Milan Urban, ministr průmyslu a obchodu:

Závislosti na autech se bát nemusíme

Rekordní růst české ekonomiky na první pohled dává za pravdu vládě, která poskytuje miliardy na investiční pobídky zahraničním firmám. Je však taková politika skutečně prozíravá, nebo se naopak Česku vymstí třeba závislost na stále sílící automobilové výrobě?
"Vůbec se toho nebojím, automobilový trh přece nepodléhá dramatickým krizím," tvrdí ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Polemizuje i s dalšími výtkami opozice: prohlubováním závislosti země na ruské ropě nebo malým využíváním obnovitelných energií.


HN: Dlouhodobě podporujete příliv zahraničních investic. Ale nejvíc peněz z těchto pobídek jde do jednoduchých výrob, kde pracují nekvalifikovaní lidé za nízké mzdy.
Je důležité, aby se firmy rozhodly investovat také do výzkumu a vývoje, do technologických center. Ale nepřijde investor, který by tu dělal jen vývojové pracoviště, když tu nemá nějakou výrobu. Potřebuje svůj vývoj někde realizovat. My teď inovujeme pobídkový systém tak, že výrazným způsobem podporujeme projekty technologických center a strategických služeb.


HN: Jak se tedy systém investičních pobídek mění?
Těch projektů je za loňský rok v Česku už osmdesát sedm, i díky tomu byl příliv zahraničních investic do Česka dvakrát větší než v roce 2004. Snižujeme například strop pro poskytnutí pobídek.


HN: Investor tedy na státní podporu dosáhne, i když vydá méně peněz?
Přesně tak. Zadruhé se snažíme přispět ve výjimečných případech i na provozní náklady. Investice do strategických služeb vyžadují vysoce kvalifikované odborníky. A my jsme připraveni na podporu provozních nákladů, řekněme i na podporu hmotných požitků vysoce kvalifikovaných odborníků.


HN: To chcete třeba přispívat investujícím firmám na mzdy?
I to pravidla pobídek připouštějí. Ale musí to být například výzkumníci světového formátu nebo specialisté, kterých je na světě velice málo.


HN: Máte konkrétní příklad?
Třeba mezinárodní výzkumné centrum budované ve spolupráci s Mayo Clinik v Brně (projekt, do něhož česká strana vloží asi dvě miliardy korun, minulý týden schválila vláda - pozn. red). Stojíme o to, aby tam šli nejlepší odborníci z celého světa. V tom případě si dovedu zmíněnou podporu představit. Zatím to ale neděláme.

Čeká spotřebitele další skok v cenách energií?


HN: Ekonomice se daří, ale lidé to moc necítí. Platy rostou pomalu, zato rychle stoupají výdaje. Hodně zdražila elektřina, velký cenový skok zaznamenal plyn. Co mohou lidé čekat, až se energetický trh napřesrok úplně uvolní? Další skok?
Když bude stabilizovaná cena ropy, tak se cena plynu už zvedat nebude. V Česku bohužel nemáme vliv na cenu plynu. Energetický regulační úřad ovládá jen asi čtvrtinu nákladů spojených s dodávkou plynu. Může se podívat, jestli distributoři nemají do ceny započítané nepřiměřené náklady. Ale tři čtvrtiny ceny určuje trh v Rusku a Norsku. Myslím ale, že na světových trzích se cena ropy stabilizovala.


HN: Premiér Jiří Paroubek po návštěvě ruského prezidenta Putina v Praze oznámil, že Rusko chce investovat přebytky svých zisků z dodávek energií a surovin. Část z obrovské sumy až 250 miliard "petroeur" se má investovat i v Česku. Kam tyto peníze půjdou?
Slyšel jsem to přímo z úst pana prezidenta Putina - ovšem nejde samozřejmě o peníze určené jen pro Česko. Projekty by měly být jak v oblasti energetiky - možná je výstavba zásobníků plynu, tak v oblasti podpory vědy a výzkumu. Je na nás, jestli a jak rychle budeme schopni projekty připravit. První projekt může být brzy, třeba příští rok. Například právě na zásobníky plynu.

Snížení závislosti na Rusku je jen akademická debata


HN: Nebojíte se, že už dnes je Česko na Rusku v dodávkách surovin příliš závislé? Nejsou další obchodní vazby s Ruskem v energetice riskantní?
Myslím, že ne. Diverzifikace dodávek, kterou máme z 90. let, je dobrá. Pětasedmdesát procent plynu k nám půjde z ruské větve, dvacet pět procent z Norska. To je maximum, co si dnes můžeme dovolit. A do nových zásobníků bychom nemuseli nutně dávat jen ruský plyn. Takže Putinův projekt rizika naopak eliminuje.


HN: Jenže nedávná roztržka Ruska s Ukrajinou kvůli ceně plynu ohrozila dodávky do celé západní Evropy. Není to vážné varování?
Můžeme se o tom dlouho bavit akademicky, ale pragmaticky se žádné jiné alternativy nenabízejí. My máme energetickou koncepci, která má základní motto: Maximální nezávislost na dovozu cizích zdrojů. Ale to neznamená, že se bez nich obejdeme. U ropy je diverzifikace zdrojů ještě o něco lepší než u plynu - 65 procent k nám jde z Ruska, zbytek, 35 procent, je ropa africká. To je v této chvíli maximum možností, které máme. Pokud budeme dodržovat naši energetickou koncepci.


