Češi mohou mít svou Nokii

Češi mohou mít svou Nokii

Známý finančník Gabriel Eichler může být nadmíru spokojen. Před několika týdny prodal společnostem Intel a Enterprise Investor brněnskou firmu Grisoft za 1,2 miliardy korun. Po delší době tak dal o sobě spolumajitel firmy Benson Oak vědět, že na zdejším trhu má čich na dobré obchody. Podle neoficiálních odhadů totiž během jednoho roku zhodnotil investici do Grisoftu řádově o stovky miliónů.
Eichler, mimo jiné bývalý finanční šéf ČEZ a úspěšný zachránce slovenských VSŽ Košice, v rozhovoru pro HN naznačuje, že prodej Grisoftu může přitáhnout zájem velkých mezinárodních společností investovat do dalších tuzemských firem.

HN: Jaké to je koupit českou softwarovou firmu a za rok ji prodat za 52 miliónů dolarů?
Dlouho jsme tu firmu sledovali a měli tam menší investici asi čtyři roky. Takže to není něco, co vzniklo jen tak.

HN: Majoritu jste měli od roku 2004.
Hledali jsme dost lidí, kteří by do této investice vůbec chtěli jít. Nejdříve nebyl žádný zájem.

HN: Grisoft nikdo nechtěl?
Dlouhou dobu Grisoft nikdo nechtěl, ani strategičtí ani kapitáloví investoři. Původní vlastník a většina menšinových akcionářů chtěla svůj podíl prodat v období po splasknutí internetové bubliny, tedy v době, kdy byl o softwarové firmy malý zájem. Nějaký čas jsme Grisoft jen sledovali s malou investicí, a protože měl podnik potenciál, našli jsme nakonec skupinu investorů, kteří zájem měli a řízeně pod hlavičkou naší firmy Benson Oak investovali. Dát to celé dohromady trvalo dost dlouho.

HN: Pak to ale vzalo docela rychlý spád a vy jste firmu prodali zhruba po roce.
Ano, ale my jsme to tak neplánovali. Když jsme Grisoft koupili, byla to dobrá firma, která rostla. Ne nijak úžasně, ale rostla. Například jí roky trvalo, než udělala novou verzi svého programu. Potom se to ale podařilo a ve stejné době se víc otevřel také celý bezpečnostně-softwarový trh.

HN: Prodali jste Grisoft konsorciu investorů Enterprise Investors a Intel Capital. Jak se láká gigant jako Intel k investici do české firmy?
I když jsme to neplánovali, po nějakém čase jsme zjistili, že ve světě je zájem. Někteří investoři za námi přišli a ptali se, co s tím chceme dělat. Přišel například kontakt z New Yorku s tím, že firmu sledují již delší dobu. Mimo jiné kvůli tomu, že když si v Googlu dali heslo antivirus, tak se Grisoft ukázal na prvních třech místech. Dokonce když zadáte "anti virus", tak je vždy první. Sám to sleduji tak rok, a to není koupená pozice. Zájem tedy byl, tak jsme po nějakém čase rozhodli, že to rozjedeme a najali banku, která se specializuje na softwarové firmy. Pak už to šlo rychle: otevřeli jsme jednání, oni dali nabídku na stůl. Ukázali jsme prezentaci, a přihlásilo se asi dvanáct společností. Z nich jsme pak vybrali právě tyto dvě.

HN: Cítíte, že roste zájem investorů o firmy tohoto typu?
Já to považuji za první obrovskou investici do IT u nás, po splasknutí internetové bubliny. Potěšilo mě, že jsme po dlouhé době v něčem první. Faktem je, že ve světě je spousta peněz v privátních fondech, které hledají umístění.

HN: Přijdou další investice?
Svět si toho, co proběhlo tady, všímá.

HN: Vidíte v Česku další zajímavé firmy, jako je Grisoft?
Několik zájemců mi už zavolalo, zda bychom se na některé firmy nepodívali.

