HN: Už jako student jste pracoval ve výzkumu, pak jste byl pracovníkem ústavu a konečně jeho vedoucím. Co je podle vás základním předpokladem pro budování úspěšné smysluplné kariéry ve vědě?
Vše začíná už v dětství. Ne všichni mají štěstí na rodiče v tomto směru kompetentní. Často se zhlédnou v profesích, které se jim zdají výhodné či z jejich pohledu prestižní. Já měl štěstí. Otec byl sice krejčí a maminka v domácnosti, ale koupili mi například elektrickou stavebnici. Obecně však musí sehrát velkou roli škola. Ať už jsou to učitelé na základní škole či středo- a vysokoškolští profesoři. Na ty jsem měl také štěstí. Byl jsem například i letecký modelář. Na gymnáziu jsem už dělal rádia a vysílačky. Takže když jsem se měl rozhodnout, víceméně bylo jasné, že půjdu na techniku. A protože jsem byl v Hranicích, volba padla na Brno. Abych to shrnul. Hodně záleží na kvalitě učitelů od nejnižších tříd. Zda umějí děti pro věc nadchnout nebo je znechutit. To platilo za mého mládí a platí to dodnes.

HN: Znamená to, že člověk musí být do věci fanda?
To je první věc. Člověk se musí cele oddat věci. Protože pokud chcete něco pořádně dělat, musíte na to neustále myslet - v tramvaji, v neděli na procházce... Tady se nedá na čas hledět. Když pominu hudbu, která mi vědeckou práci nějakým způsobem kompenzuje či vyvažuje, od nástupu na vysokou školu a sestrojení prvního elektronového mikroskopu koncem čtyřicátých let jsem už žádného jiného koníčka neměl.


HN: Jak jste se vůbec k mikroskopu a vědecké práci dostal?
Vrátím se na začátek. Opět je to role učitele. Jednou při zkoušce se mě profesor Bláha, který už v té době také spolupracoval s průmyslem, zeptal, zda bych nechtěl pracovat jako pomocná vědecká síla. Samozřejmě mě to nadchlo. Zpočátku to byly skutečně pomocné práce, ale pak přišel s tím, že bychom mohli pracovat na elektronovém mikroskopu. To bylo skutečně vzrušující. Našel jsem si ještě kolegu Drahoše, dostali jsme k ruce technika a dali se do práce. Koncem čtyřicátých let jsme je začali už "na koleně" vyrábět. Založily se takzvané vědecké dílny, které přešly pod Teslu Pardubice. A to byl počátek rozvoje elektronové mikroskopie v tehdejším Československu.

HN: Má věda svého zákazníka nebo je to věcí vnitřního přesvědčení?
Dříve to bylo tak, že například v plzeňské Škodovce pracovala řada profesorů, kteří se potom uplatnili i ve vědě, na školách. Ti všichni měli už experimentální práci za samozřejmost. To propojení vědy a praxe tu bylo. Po druhé světové válce vznikla Akademie věd jako pracoviště, kde se bude dělat jen věda, a vysoké školy, které zase budou jen učit. To byla podle mne zásadní chyba, s kterou jsme se dodnes nevypořádali. Ověřil jsem si to na jednom semináři fyziků na Vysočině, kde posluchači reagovali na moje názory. Tam jsem se doslechl o přestávce, že vysokoškolský učitel má učit, a dost! Ve světě, pokud nemá učitel vědecké výsledky, rychle putuje na podřadnější školu. To u nás zatím stále chybí - takovýto výběr, který vede ke kvalitě. Já měl štěstí ještě na profesory, kteří nejen učili, ale bádali a také převáděli do praxe. To mě asi hodně ovlivnilo.

HN: Z toho, co říkáte, je zřejmé, že velkou roli hrají osobnosti.
Určitě. A zejména v základním výzkumu, protože tam neexistují a ani nemohou existovat nějaké přesné cíle. Je to otázka důvěry, komu bychom měli svěřit prostředky, aby se rozumně použily. Tam musí být nějaká idea s velkým I. Pokud není, nemělo by se do toho investovat. A takovýchto idejí je bohužel málo.

