Odloučení od domova může člověka dohnat k nepředvídatelnému chování; nejlépe je to vidět na europoslancích.
Bývalý odborář Richard Falbr se vyznal ze své lásky k Che Guevarovi, jinak o ekipě socialistů není slyšet. Nepočítaje osamocené hledače popularity Vladimíra Železného, Janu Bobošíkovou a komunistické angažmá v zeleno-bolševické eurofrakci, zbývá jediná hodnověrná síla. Jenže právě ODS v europarlamentu stojí před vážnou vnitrostranickou debatou, ne-li krizí.


Zahradil versus Topolánek

Evropská lidová strana, klub sdružující pravicové delegáty, měla po eurovolbách z Čechů radost. Čtrnáct zvolených zástupců uposlechlo vábení této suverénně nejsilnější frakce a pranic nevadilo, že se skoro v ničem neshodnou. To je kouzlo i prohra štrasburského života zároveň.

Parlamentní molochy (ELS má přes 250 členů) poskytují prestižní sílu a moc ovlivňovat vše podstatné. Zároveň si nikdo není jistý, co tato stáda drží pohromadě. Proto se čtrnáct českých poslanců honosí legitimací ELS, i když je spojuje pramálo. Josef Zieleniec a Jana Hybášková, zvolení jako tandem na stejné kandidátce, se spolu hádají o vstup Turecka; lidovci si notují s křesťanskými kolegy; a ODS se pro jistotu schovala do "subfrakce" ELS zvané Evropští demokraté, která jim zaručuje jistou volnost při hlasování. "Takže my jsme v té subfrakci naprosto spokojeni," liboval si ještě nedávno šéf ODS Mirek Topolánek.

Jenže spokojenosti je konec. Po krachu evropské ústavy se z euroskepticismu stalo žádané zboží: už není jen manýrou extremistů, Železným počínaje a protiunijními poslanci z britské UKIP konče.
Nadto v Británii nastoupil do čela tamních konzervativců mladíček David Cameron. Ten od počátku sbírá body tím, že každému dává, co si kdo přeje. Ve vztahu k unii by se mu to mohlo poprvé nevyplatit.

Bez jakýchkoliv skrupulí oznámil, že jeho europoslanci odejdou z příliš "federalistické" Evropské lidové strany. Na to ihned slyšel Jan Zahradil, věrný následovník Klausova brojení proti bruselskému superstátu, a po schůzce s britským stínovým ministrem zahraničí prohlásil: "Vyjadřujeme naši společnou vůli vytvořit demokratickou, středopravou, ale nefederalistickou frakci."


Bereme každého

Pro britské konzervativce je "bruselský superstát" už od známého projevu Margaret Thatcherové v Brugách stranickou obsesí, k vystoupení z mocné pravicové frakce ale nikdy nedošlo.
Nyní je to jinak. Ukazuje se ale i rub hrdého osamoceného boje proti kontinentu. Toryové by ztratili platformu pro komunikaci s evropskou pravicí. Přestože má jít podle toryů o "přátelský rozvod", nelibost kontinentálních státníků je už na stole.

Šéf francouzské pravice Nicolas Sarkozy Camerona pokáral, že je ve vleku radikálních euroskeptiků, německá kancléřka Angela Merkelová mu zase diplomaticky píše, jak se "těší na spolupráci v rámci ELS". I samotný europoslanecký klub toryů se štěpí. Radostí překypuje snad jen Daniel Hannan, který nikdy o Unii neřekl slušné slovo.

Problémy má i Zahradil. Směrem do Evropy prohlašuje, že v jeho europoslaneckém klubu neexistuje "vnitřní opozice" vůči tomuto přemetu a že "tento rok je nejlepším pro uskutečnění plánu". Potom ovšem Topolánkova SMS - "Stanovisko ODS: nikam neodcházíme" - vzkázala pravý opak.
Evropská média dál žijí ze Zahradilovy teze. Topolánek je opravdu na jiné straně barikády, dokonce se nechal slyšet, že by naopak uvítal, kdyby situace směřovala "k propojení středo-pravice, i když to v dané chvíli vypadá jako nemožné".


Munice pro Paroubka

Do jaké míry by nové uskupení v europarlamentu, v němž by hráli prim britští konzervativci, prosazovalo volný trh a prosekávání se houštinou směrnicí? Příliš asi ne.
Jsou tu totiž štrasburské stanovy, podle nichž musí mít každý nový klub alespoň 19 poslanců z pěti různých zemí. Militantní euroskeptici si proto chtějí zadat s polskou vládní stranou Právo a spravedlnost, která svůj liberalismus dokazuje velkohubou, proti homosexuálům vymezenou a rozdavačnou politikou. Aby se pochytal dostatek zemí, vezme se za vděk i nesourodými vlámskými katolíky.

Výsledek vnitrostranické přestřelky v ODS je jak od postaviček Pat a Mat. Pro nové uskupení sice jsme, ale až po volbách. Mezi řádky lze vyčíst jeden hezký podvod na voličích: příznivci ODS jsou stále silně proevropští, takže toho strana ještě naposledy využije ve volbách.
Pokud Jiří Paroubek není hloupý, měsíc před volbami rozjede populistickou kampaň o antievropské ODS, která se "paktuje s katolíky zakazujícími v Polsku pokojné pochody minorit".
Autor je novinář

Související