HN: Jaké jsou vaše první kroky ve firmě, kterou koupíte a začnete spravovat či připravovat k prodeji?
Záleží o jaký typ firmy jde, v jakém stádiu vývoje ji kupujeme a do jaké míry to existující management řídí správně. Někdy se člověk podívá na firmu a vidí, že je tam velký potenciál, ale management na to nemá. V mnohých společnostech jsou třeba schopní lidé v oblasti technologií, často to bývá horší s marketinkem a financemi. Grisoft byl zrovna firmou, do které jsme se vložili aktivněji. Základ tam ale byl výborný.

Lokální řevnivost? Tak se velká firma vybudovat nedá

HN: Když hovoříme s lidmi z IT firem, cítíme z nich snahu udržet si firmu pod svou kontrolou a vyjednávání s investory je pro ně spíše obtížné. Vnímáte to podobně?
Ano, to je vidět často. Uzavřenost a taková lokální řevnivost. Praha je Praha, Brno je Brno, nepouštět si do firmy mnoho lidí zvenčí a mnohdy ji zachovat jako takový rodinný podnik. Takto se velké firmy nevybudují. Velmi pozorně to sleduji a i když nejsem Brňák, rád bych vybudoval velkou brněnskou firmu. Když Finové mohou mít Nokii, proč by Morava nebo Česko nemohly mít taky nějakou velkou firmu. Právě Grisoft bych klidně viděl jako základ takové firmy.

HN: Co děláte dalšího kromě IT?
Teď se snažím víc věnovat rodině a dítěti. Benson Oak vznikl jako poradenská firma, investiční butik, přešli jsme na kapitálové spojení a akvizice a pak na přímé akvizice. Takže všechny tři části fungují a já osobně se věnuji víc akvizicím.

HN: Také jste byl poradcem pana Kršáka, když prodával svůj podíl v Nově americké CME. Jak jste se dali dohromady? Zavolal jste a řekl, mám nápad, co s tím udělat?
S Petrem Kršákem jsme chodili do stejné školy. I jeho partnerka je má spolužačka. Obchodně jsme se setkali už dávno. Bylo to v době, kdy vytvořili CET 21 a mne oslovili, abych pracoval jako jejich poradce v jednání s Ronaldem Lauderem, kterého jsem znal. Tehdy ale jeho kolegové byli proti. On měl ve mne osobní důvěru a tuto dost komplikovanou záležitost jsme nakonec dovedli do konce. Petr Kršák je tak trochu poetický člověk, umělecky orientovaný a chtěl obchod dokončit s tím, s kým to začal.

HN: Logicky jste se o dění kolem Novy zajímal. Jak hodnotíte celou transakci, vstup PPF a následný prodej CME?
Myslím, že to vyžadovalo velké schopnosti a velkou odvahu pustit se do tak komplikované záležitosti, jakou byla Nova. Její situace byla přinejmenším choulostivá. Pustili se do těžké věci. Neznám tady mnoho lidí kteří by do tak komplikované věci šli. Přes nejrůznější spory v tom byl obrovský potenciál, to věděl každý. Takže to asi udělali dobře, když to dobře dopadlo, ne? A to, že vydělali, si zasloužili.

S cizími investory není třeba zacházet exkluzívně

HN: Řekl jste, že tu není tu příliš mnoho lidí, kteří jsou schopni pustit se do velkých obchodů či restrukturalizací podniků. Podle Vás je to kdo?
S žádnými jmény nepřijdu, ale v Česku je mnoho schopných manažerů. Viděl jsem to například ve firmách, kde jsem působil. Když jsem byl v ČEZ, vybral jsem si třeba podle mého názoru velmi schopného člověka z nižšího managementu a dosadil ho na jednu z nejvyšších funkcí. A zvládl to velmi dobře. Je tu dost schopných lidí. Rozhodně nejsem z těch, kteří si myslí, že musí přijít Američan, aby to šlo dobře. Také si myslím, že už je pryč doba, kdy by se mělo se zahraničními investory zacházet exkluzívně. Vždy jsem byl proti zvláštním výhodám, ta doba je naštěstí pryč. Nyní je ovšem důležité především to, aby se zde vytvořily dobré tržní podmínky pro všechny, aby se všem dobře investovalo.

HN: Zmínil jste své působení v ČEZ, kde jste byl členem představenstva. Jak se díváte na jeho současný vývoj?
Koncept vytvořit silnou středoevropskou společnost je správný. Už jsme se dostali dál a máme zde dostatek kvalitních lidí.

