovič před Střediskem cenných papírů nakupoval od lidí akcie a já jsem seděl u obchodníka a hned jsem je prodával. Tak jsme vydělali první milión. Okamžitě jsme si oba koupili auto, protože jsme byli přesvědčení, že druhý den vyděláme milión zas. A pak jsme nevydělali nic. Tehdy nám došlo, že je to asi složitější.


HN: Stali jste se svého času nejmladšími bankéři v Evropě. Jak vůbec dva studenti přišli na to, že na prodeji cenných papírů se dá ohromně vydělávat? Poradil vám váš otec - také bankéř?
Snad se otec neurazí, ale on dlouho podceňoval to, co jsme dělali, ani o tom dlouho nevěděl. My jsme se s otcem dali dohromady, až když opustil banku a začali jsme podnikat společně. Je ale pravda, že jsme měli v počátcích trochu lepší přístup k penězům. Otec seděl v bance a nám se jeho jménem leckde otvíraly dveře.


HN: Co vás dnes v obchodě vůbec nejvíc láká?
Já mám pořád sen vybudovat světově proslulou značku. Ve finančnictví sice máme už pozici značky J&T dobře rozběhnutou, ale ještě by to chtělo něco vlastního, pěkného - jako je ta luxusní hotelová síť. Ale nemusí to být zrovna hotely - stačila by mi třeba nejznámější klobása na trhu. Ale na světovém!

Patrik Tkáč (33)

Třiatřicetiletý Patrik Tkáč je společně s Ivanem Jakabovičem zakladatelem a spolumajitelem slovenské společnosti J&T, která od roku 1998 působí rovněž na českém trhu.
V obou zemích dnes J&T vlastní aktiva ve výši padesáti miliard slovenských korun a zaměstnává téměř pět tisíc lidí.
Tkáč je absolventem Národohospodářské fakulty Ekonomické univerzity Bratislava, s Jakabovičem podniká od studentských let. Jeho prvním zaměstnavatelem byla studentská organizace AIESEC. První velké peníze vydělal právě s Ivanem Jakabovičem při kuponové privatizaci, kdy kupovali podíly ve firmách od drobných vlastníků.
Žije střídavě v Praze a Bratislavě, je svobodný, má přítelkyni Češku.