Z mého článku Jsme tak ješitní, že je odmítneme (HN 6. ledna) vypustila redakce při krácení následující argumentaci, kterou považuji pro přínos příchodu Mayovy nadace za důležitou:
Na pracoviště Mayovy kliniky přišla Nobelova cena za objev kortizolu, a dnes tam najdeme dvanáct (!) vědců z kategorie "vysoce citovaných". Oč jde?
Thompsonův Institut vědeckých informací eviduje "vysoce citované" vědce jako cca 250 špičkových autorů s nejvyšším ohlasem v pracích ostatních světových vědců. Z Česka mezi nimi v žádném oboru nemáme nikoho, přitom Polsko má "vysoce citované" dva vědce (farmakologie, biologie a biochemie), Maďarsko pět (farmakologie, dvakrát neurovědy, matematika a sociální vědy).


Evropský průměr?
V celé kontinentální Evropě najdeme jen 17 "vysoce citovaných" vědců v klinické medicíně. S naší nulou mi profesor Syka ve svém článku Ať profesor Zlatuška nesnižuje své kolegy (HN 21. prosince) může namítnout, že saháme téměř na evropský průměr. Skutečně si u Mayovy kliniky můžeme dovolit odmítnout příchod instituce takového kalibru?


Peníze, peníze, peníze
Snadnější přístup nejen k americkým výzkumným penězům, ale hlavně k férovým pravidlům, lze přirovnat k výsadku z jiného vesmíru, ne jen užít analogii s vesmírnou stanicí, kterou s profesorem Sykou kritizuje i profesor Černý (HN 6. ledna). Praxe u nás je totiž taková, že když v únoru 2005 vyhodnotilo ministerstvo školství projekty výzkumných center a zveřejnilo výsledky, byl těsně za čárou financovaných projektů návrh LC554, který (s hodnotou 20 miliónů Kč) předkládal právě předseda Grantové agentury Syka. Předkladateli se našla protekce, ministerstvo projekt posunulo na 18. místo a celkový nedostatek financí vyřešilo paušálním krácením nákladů a režií prvního roku řešení ostatních sedmnácti center. Stejný krok se ovšem neučinil pro mnohem levnější projekt s pouhými 0,05 bodu hodnocení méně, což je v rámci férového srovnání totéž, který by financování ostatních projektů poškodil méně.
Autor je senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně