Co čekat od rakouského předsednictví v unii
Pro rakouského kancléře Schüssela jsou to přes všechny starosti krásné dny. Když nastoupil jako nový předseda rakouské vlády, byl ostrakizován členy Evropské unie kvůli účasti Haiderovy strany v jeho vládě. Dnes je nejen nezpochybnitelným v rakouském předsednictví Evropské unie, ale je i předsedou vlády jedné z nejbohatších a hospodářsky nejúspěšnějších zemí Evropy.
Co můžeme očekávat od rakouského předsednictví? V zahraniční politice se Rakousko soustředí na řešení balkánských problémů. Je to oblast Rakousku blízká jak geograficky, tak historicky a Rakousko patří k největším a úspěšným investorům v balkánských zemích.
Rakouská politika v řešení problémů Balkánu se vyznačuje obezřetností. Vládě ve Vídni, na rozdíl od jiných komentátorů i aktérů balkánské politiky, je jasné, že nejde označit jediného viníka, nýbrž že se na zločinech podílely skoro všechny národy západního Balkánu a že řešení bez spolupráce a součinnosti Srbska je nemožné.
Poté, co hned na počátku rakouského předsednictví Rusko s obvyklým jemnocitem upozornilo na závislost Evropy na dodávkách ruského plynu, je nutné důkladně přezkoumat evropské energetické zdroje. Během minulého týdne si evropské státy uvědomily, že bez přehodnocení přístupu k jaderné energii, alternativním energiím, rozšíření zdrojů a nalezení nových přepravních cest se asi v budoucnu unie neobejde. To povede k zesílení spolupráce v této oblasti a také předání jistých kompetencí na evropskou úroveň.
Sílící euroskepse
Rakouskému kancléři je též jasné, že Unie nemůže nekonečně dlouho používat obtížný a zdlouhavý mechanismus dohody z Nice. Ví také, že ústavní smlouvu zamítnutou Francií a Nizozemskem nelze oživit. Oprávněně se obává, že v evropských zemích i v Rakousku roste euroskepse a z toho vyplývá nechuť zabývat se problémy unie. Ubývá šance prosadit v Evropě nejen žádoucí, ale i nutné reformy, které by umožnily hospodářské a s tím spojené i politické úspěchy.
V jedné oblasti má paradoxně Rakousko větší možnosti, než leckterý velký evropský stát. Není pochyb, že během posledních patnácti let došlo k pozvolnému odcizení mezi Evropou a USA. Rakousko jako neutrální stát nezaujalo výrazným způsobem postoj vůči politice Spojených států, tak jako na jedné straně Německo a Francie, na druhé pak Británie a Itálie.
Těžko též lze Rakousko vzhledem k jeho velikosti podezírat z mocenských ambicí. Proto může zahájit iniciativu k intenzívnímu euroamerickému dialogu těsně pod úrovní vysoké politiky. Intenzívní diskuse a spolupráce nejrůznějších think tanks a vysokých škol, spolupráce nadějných mladých evropských politiků s jejich americkými kolegy jsou nanejvýš žádoucí a v posledních letech zanedbané úkoly evropské politiky.
Německá opora s distancí
Jistou podporu bude kancléř Schüssel mít v německé kancléřce Merkelové, jejíž strana CDU je rakouské ÖVP sesterská a kancléř Schüssel v posledních letech paní Merkelovou výrazně podporoval. Samozřejmě bude muset pečlivě dbát o to, aby neupadl v podezření, že Rakousko sehraje roli pomocníka politiky německé.
Kancléř Schüssel si v poslední době toto nebezpečí uvědomil a po zkušenostech s německou politikou posledních let bude dbát o zřetelně rakouský ráz předsednictví. Se sousedním Maďarskem a Slovinskem se bude snažit udržet dobré vztahy nezávisle na stranách, které tam vládnou. Rakouskou podporou si nadále může být jisto i Chorvatsko. S Českou republikou se sice vztahy v poslední době narovnaly, ale stíny minulosti neumožní nadále tak úzké vztahy, jako se Rakousku s ostatními sousedy podařilo navázat.
Na Slovensku má Rakousko velké hospodářské zájmy a spolupráce se celkem daří. Nicméně otázka dalšího mostu přes řeku Moravu, tudíž hospodářského otevření západního Slovenska, nebo otázka spolupráce letišť a jiné bilaterální problémy očekávají ještě svá řešení.
Volby na obzoru
Blížící se rakouské volby ovlivňují i přístup rakouské vlády k některým otázkám evropské spolupráce. Požadavek kancléře Schüssela změnit evropskou směrnici, která se týká služeb, a zároveň odmítnutí zkrátit lhůtu, která omezuje zaměstnávání občanů nových evropských zemí v Rakousku, naznačuje tvrdá stanoviska, zejména s ohledem na poměrně vysokou nezaměstnanost a na obavy z pokračujícího odlivu pracovních míst na východ. V tomto je samozřejmě kancléř také pod velkým tlakem sociálně demokratické opozice, která je v tomto ohledu až pozoruhodně blízká straně svobodomyslných.
Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel se během své politické kariéry osvědčil jako tvrdý a úspěšný vyjednávač, který byl na začátku svými partnery obyčejně podceňován. Celkem tedy můžeme očekávat, že rakouské předsednictví, vzhledem k okolnostem, bude poměrně úspěšné.
Po předchozím britském předsednictví bude Rakousko klást větší důraz na obnovení ideálu postupného evropského sloučení a oživení diskuse o základech a směrování Evropské unie.
Autor je senátorem, zvolen za US/DEU/ODA
