Německá ekonomika opět nabírá na síle

/Od naší zpravodajky/
Ještě před čtyřmi lety byl německý výrobce pneumatik, Continental, hluboko ve ztrátě. Velcí zákazníci požadovali rok co rok nižší ceny, náklady ale byly neustále vysoké. Dnes firma po bolestivé ozdravné kúře a propouštění láme jeden rekord za druhým.
To je jen jeden příklad z mnoha. Německé společnosti mají za sebou velké reformy, zaměřily se na klíčové aktivity, snížily počet zaměstnanců, přesunuly drahou výrobu do levnějších výrobních zemí. Jejich zisky rostou a s nimi i ekonomika.
"Německo má nyní šanci získat zpět svou vedoucí ekonomickou roli v Evropě," míní také hlavní ekonom Goldman Sachs International, Jim O'Neill. "Tamní společnosti extrémně dobře reagují na výzvy globalizace," dodává.
Ekonomové i manažeři jsou optimističtí - pro letošek počítají s růstem HDP ve výši 1,4 až 1,7 procenta.
V posledním lednovém průzkumu deníku Handelsblatt, zvaném Business Monitor, byla očekávání 800 dotázaných špičkových manažerů nejlepší od roku 2000, což byl pro Německo rok rozmachu. Zlepšit by se podle nich mělo jak podnikatelské prostředí v zemi, tak vývoj jejich vlastních firemních aktivit. Dobré výhledy by se podle odborníků měly odrazit dále do investic a plánování, co se týče personálu. Více investovat chce hned třetina dotázaných firem, zaměstnat nové lidi pak 26 procent z nich.

Oživení je širší a silnější

Překvapivě velmi dobrých výsledků dosáhl také renomovaný index institutu Ifo. Zde byla očekávání sedm tisíc dotázaných firem pro budoucnost nejvyšší od roku 2000, dílčí očekávání dokonce nejlepší za posledních jedenáct let.
"Tyto výsledky by měly dále rozptýlit obavy o trvání oživení, které jsme mohli pozorovat od loňského léta. Oživení je teď širší i silnější," usuzuje šéf institutu Ifo a uznávaný ekonom Hans-Werner Sinn.
Podle průzkumu institutu Allensbach do letošního roku vkládá velké naděje 45 procent Němců. Prognózy firem se pak opírají o reálné změny, které již provedly. Mnohé například využily vysoké nezaměstnanosti k tomu, aby u svých zaměstnanců vydobyly jisté ústupky a co nejvíce zefektivnily své struktury.
"Kdo si stěžuje na neflexibilní pracovní dobu a vysoké mzdové náklady, ten si za to většinou může sám," míní i personální šéf Conti Thomas Sattelberger. Také on musel v minulosti učinit mnoho nepopulárních rozhodnutí.
Zaměstnanci jeho firmy nyní za stejnou mzdu pracují místo 35 hodin týdně hodin 40, velká část pracovních míst byla přesunuta do zahraničí, například do Česka, Rumunska či Malajsie. "Výroba standardní pneumatiky v německém Stöckenu stojí o pět eur více než v naší továrně v Otrokovicích," řekl deníku Handelsblatt Wennemer.
Na změny si musel zvyknout i Bernd Fischer, který vede továrnu Continentalu v německém Gifhornu. "Přesun pracovních míst jsem poprvé zažil již v 70tých letech," vypráví 61letý muž, který ve firmě pracuje již 45 let. "Začalo to Velkou Británií, následovala Belgie, Portugalsko a Česko," dodává. Přestože je asi 60 procent pracovních míst dnes již mimo Německo, práce je zde stále dost. Firma například vyvíjí nové produkty, které však již nenesou nápis "Made in Germany", ale "Engineered in Germany". Pro letošek Continental čeká opět rekordní zisk.
Podobně i koncern BASF před třemi lety tížila krize chemického průmyslu. Vedení nastolilo úsporný plán a zeštíhlilo firemní strukturu, zisk rostl. Dnes má společnost dokonce dost peněz na to, aby se za pět miliard dolarů snažila převzít americkou firmu Engelhard.

Index láme rekordy

Třicet největších firem kotovaných na burze vloni dosáhlo navýšení zisku zhruba o třicet procent, jeden rekord za druhým láme také německý akciový index Dax, který je se svými zhruba 5700 na maximu od léta roku 2001.
Právě mzdové náklady a pracovní trh jsou ale pro Německo zároveň i jeho Achillovou patou, která brzdí jeho růst. Nezaměstnanost se vloni vyšvihla na poválečných rekordních pět miliónů lidí, hodinová mzda je jedna z nejvyšších v Evropě.
To ve své analýze kritizuje i britský časopis The Economist. Poukazuje mj. na velkou a rostoucí skupinu dlouhodobě nezaměstnaných. Více lidí bez práce, a tím pádem i nižší příjmy rodin, to je jakási druhá strana mince. Kvůli tomu vázne spotřeba a domácí ekonomika. Tržby německého maloobchodu posledních pět let již klesají.