Správný šéf dokáže nadchnout lidi pro své záměry a snese z jejich strany kritiku. Vypořádá se s neúspěchy, aniž by to ohrozilo jeho sebevědomí, a pokorně se z nich poučí. Tak vidí ideálního manažera specialisté na vyhledávání lidí pro vysoké pozice.

Manažer se nikdy nezavděčí všem. Svým jednáním třeba nadchne vlastníky jedné společnosti, ale druzí jej zavrhnou. Co někteří zaměstnanci označí za jeho plus, to se nemusí líbit jiným.
"Šéf není šéfem proto, aby se někomu zavděčil. A už vůbec ne zaměstnancům," říká Ivan Černohorský ze společnosti CV Partners, který zastával vyšší pozice v bankovnictví a nyní vyhledává specialisty pro různé firmy.
Určitý konflikt zájmů je dán už samotnou pozicí manažera. Vlastníci na penězích šetří, naopak zaměstnanci chtějí přidat na platech. Vlastníci požadují co nejvíce odvedené práce, zaměstnanci zase nemíní obětovat všechny své síly. A mezi tím stojí šéf, který má především hájit zájmy vlastníků, ale také motivovat zaměstnance k co největším výkonům. A to nedokáže, když jej nebudou chtít následovat.


Důvěra a upřímnost jsou základ

Není třeba za každou cenu usilovat o velkou oblíbenost. Pro lidi je důležité, aby šéfa mohli respektovat i jako odborníka a člověka. Pak jsou ochotni mu odpustit i nějaké ty "mouchy". Podle průzkumu agentury AISA mezi pěti sty účastníky oceňují Češi na šéfech především slušné a upřímné jednání.
"Otevřené ovzduší v práci umějí vytvořit šéfové, kteří přišli na to, že je dobré zatáhnout zaměstnance do týmové spolupráce. Proto s nimi rozebírají jednotlivé kroky postupu předem. Tedy ne až poté, co vedení rozhodne. V diskusi má přitom slovo každého stejnou váhu," podotýká Martin Heger ze společnosti Heger & Partner, člen České manažerské asociace.
K otestování míry otevřenosti na pracovišti doporučuje zahrát si se zaměstnanci následující hru. Šéf se posadí doprostřed místnosti, ostatní kolem něho vytvoří kruh. Postupně se natáčí čelem ke každému zaměstnanci zvlášť. A každý mu řekne, co by jako šéf ve vztahu k němu a jeho práci mohl vylepšit. Pokud mu lidé dokáží říct bez zášti i nepříjemnou pravdu, je to znamení, že věří jeho schopnosti změnit svůj postoj či jej rozumně zdůvodnit a že si ho cení. Nemají strach z jeho reakce, věří, že se upřímností a důvěrou spolupráce posune dál. Takové zaměstnance není těžké získat na svou stranu a nadchnout je pro své cíle.


Chyba zaměstnance je i šéfova

Manažer si může myslet, že velí natvrdlým hlupákům. Ale pokud zaměstnanci dělají chyby, protože mu nevěří, nebo nevědí, co se po nich chce, bývá to jeho vina.
"Dialog s podřízenými se v Česku stále velmi podceňuje. Většina manažerů má direktivní přístup - řekl jsem, že to tak bude a basta," pokračuje Martin Heger. Neodpovídají na otázku proč, nechtějí slyšet, jak zaměstnanec jejich pokyn pochopil. Jestliže manažer dostatečně vysvětlí své záměry zaměstnancům a dokáže je pro ně získat, pak je na svém místě správně.
Chyby, někdy fatální, vznikají i proto, že vedení příliš dlouho otálí s řešením drobných problémů a ty se potom nakupí. Šéfa, který se obává řešit problémy nebo volit riskantní netradiční rozhodnutí, nazývají personalisté hypotékovým manažerem. Ten lpí na své pozici právě kvůli jistotě pravidelného příjmu, aby mohl dostát svým finančním závazkům. Bojí se problémů, a tak se jejich řešení vyhýbá. Nechce udělat chybný krok, a tak raději neudělá žádný a jen udržuje daný stav.


Nadhled a souvislosti

"Dobrého manažera nikdy neslyšíte se chválit. Je velmi skromný a stále dává najevo, co ještě neumí a co musí zvládnout a tvrdí, že bez svého týmu a spolupracovníků to ani nezvládne," říká Martin Heger.
Ideální typ manažera nejde přesně popsat - záleží na typu firmy, charakteru lidí v ní. "Dáte-li vedle sebe padesát vynikajících manažerů a budete je hodnotit, zjistíte, že každý má úplně jiný styl řízení. Ale přesto se najdou vlastnosti, které mají společné," tvrdí Martin Heger.
Které to jsou? Již zmíněná otevřenost, schopnost pochválit a vcítit se do druhých. Umění přijmout i negativní připomínky k sobě a své práci. A orientace na týmovou spolupráci - dobrý šéf nedělá všechno sám, naopak často mu pomáhají lidé v některých směrech lepší, než je on. Neutápí se také v detailech a dokáže mít nadhled a vidět souvislosti.

Tak mluví špatný šéf...
1. Kdybys přemýšlel, pochopil bys mě. Příště si neseď na uších.
2. Nezdržuj mě pořád zbytečnostmi, nemám na tebe čas.
3. Nikdy nedodržíš termín, není na tebe spolehnutí.
4. Cokoli uděláš, je to špatně.
5. Na tvé připomínky nejsem zvědavý.
... a tak dobrý?
1. Nerozumíš? Asi jsem to nevysvětlil dobře. Zkusím to říct lépe.
2. Určeme si, co je neodkladné. S tím za mnou choď hned. Těm méně důležitým věcem se budeme věnovat pravidelně v dohodnutém čase.
3. Občas termín dodržíš. Ale mrzí mě, že to není častěji. Proč to nejde?
4. Tohle se nepovedlo, příště to zkus udělat správně. Co podle tebe brání tomu, aby to bylo lepší?
5. Vítám tvé připomínky, aspoň vidím, že o své práci přemýšlíš a toho si cením.