Bývalý aparátčík, který zajistil Polsku místo ve světě
Odejít v jednapadesáti letech do politického důchodu je těžké. Polský prezident Aleksander Kwaśniewski, který po deseti letech opouští prezidentský palác v centru Varšavy, však kolem sebe šíří optimismus a uspokojení z dobře vykonané práce.
"Bylo to nejzajímavější období mého života," říká novinářům, když se ho ptají na hodnocení času, který strávil v úřadě.
Polsko se za tu dobu dramaticky změnilo. Zatímco legendární Lech Walesa zůstane symbolem boje proti komunismu a změn, které nastaly v roce 1989, těžko hledat jednu událost, která by byla spjata těsně s Aleksandrem Kwaśniewským. Jako mladý komunistický kádr a ministr sportu stál u demontáže socialistického režimu. Jako dynamický levicový politik překvapivě porazil Walesu v roce 1995, jeho popularitu využila postkomunistická levice k drtivému volebnímu vítězství v roce 2001 a nadlouho ovládl politickou scénu i žebříčky popularity. K tomu mu výrazně pomáhala jeho manželka Jolanta, o níž se chvíli také uvažovalo jako o prezidentské kandidátce.
Kwaśniewski je podepsán pod vstupem Polska do Evropské unie, do Severoatlantické aliance, do Světové obchodní organizace, do koalice států útočících na Irák.
"Nejtěžší a nejdramatičtější rozhodnutí v zahraniční politice, které jsem učinil, bylo vyslání vojáků do Iráku," řekl v rozhovoru pro list Rzeczpospolita.
Překvapivě těžkou chvíli připravilo Kwaśniewskému referendum o vstupu do Evropské unie. Druhý den hlasování, v polovině dne, přišla zpráva, že se dosud zúčastnilo jen 30 procent voličů, přičemž pro schválení bylo potřeba nejméně 50. "To byl asi jeden z nejemotivnějších momentů mé vlády," řekl odcházející prezident.
V kauze Orlen
Kwaśniewski nebyl uchráněn domácích politických skandálů, zejména během svého druhého pětiletého funkčního období, v jehož závěru on i jeho manželka museli vypovídat před komisí vyšetřující privatizaci ropného koncernu Orlen. Jolanta Kwaśniewská byla v podezření, že přes její nadaci dostávala levice úplatky.
Polští političtí experti roli mladého prezidenta hodnotí většinou kladně, zejména pokud jde o obhajobu polských zájmů a vybudování pověsti Polska jako regionální mocnosti.
"Hodnocení má své plusy a minusy. Mezi plusy jsou vstup do EU a NATO, zásadní příspěvek ke stabilizaci politické situace v zemi a zvýšení role evropské diplomacie při řešení ukrajinské krize," řekl HN Tomasz Źukowski, politolog z Varšavské univerzity. "Mezi zápory bych zařadil špatné řešení situace v některých opravdu vypjatých momentech, například ve vztazích s Ruskem, a zásadně bych mu vytkl, že nepřispěl k zajištění energetické bezpečnosti státu," vypočítává Źukowski. Podle něho také odcházející prezident, i když byl ikonou levice, zvládl nadstranickost. "Už se mu to ale nedařilo kolem posledních voleb," říká Źukowski.
Na domácí scéně tak zejména pro příznivce nové pravicové vlády a svého nástupce Lecha Kaczyńského zůstává postkomunistou, jehož funkční období je třeba řádně prošetřit. Právě kvůli Orlenu by Kwaśniewski podle svých pravicových kritiků měl stanout před zvláštním státním tribunálem. Prezident to odmítá. "Chtějí mi tím zavřít cestu zpět do politiky," říká o tom Kwaśniewski.
Zamíří do OSN?
Zatím nepotvrdil žádné ze spekulací o své budoucnosti, pouze se ví, že koupil a opravuje dům v luxusním předměstí Varšavy Konstancin, kde žije polská politická i ekonomická smetánka. Podle některých zpráv se chce příští rok ucházet o post generálního tajemníka OSN, nebo zamíří do čela některé z agentur světové organizace. Uvažovalo se o něm také jako o šéfovi NATO.
Polská levice, zdecimovaná skandály a štěpením na malé strany, v něm dosud vidí svého zachránce, jehož charisma a pověst by mohly zachránit postkomunisty i další proudy. Kwaśniewski ale odmítá formální angažmá. "Pokud by šlo o pomoc vybudovat středolevicový, proevropský, modernizační blok, tak jsem k dispozici," řekl listu Gazeta Wyborcza.