HN: V devadesátém roce jste mohl ovlivnit vývoj v této oblasti. Byl jste dokonce ve vládě.
Nebyl na to čas. Navrhoval jsem grantovou agenturu, ale jako přechodné období. Aby se nám nerozutíkali lidé, kteří něco umějí. Pak financovat jen projekty, ve kterých bude evidentní, že z nich něco bude. Přetrvává to, ale v divné podobě, dodnes. Jsou lidé, kteří mají třeba pět grantů, ale jen několikatisícových. Aby to k něčemu spělo, musí být podle mne grantů méně, ale měly by být velké, aby umožnily skutečně k nějakému výsledku dojít. Dnešní stav stále není utěšený. Význam vědy ve společnosti jen proklamujeme. Ale je to hodně i věcí lidí, kteří vědu mají dělat.

HN: Dělal jste i manažera. Vedoucí ústavu jím rozhodně je. Předseda akademie Václav Pačes tvrdí, že jste vedl ústav velmi úspěšně. Jak se řídí individuality - badatelé a výzkumníci jimi rozhodně jsou?
Myslím si, že v oboru, jaký dělám já, je nutné především skloubit schopnosti a přednosti těch nejmladších, středního věku i těch starších, jako jsem třeba já. Každý věk má své přednosti. Vždy musíte mít nějakou hlavu, která vymyslí projekt. Velká myšlenka přijde jednou, dvakrát, třikrát za život. Pak potřebujete lidi různých profesí, různého stupně vzdělání i talentu, kteří se navzájem doplňují. Pro mentalitu lidí z Evropy je nutný určitý stupeň pohody, svobody rozhodování, samostatnosti a mimořádně důležitá je atmosféra na pracovišti. Měla by to být jakási oáza pohody, dobrých vztahů, ale rozhodně ne "mrtvého" klidu. A důležitá je i možnost, aby člověk mohl vytvářet sítě lidí, kteří si mají co říci a jsou ochotni si pomoci - nejen na pracovišti, v republice, ale i na celém světě. Dnes je to už možné. Ale stále to vyžaduje vzájemnou důvěru a nejen navazování vztahů, ze kterých budu něco mít jen já.

HN: Na čem pracujete nyní?
Na mikroskopu pro biologii, protože biologie je dnes věda s velkou budoucností. Navazuji na práci, kterou udělal jeden Fin před třiceti lety. Jemu se to tehdy nepovedlo. Technologie pokročila, a tak si myslím, že by to mohla být věc, která bude mít i v budoucnu velký ohlas. Doba už nazrála a jak se říká - štěstí přeje připraveným. Myslím si, že se nám to podaří.

HN: Konečně - co byste doporučil mladému člověku, aby se pustil do budování vědecké kariéry?
První věcí je vůbec mít k tomu předpoklady. To si musí každý sám ověřit. Druhou je ochota jít do života, který nenabízí v současné době milióny a být ochoten se uskromnit. Pokud se mu podaří prorazit s něčím i do úspěšné výroby, vše se může změnit. Ale věda je především pro lidi, kteří mají uspokojení z vlastní práce a z jejích výsledků.

Dnešní stav neutěšený. Význam vědy ve spolnosti jen proklamujeme. Ale je to hodně i věcí lidí, kteří vědu malat.

Delong Armin.jpgArmin Delong (1925) vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Je spoluzakladatelem české elektronové mikroskopie. Pracoval mj. v Laboratoři elektronové optiky ČSAV, vedl stav přístrojové techniky ČSAV, byl pedagogem na VUT Brno a nyní pracuje ještě v Ústavu přístrojové techniky AV a jako zaměstnanec ve firmě Delong Instruments, kterou původně založil se smi bývalými studenty. V roce 2005 získal Národcenu vlády České republiky Česká hlava. Hovoří anglicky, rusky, francouzsky a německy. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčkem je hudba.
Související