HN: Ta ale počítá s tím, že maximálně využijete zásoby hnědého uhlí. Jinými slovy dotěžíte i zásoby za ekologickými limity v severních Čechách, proti čemuž protestují ekologové i tamní obyvatelé.
Ano, energetická koncepce říká, abychom maximálně využili hnědé uhlí pro výrobu elektrické energie, abychom posílili jadernou energetiku, abychom zvýšili podíl obnovitelných zdrojů. Dokonce navrhujeme zvýšení plynu jako primárního zdroje pro výrobu elektřiny. Dnes se elektřina vyrábí ze šedesáti procent z uhlí, 33 procent tvoří jádro, pět procent plyn a zbytek obnovitelné zdroje. V roce 2030 to má být pouze z třiatřiceti procent z uhlí. Pětapadesát procent má tvořit jádro, zbytek plyn a obnovitelné zdroje - například biolíh a bionafta.

Nemohu za to, že používání biopaliv zatím vázne


HN: Jenomže příprava na využití energie z obnovitelných zdrojů vázne.
S tím nesouhlasím.


HN: A co právě plošné míchání biolihu do benzínu a metylesteru do nafty? Mělo se přece spustit už nejméně před dvěma lety, a zatím se tak nestalo.
To ano, ale od zpoždění dávám ruce pryč, to není věc mého resortu. Je však schválen zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ten zákon říká jasná pravidla. Když někdo bude chtít investovat do stavby větrníků, má zaručený odběr energie do sítě. Je tam stanovena povinná platba za výkup, každý investor si to může propočítat a ví, jestli se mu investice do větrné elektrárny vyplatí.


HN: Jenomže investoři tvrdí, že výstavba větrných parků v českých klimatických podmínkách se až na dvě tři místa v zemi nevyplatí. A vaše vláda přitom schválila plán, podle něhož by se už do roku 2010 až osm procent elektřiny vyrábělo z obnovitelných zdrojů. Je to reálné?
Ale to nebudou jen větrníky, patří sem i malé vodní zdroje nebo biomasa.


HN: O biomase se mluví jako o nejperspektivnějším obnovitelném zdroji. Jenomže v Česku není dost těchto surovin. Když ČEZ před časem začal ve větší míře spalovat dřevní štěpku, málem položil české výrobce buničiny a nábytku. Počítáte s tím, že by stát začal víc podporovat třeba zemědělce pěstující šťovík nebo traviny na spalování?
Nepředpokládám, že budeme zavádět nějaké nové dotace. Podpora je v tom, že dotujeme cenu. Kilowatt elektřiny vyrobený obnovitelným způsobem je zhruba třikrát dražší, než když se vyrobí klasicky. A my investorovi garantujeme cenu, za kterou se jeho produkce z obnovitelných zdrojů dostane do sítě.


HN: Přesto - odborníci se shodují, že státní podpora poskytovaná prostřednictvím výkupní ceny při dnešní výši nezaručí naplnění vládního cíle - vyrábět osm procent energie v roce 2010 z obnovitelných zdrojů.
Je to ambiciózní cíl. Já jsem nebyl ten, kdo s tím přišel...


HN: Věříte, že je ten cíl reálný, nebo ne?
Je to ambiciózní a splnitelný cíl. Ale bude to vyžadovat dobrou spolupráci vlády, investorů a také územně samosprávných celků. V Česku jsou místa, kde je vhodné postavit větrníky. Ale investoři se dostávají do sporů s hejtmany. Oni větrné elektrárny ve svých krajích nechtějí. A u nás je lokalit k jejich stavbě málo, takže komunikace musí být intenzívní a úspěšná. Pokud nebude, tak cíl, o kterém mluvíte, může být ohrožen. To, jakým způsobem podporujeme přes výkupní cenu výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, považuji za dostačující.


HN: Českou ekonomiku hodně táhne automobilový průmysl, investice v této oblasti také vaše vláda silně podporuje. Není orientace na jedno průmyslové odvětví nebezpečná?
Nevím, jestli podíl 15 až 16 procent automobilového průmyslu na celkovém domácím průmyslu je mnoho. Zda to je riziko, ze kterého bychom měli být rozrušeni. Já rozrušený nejsem. Automobilový průmysl v Česku je do značné míry rozdělen do několika různých značek. A automobilový průmysl v globálním pohledu nepodléhá krizím nějak dramaticky.

Hyundai: Ladíme už jen jediný a poslední detail


HN: Ale závislost země na výrobě aut se stále zvyšuje. Roste tak i počet subdodavatelů pro automobilky. Ty všechny by stagnace oboru nebo přesun výroby aut dál na východ tvrdě postihly.
Jistě, máme velký počet kvalitních subdodavatelů automobilových komponentů. Ti ale nedodávají jen do automobilek v Česku, ale dnes už do všech takových firem na světě.


HN: Další impuls pro růst ekonomiky by přinesla investice automobilky Hyundai. Jenomže šéfové koncernu rozhodnutí pořád odkládají. Původně je slibovali před koncem loňského roku, minulý týden jste řekl, že to bude nejdřív v dubnu. Proč jednání s koncernem Hyundai váznou?
To se musíte zeptat vedení Hyundai, já nejsem ten, kdo by to prodlužoval. Musíme se chovat ekonomicky. Nechceme automobilku za každou cenu, chceme, aby to bylo výhodné pro Česko.


HN: Skutečně jde v jednání už jen o jediný detail?
Finální návrh leží na stole a já řekl: Berte, nebo nechte ležet. Opravdu už jde jen o to, jestli některé stavební náklady na přípravu průmyslové zóny půjdou na vrub Česka, nebo Hyundai. Jedná se o relativně malé peníze v rámci celého projektu, v podstatě o promile z výše naší investiční pobídky.


HN: Nepadne rozhodnutí třeba těsně před volbami?
Ne. Dovedl bych si to představit, ale ne proto, aby to vyznělo příznivě pro nějakou politickou stranu - ale protože každá investice má svůj čas, kdy je třeba ji rozhodnout.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru