HN: Tvrdíte, že mnoho českých manažerů ustrnulo ve dvacátém, nebo dokonce devatenáctém století. V čem by měl být jejich styl řízení jiný?
Neměli by se držet diktátorství a zajetých kolejí, spíš dát přednost svobodě talentu. Dovolte lidem využít svůj talent a dejte jim práci, kde ho uplatní. Myslím, že kvůli střetu nakažlivého anglosaského individualismu s naší tradiční středoevropskou výchovou žijí manažeři v období "starého software a nové rétoriky".

HN: Co tím myslíte?
Mluví sice o týmech, komunikaci, motivaci, koučování..., ale přemýšlí o líných zaměstnancích, které je třeba držet zkrátka. Jsou v zajetí pravidel, návodů, škatulek. Kolik školení museli a musí manažeři absolvovat, aby si poslechli rady, jak se zlepšit v tom či onom. Kolik knih někteří přečetli, aby se stali lepšími. Neříkám, že je to úplně zbytečné. Ale je lepší přitom přemýšlet, jestli právě tohle ten konkrétní manažer potřebuje. Považuji za velkou chybu, že se málokdo zajímá o to, co v těch manažerech, ale i zaměstnancích skutečně je, k čemu mají talent a jak by ho firma mohla využít.

HN: Trápí se podle vás hodně lidí na místě, na které nepatří?
Americká výzkumná společnost Gallup zjistila, že - obrazně řečeno - na osmi z deseti židlí nesedí ti správní lidé. Kdo nesouhlasí, ať se zkusí zamyslet. Kdy naposledy potkal někoho - třeba lékaře, číšníka, učitele, policistu - o kterém si řekl: Ano, to je člověk na svém místě, ten se pro tuhle práci narodil. Jestli vás napadne deset lidí nebo jen dva, je podle mne jedno. Myslím totiž, že je škoda každého promarněného talentu. Navíc nespokojený je potom jak ten člověk, tak lidé, kteří s ním pracují a žijí.

HN: A všichni čekají, že se dotyčný nebo situace změní, což je dost naivní...
Přesně tak. I když manažer vidí, že se například nějaký bohém nehodí na to, aby dělal účetnictví a hlídal čísla, nechá ho tam, kde je. Ale ten bohém se nezmění. Je to jako v příběhu o žábě a škorpiónovi. Škorpión přijde za žábou a prosí ji, aby ho vzala na záda a přeplavala s ním řeku. Žába se samozřejmě bojí, protože škorpión je jedovatý. A tak jí musí slíbit, že ji nebodne. Proč bych to dělal, vždyť je v mém zájmu se přes tu řeku dostat, hájí se škorpión. A tak ho žába vezme na záda. Jenže v půlce řeky se škorpión začne bát a v obraně tu žábu bodne. Oba se topí, žába křičí: Proč jsi mne bodnul? A on na to: Promiň, prostě je to moje přirozenost. Z toho plyne, že chtít po někom, aby se změnil, prostě nejde.

HN: Manažer se ale také jen tak nezmění. Pokud nebyl zvyklý o lidech přemýšlet, hned tak s tím nezačne.
K tomu jen dodám, že kdo jde vyšlapanou cestou, nezanechává po sobě stopy. Což může někomu vyhovovat.

HN: Jaký podle vás musí být manažer, který po sobě ty stopy zanechá?
Nespokojí se s průměrností. Zná své silné i slabé stránky a podle toho se zařídil. Zná i svou cenu. Má odvahu plnit si své sny. Je osobnost. Dělá to, pro co má talent, co ho baví, takže pracuje s určitou vášní. Ideální je, když najde firmu, místo, kde právě tenhle jeho talent a vášeň potřebují.

HN: Koho si představujete pod pojmem osobnost?
Člověka, který dodržuje sliby. Je dospělý, lidsky vyzrálý. To znamená, že jedná přímo a zároveň ohleduplně. Nemá zapotřebí léčit si na druhých své komplexy. A v neposlední řadě je přejícný. Pokud vidí, že pracovník má v něčem větší nadání než on, je tomu rád. Nešikanuje ho za to, ani se ho nesnaží zbavit. Naopak, dá talentu šanci, aby se uplatnil a rozvíjel.

HN: Jak se tedy moderní manažer chová k zaměstnancům?
Bere je jako svobodné originální partnery. Zaměstnanci jsou dnes sebevědomější, mohou být více sami sebou. Mají přístup ke spoustě informací, takže i více otázek. Dřív měl informace o dění ve firmě jenom šéf, ale dnes, i když si je chrání, mají lidé šanci zjistit, jak to funguje jinde. Být neotřesitelnou autoritou je tak čím dál tím těžší. Šéfové to, myslím, nikdy neměli tak těžké jako dnes. Doba dané hierarchie, uniformity a strachu zaměstnanců, je ale naštěstí pryč.

Tomáš Hajzler. Brzy mu bude pětatřicet. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, management a mezinárodní obchod na Larenstein International College v Nizozemsku a MBA v Čelákovicích. Je majitelem poradenské společnosti PeopleComm. Ve svých osmnácti odcestoval na východ a nedaleko Černobylu studoval, jak vést kolchoz. Počátkem 90. let pečoval v New Yorku o HIV pozitivní. V Senegalu a Mali obchodoval s africkým uměním, v Togu a Beninu zkoumal šamanské rituály. Půl roku cestoval mezi Mexikem a Ohňovou zemí. V Číně se učil kaligrafii, kresbě písma.