Uštvaný manažer, který denně tráví v práci deset i dvanáct hodin, už není v módě. Nosí se úsměv a bezstarostnost - všechno zvládám v pohodě. Nejeden šéf se tak ocitá pod ještě větším tlakem. Tvářit se příjemně, když máte za sebou úmorné jednání s neústupnými partnery a ostrou výměnu názorů s generálním ředitelem, stojí dost úsilí. Navíc musíte dát dvěma docela pracovitým lidem výpověď pro nadbytečnost. Ještě večer se vám z toho všeho houpe žaludek.

Jsem unavený, nebo vyhořelý?
Můžete sebelépe ovládat pravidla, jak si zorganizovat čas, ale existují dny a týdny, kdy jsou hlavní prioritou ne jedna, ale hned několik záležitostí. Podrážděnost a únava vás zpočátku přejde poměrně rychle.
"Pokud jste jen unavení z vysokého nasazení a stresu, ale práce vás baví, stačí odreagování o víkendu nebo krátká dovolená," radí psycholog Vladimír Täubner. "Důsledně zařazujte do pracovního rozvrhu odpočinek, najděte si chvíli na procházku, kávu a doma čas na spánek."
Co když se ale stane, že se únavy nemůžete zbavit? Vyhoření je zákeřné tím, že přichází plíživě, nepozorovaně. V člověku velmi postupně vyhasíná duševní i fyzická síla. Čím dál víc vás otravuje dělat stále tytéž věci dokola. Cítíte lhostejnost k dění ve firmě, reagujete agresívně. Jste cyničtí, vyhledáváte samotu. Máte pocit, že vás už nikdo neuznává a všechno je zbytečné. Špatně spíte, jste náchylnější k nemocím.

Kdo je kandidátem na vyhoření
Na rozdíl od únavy nevzniká syndrom vyhoření jen z přemíry práce. Podle psychologa Täubnera mají tendenci rychleji vyhořet lidé milující změny, lidé kreativní, kteří se nebojí rizika. "Pokud takový člověk dělá práci, při níž má pocit, že mu nic nového nepřináší, a setrvává stále na stejném místě, protože třeba nemá kam jít, začne trpět," varuje Vladimír Täubner.
K syndromu vyhoření jsou také náchylnější idealisté přistupující ke svému povolání s velkým nadšením a nasazením. Ale i příliš zodpovědní lidé, kteří už v neděli odpoledne řeší, co bude v pondělí a dokážou se přemítáním o starostech připravit o klidný spánek. "Patří sem i velcí pesimisté nebo obětaví samaritáni," tvrdí psycholožka Eva Bedrnová. Naopak nejmenší tendenci vyhořet mají lidé zdravě sobečtí, a také pragmatici, kteří se nenechají zavléct do role hodných spasitelů a řešitelů problémů.

Nejlepší je nevyhořet. Ale jak?
Nepodceňujte možnost konzultovat svůj problém s psychologem nebo s přáteli. "V každém případě pomůže změna," říká Eva Bedrnová. Pokud cítíte, že knot vašeho elánu dohořívá, pokuste se svůj pracovní režim nastavit jinak. Sepište si, co dokážete změnit. Vedle toho si napište, co neovlivníte kvůli vnějším okolnostem. Dojdete-li k závěru, že byste na dosavadním místě šli marně hlavou proti zdi, nechte se přeřadit na jinou práci. Nabídněte se, že rozjedete nový projekt, který vás zaujal. Upněte větší pozornost i na své mimopracovní aktivity a koníčky. Udělejte to dříve, než vám začnou být lhostejné dění ve vaší firmě i vlastní kariéra.
A smiřte se s tím, že často nezbude nic jiného, než si najít novou práci u jiného zaměstnavatele.

Čím jdete vstříc vyčerpání

  • Jste rok dva pod stálým tlakem náročných úkolů.
  • Nedokážete říci "ne" dalším úkolům a odpovědnostem.
  • Máte tak vysoké nároky na výsledky, že neumíte práci přenechat jiným.
  • Dáváte někomu velkou emociální podporu po dlouhou dobu.

...a jak se mu vyhnete

  • Snižte své vysoké nároky.
  • Nesnažte se všem za každou cenu pomáhat.
  • Nežijte jen svou prací, najděte si i jinou činnost, která vám pomůže dobíjet energii.
  • Zkuste změnit to, co vám vadí.
  • Mluvte otevřeně o svých problémech.

Zdroj: Tamara a Jiří Tošnerovi: Syndrom vyhoření, Hestia, 2002

Nejohroženější profese
manažeři
psychologové
učitelé
lékaři
zdravotní sestry
policisté
novináři
sociální pracovníci
prodavači
piloti