HN: Myslíte, že je tu víc firem kromě ČEZ, které mohou mít ambice stát se velkou středoevropskou firmou a dělat akvizice v zahraničí?
Myslím, že se do toho pouští Česká pojišťovna nebo třeba firmy, které vlastní chlapci z Bratislavy (Penta a J&T - pozn. redakce), Karboninvest, Zentiva, Agrofert. Mají zázemí, ambice a mají především finance.

HN: Takže doba podpory zahraničních investorů je podle vás pryč?
Mě se líbí, co udělali na Slovensku. Tam už tuto politiku omezují, stále ale vábí korejské investory. Osobně si myslím, že kdyby žádný ze sousedních států nedával zvláštní podmínky pro zahraniční investory, bylo by to lepší. Problém je ale v tom, že když to udělá jeden, musí ho následovat ostatní, aby byly konkurenceschopné. Škoda, že se této politiky nezbavila celá visegrádská čtyřka - bylo by to lepší. Namísto toho by se zde měly vybudovat dobré podmínky pro investice pro všechny, jako jednoduché a nízké daně, finanční stabilita, právní stabilita, a především by se mělo účinněji bojovat s korupcí.

HN: To už jste říkal před třemi lety, že by se měla zlepšit práce soudů, bojovat s korupcí a snižovat daně. Jak to vidíte dnes?
Na Slovensku se to dost pohnulo. Daně jsou tam nižší a záležitosti jako zápisy do katastru se zrychlily. Zaregistrovat firmu už taky netrvá 80 dní, ale jen deset. Měli bychom se podívat na estonský příklad, když to jde tam, tak není žádný důvod, proč by to nešlo tady. Snaze eliminovat zlodějny v Česku určitě nepomáhá, že založení firmy trvá tak dlouho, vůbec tomu nepomáhá, že potřebujete dvacet dokladů, že jste na adrese, na které jste. To jsou zbytečné věci. Je to otázka zjednodušení. Určitě je zde lepší prostředí než před pěti lety, ale zdaleka to ještě není ono. Stále tu třeba chybí pocit, že se bezvýhradně můžete domoci svých práv.

HN: Vidíte mezi Českem a Slovenskem nějaký rozdíl?
V Česku se lidé často Slovensku smějí a dělají si srandu z míry korupce v zemi. Nicméně smutné je to, že to slýchám třeba od člověka, který by měl vědět, že v Česku to není o moc lepší. Díky privatizaci celé řady podniků se situace zlepšila, zmenšuje se prostor pro korupci.

HN: Je podle vás korupce obecně hodně rozšířená, nebo je to spíše o povědomí, o tom, že si lidé myslí, že to tak je?
Pocit, že mezi námi je korupce, je všude. A myslím, že by v lidech byl, i kdyby korupce neexistovala. Problém je třeba také v tom, že dobrý, schopný a čestný manažer, který je jednou někým obviněn z korupce, se této nálepky jen těžko zbavuje. Myslím, že tu ale je i několik lidí ve vyšších pozicích, kteří jsou vnímaní jako čistí. Osobně jich znám řadu. Bohužel je tu taková kultura, že se snadno obviňují i čestní lidé. V rankingu korupce je Česko spolu se Slovenskem za Botswanou někde u Namibie, to o něčem vypovídá. Podívejte se například na Singapur, když jsem tam byl před lety, tak to bylo úplně něco jiného než nyní. Za relativně krátkou dobu se jim podařilo korupci eliminovat. S korupcí lze něco dělat, ale musí se na to jít shora. Vláda sama musí propagovat boj s korupcí, sama být vnímaná jako úplně čistá, a ne jen o tom mluvit nebo dělat zákony. Tím se nic nevyřeší. Musí se o tom učit ve školách, kostelech a doma, pak se teprve může měnit celá kultura.

