HN: Co když má někdo předvést projekt za nemocného kolegu? Přitom neměl čas na přípravu a projektu nerozumí nebo s ním nesouhlasí. Jak být potom přesvědčivý?
Nejschůdnější cesta je vybrat si to, s čím jste v souladu. Tomu věnujte sedmdesát procent projevu. Náboj dejte do toho, co vám není proti srsti. Zbytek proberte jen informativně. Nebo raději přeložte akci na jiný termín, až se kolega uzdraví. Zní to tvrdě, ale než nepřesvědčivá prezentace, to raději žádná.

HN: Je podle vás věrohodné dělat show? Třeba Američan Jack Stack, šéf České spořitelny, ze sebe během svého prvního projevu před českými zaměstnanci postupně strhal trička s logy různých bank. Až zůstal v triku České spořitelny. Chtěl tak ukázat odhodlání zničit konkurenci.
To je ryzí amerikanismus, který mohl projít opravdu jen cizinci. Těmhle gestům náš středoevropský rybníček moc nefandí. Bere je jako zbytečné drama. Kdyby tohle udělal český manažer, ztratil by pravděpodobně na důvěryhodnosti. Je ale fakt, že tohle si lidé zapamatovali. Originalita se někdy hodí. Není na závadu udělat během prezentace něco nečekaného, zábavného.

HN: A co když řečníkovi vypadnou papíry z desek, nefunguje notebook, takže nemůže ukázat na plátně grafy, nebo mu praskne na zádech sako?
Drobný trapas lze přejít bez komentáře - spadne tužka, papíry, na projekci proběhne jiný obrázek, než chceme. Ale to sako? Raději na to, co se vám stalo, nahlas upozorněte. Nejlépe s nějakým vtipným komentářem. Vystřelte si sami ze sebe. A pak téma uzavřete a pokračujte dál. Pokud se budete snažit trapas zakrýt, přejít, dost lidí přestane vnímat prezentaci a upne svou pozornost na tu díru v saku. Věřte, s přiznaným trapasem vás budou mít lidé radši. Uvidí, že jste také jenom člověk, kterému se - stejně jako jim - ne vždy všechno povede. Zkušeným řečníkům tohle připomínám a někteří z nich mají v zásobě drobnou chybu, která se jim stane jakoby náhodou. Naprostá dokonalost totiž lidi štve, je podezřelá.

HN: Poraďte těm, které čeká první prezentace. Jak se mají připravit?
Dejte si na přípravu čas. To se hodně podceňuje. Nestačí, že prezentace má zajímavý obsah. Musíte promyslet, ke komu promluvíte, jestli budou posluchači vaše podněty předávat jiným, nebo je sami uvedou do praxe. Zvažte, zda a kdy je do projevu zapojíte. Připravte si řečnické otázky, které projev osvěží. Udržujte jimi pozornost publika a nezapomeňte, že i posluchači budou klást dotazy. Záleží také na způsobu podání. Chcete mluvit uvolněně? Zkuste prezentaci předvést na zkoušku svým známým. Na řečnický stupínek pak přijďte s uvolněnou maskou, jak říkají herci. To znamená, že se rozmluvíte před výstupem. Musíte věřit tomu, co říkáte. Kromě vlastních informací prodává i charisma člověka. To se sice nedá naučit, ale jde na něm zapracovat.

HN: Jak jsou na tom řečníci se správnou výslovností?
Ta se šidí nejčastěji. Lidé polykají hlásky, říkají "třea", "mysim", místo "třeba" a "myslím". Zkracují samohlásky - "vim", "rozumim". Český jazyk v současnosti dostává co proto. Je sice velice různorodý, ale lidé mluví čím dál tím víc ploše. Přitom správně zvolená formulace dokáže zázraky. A naopak. Řečník publikum zablokuje, když řekne "to je špatně" místo aby řekl "tady jsme udělali chybu". Víte proč? Protože "špatně" je morální odsouzení, věc neodstranitelná a navíc to vypadá, že špatně je úplně všechno.

HN: Chybuje se i v řeči těla?
Řeč těla není při prezentaci úplně klíčová. Pokud je někdo přesvědčivý a hodně toho ví, odpustíme, že stojí jako prkno. Jsou ale gesta, postoje, které nedoporučuji. Třeba být otočen k publiku téměř zády a povídat si s materiály promítanými na plátně. Nebo tvořit bariéru mezi posluchači a sebou tím, že před hrudníkem držím materiály. Nehodí se ani mít ruce v kapse, jakkoli to působí uvolněně. Většina lidí totiž v té kapse něco má a začne si s tím hrát. A minimálně první řady přemýšlejí, co se v té kapse děje. Říkám tomu kapesní masturbace.

HN: Jak poznat, že publikum ztrácí zájem?
Začíná to poposedáváním, šoupáním nohama. Pak už si lidé povídají mezi sebou nebo si prohlížejí místnost.

HN: Co je vhodné v takové situaci udělat?
Neutrálně říct: Vidím, že v publiku nastupuje únava, dáme pauzu. Nudu lze zahnat soutěží, kvízem nebo návštěvou nějakého oddělení, kde projekt vzniká. Zkušený řečník ochabnutí pozornosti publika rozpozná a dá lidem najevo, že mu záleží na jejich pohodlí.

HN: A co jeho pohodlí?
Stejně tak by měl myslet i na sebe. Kabely přilepit páskou, aby o ně nezakopával. Upravit rozestavění nábytku, věcí na stole.

HN: Školíte české manažery. Na jaké jsou úrovni v prezentacích ve srovnání s cizinci?
Rozhodně jsou srovnatelní s těmi zahraničními, navíc i silnější v obsahu prezentací. Výhodou je, že někteří mladí z vysokých škol už mají za sebou různé kursy prezentačních dovedností. Je to ale stále tak jeden vysokoškolák z deseti. Chybí jim však schopnost dramatického vyjádření a jistota. Kde by to ale mladí vzali, když se ve školách umění jednat, prezentovat a přesvědčovat stále opomíjí? Jen osvícený učitel zhodnotí projev žáka také upozorněním na to, že se přitom nemusel tolik vrtět a měl mluvit nahlas.


Olga Medlíková. Od roku 1996 působí na volné noze jako lektorka prezentačních dovedností, moderátorka a konzultantka. Pracuje pro firmu specializující se na mimosoudní vyjednávání v občanskoprávních sporech. Absolvovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, deset let pracovala ve školství. Mezi své záliby počítá svou práci a pak také cvičení jógy. Je autorkou knížky >>Umíte prezentovat? Odpověď zní Ano«.

Související