Jak je neužitečné studovat žurnalistiku

Ostravská Vysoká škola báňská nabídne nově bakalářské studium žurnalistiky. Kromě předmětů zaměřených na novinářské dovednosti se studenti budou učit ekonomii a dalším odborným předmětům. Podobný model se osvědčil pražské VŠE. Zdá se, že tento způsob vzdělávání budoucích novinářů je vhodný a efektivní. A také módní.


Gigantická ztráta času

Letos v lednu věnoval americký multimilionář (a také sám bývalý vynikající novinář) Steven Brill dar milión dolarů, určený právě pro specializovaný žurnalistický seminář na Yaleově univerzitě. Zde se žurnalistika jako obor nikdy neučila ani neučí, jde tedy jen o specializaci navíc. Sám Brill při té příležitosti řekl: "Studium žurnalistické školy je gigantickou ztrátou času."
Samozřejmě jde o úmyslně nadnesený a přehnaný výrok. Celkem po právu se proti němu ozvali pedagogové i studenti amerických novinářských škol, včetně té nejrenomovanější - Columbia University v New Yorku. Pravda ovšem je, že specializované studium žurnalistiky v posledních deseti dvaceti letech provází čím dál větší skepse.
Česko v tom není výjimkou. V únoru, tedy v době podávání přihlášek na vysoké školy, přišel server Novinar.info s profesní anketou na téma: Je pro novinařinu důležité vystudovat žurnalistiku? Téměř všichni se s různou mírou pochyb shodli na tom, že nikoli.
"Je to to nejhorší, co můžete pro svou budoucnost udělat," tvrdí Štěpán Kotrba, člen Rady Českého rozhlasu. Smířlivou odpověď nabídla moderátorka České televize Světlana Zárubová: "Pro novináře může být studium žurnalistiky pro budoucí práci výhodou, ale rozhodně není nutností."
Ne že by to byla nějak zvlášť originální otázka nebo překvapivé odpovědi. Otazníky nad způsobem vychovávání novinářů visí od samého vzniku tisku.


Týdenní trénink stačí

Slavný vydavatel maďarského původu Joseph Pulitzer, který v Americe založil několik mimořádně úspěšných bulvárů, zastával názor, že dobrého reportéra je možné udělat z libovolného člověka z ulice. A to po týdenním tréninku!
Byl to ovšem týž Pulitzer, který si přál, aby jeho peníze sloužily po jeho smrti zlepšování kvality novinářského stavu. Dal vzniknout slavným cenám, ale i první novinářské škole v Americe. Ve své známé závěti z roku 1904 Pulitzer napsal: "Hluboce se zajímám o vývoj a povýšení novinářské profese. Strávil jsem v ní svůj život, považuji ji za šlechetnou a přisuzuji jí s ničím nesrovnatelný význam pro její vliv na myšlení a morálku lidí."
Pulitzerovo dilema zůstává platné dodnes. Jedni tvrdí, že jen novinářská škola může novináře připravit na všechny aspekty jeho profese.
Není překvapivé, že k existenci těchto škol jsou nejvíc skeptičtí sami novináři. Ti, kdo některou z nich absolvovali, mají často pocit, že jim nic důležitého pro život nedala (byť v tom se tolik neliší oproti absolventům jiných škol). A ti, kteří se novináři stali i bez žurnalistického vzdělání, už vůbec žádné důkazy nepotřebují.


Napište kolegův portrét

Platí to i o zmíněném Stevenu Brillovi. Vystudoval práva a založil specializovaný časopis American Lawyer. Později také televizní program Court TV, který přenáší v přímém přenosu soudní přelíčení z různých míst Ameriky. V žurnalistice specializované na právo to byly zlomové projekty. V roce 1997 prodal Brill obojí za nezveřejněnou sumu, údajně 40 miliónů dolarů.
Posledních pět let učí Brill žurnalistiku na Yaleově univerzitě. Do svého semináře přijímá patnáct studentů (ze stovky přihlášených), a diskutuje s nimi o tom, co v žurnalistice považuje za důležité.
Jsou to studenti různých oborů: počínaje politologií, přes lékařství až třeba po tanec. Na závěr musí všichni napsat asi dvacetistránkový časopisecký článek a byznysplán pro nový časopis nebo deník. A také portrét. Ne ovšem někoho známého, nýbrž jednoho ze spolužáků. Aby udělali zkušenost nejen jako reportéři, ale také jako ti, o kterých média budou psát.
Víc vzdělaných novinářů může být i obranou proti skepsi, která panuje v Česku. Tím spíš, že média po roce 1989 začínala prakticky od nuly, a katapultovala tehdejší dvacátníky na pozice, které v západních médiích zastávají přinejlepším čtyřicátníci. V té době se možná zakořenilo i přesvědčení, že žurnalistiku lze na špičkové úrovni dělat i bez vzdělání. Ale sami novináři tuší, že to není pravda.
Autor je redaktorem časopisu Reflex