Rovná daň vede k tomu, že daně platí i neplatiči

HN: Jak jsou Česko a zdejší podnikatelské prostředí vnímány zahraničními investory?
Velmi pozitivně. Celá střední Evropa má image rychlejšího růstu než západní Evropa, pak jsme součástí Evropské unie a NATO a to vše má pozitivní vliv. Sami lidé navíc příliš nedbají na občasné výměny vlád a mírnou politickou nejistotu, nebo lépe řečeno, berou to na vědomí ale potlačují význam. Což je dobrá pozice. (smích)

HN: Původem jste Slovák, jak se díváte na rovnou daň?
Myslím si, že je to objektivní daň. A přitom v mzdové úrovni, kde se pohybuje většina lidí, je to daň progresívní, což si mnoho lidí neuvědomuje: pod 200 tisíc ročně je daň nulová, zvyšuje se postupně na 15 procent u příjmu jednoho miliónu ročně a 19 procent platí lidé s ještě vyššími příjmy. Ale vede to i k tomu, že si bohatší lidé řeknou, tak zaplatím těch 19 procent a nebudu hledat různé úniky, nebudu mít zlé sny, budu mít pokoj. Začnou platit daně, protože je to pro ně jednoduší a bezpečnější. Z neplatičů se stávají platiči, a mají víc času se soustřeďovat na skutečné podnikání a práci.

HN: V 90. letech jste byl v představenstvu ČEZ, provedl restrukturalizaci VSŽ Košice a čas od času se o vás spekulovalo jako o kandidátovi na různé posty, naposledy jako o šéfovi Telecomu. Tím se pak stal Gabriel Berdár...
Ten je taky od nás z východu. (smích)

HN: Dostáváte ještě nabídky jít šéfovat nějakou firmu?
Teď už méně. I u Telecomu jsem byl několikrát požádán, abych se toho výběru na ředitele zúčastnil.

HN: Proč si myslíte, že to nevyšlo?
Kandidaturu jsem přijal, i když jsem věděl, že to, kdo se stane šéfem, bude politické rozhodnutí.

HN: A bylo?
Ano. Nechodil jsem za ministry žádat o tuto práci. Ale objektivně mne velmi zaujal samotný koncept vedení firmy, kde zákazníci přecházejí na mobilní nebo VOIP technologie. Zaujalo mě prostě vymyslet a udělat něco, co se západním společnostem nedaří.

HN: Jaký vy jste šéf? Díváte se na firmy skrz čísla, nebo hodně mluvíte s lidmi?
Obojí. Dívám se přes čísla, protože ty vám řeknou vše. Ale myslím, že jsem dost aktivní šéf, když už přímo šéfuji. Žiji s tou firmou. Snažím se najít dobré lidi a nechat je dělat, co dělají dobře. Provokovat je dostatečně, aby nezaspali.

HN: Mluvíte o tom, jako by to bylo tak jednoduché...
To určitě ne. Dost často jsem v ČEZ i ve VSŽ Košice chodil do výroby a ukazoval se tam i o půlnoci. To vše má vliv na lidi, kteří vás začnou brát na jedné straně s úctou, že velký šéf přišel, ale i víc přátelštěji. Není problém zajít na pivo s někým, podebatovat, zanadávat si na někoho a identifikovat problémy. Snažím se tak i hledat podporu pro to, co chci dokázat, tím, že přesvědčím lidi, že to, co chceme dělat, je správné. Radši než jim něco vnucovat, ale mnohdy to jinak nejde.

HN: Máte bohatou kariéru, je ještě něco, co jste chtěl a nedokázal? Nějaký nenaplněný cíl?
No, myslím, že už jsem si vyzkoušel téměř vše. (smích) Myslím, že teď budu dělat, co přijde, co mě zaujme. Ale připomínám, že pracuji s týmem lidí, nejsem samotář. A dost lidí se dívalo na to, co jsme udělali s Grisoftem, takže nás dost tlačí do dalších věcí. Říkají, zavolej, když budeš chtít něco dělat. Takže jsme v tom a můžeme se dívat na větší projekty.
Gabriel Eichler (55)
Finančník slovenského původu, který v osmnácti letech emigroval do USA a vypracoval se až na pozici viceprezidenta Bank of America. Počátkem devadesátých let minulého století přijíždí do Prahy a zakládá společnost Benson Oak. Následně pracoval jako člen představenstva a finanční ředitel ČEZ a po odchodu v roce 1999 se stal prezidentem VSŽ Košice, kde provedl úspěšnou restrukturalizaci a prodej do rukou US Steel. Je ženatý, má dceru.