Do moderní podoby otroctví upadnou ročně až dva milióny lidí. Takové jsou odhady světového obchodu s lidmi, nelegálního byznysu s ročním obratem šedesát miliard amerických dolarů. Děsivý, nepochopitelný fenomén, s nímž se potýká globální společnost. Nese za přežívání otroctví zodpovědnost i korporátní sféra? A může sama proti pašování lidí bojovat?
Pohled na společenskou odpovědnost firem se během posledních dvaceti let dramaticky změnil. Už před pěti lety vyjádřilo 70 procent Američanů názor, že korporace mají příliš velký vliv na jejich životy a na politiku. Drtivá většina společnosti očekává od firem více než tvorbu zisku svým vlastníkům. "Některé z největších amerických korporací věří, že nejlepší cestou, jak vydělat peníze, je zachránit svět," napsal časopis Fortune. "A víte co? Mohou mít pravdu."
Zatímco u nás byla donedávna za vzor šlechetnosti považována firma poctivě odvádějící daně, vyspělé společnosti se dnes nespokojí ani se štědrým mecenášstvím, které se stalo spíše výsadou individuálních dárců. Spoluzodpovědnost za prostředí, ve kterém vytvářejí zisk, za efekty podnikání na společenský vývoj a dokonce i za dopady neúspěchu slabších konkurentů (ne však za neúspěch jako takový) - tak vypadá společenská zodpovědnost firem na počátku třetího tisíciletí.
Vstřebávám šokující zprávu o pašování lidí z úst švédské královny Silvie a Suzanne Mubarak a kladu si otázku, proč tyto dámy v předvečer davoského fóra sezvaly do Atén představitele globálního byznysu.
Proč činit korporátní sféru spoluzodpovědnou za společenský problém, s nímž si nevědí rady světové vlády? Když jsem na konci dne podepsal memorandum čítající na dvě desítky konkrétních opatření, vyjádřil jsem tak podstatu i sílu společenské zodpovědnosti firem - osobní angažovanost a schopnost konat.
Autor je šéfem firmy Microsoft pro Česko a Slovensko
