Čtyřiačtyřicetiletý Francouz Laurent Goutard má typický životopis špiček Société Générale: navštěvoval dobré školy a jeho profesní dráha je spojená jen s touto francouzskou bankou.
Pracoval pro ni hlavně ve Francii, ale hodně přitom i cestoval. "Je to dobré pro kariéru i pro duši," říká Goutard, který se před třemi týdny stal šéfem Komerční banky, a to poté, co jeho předchůdce Alexis Juan odešel do důchodu. Goutard působí jako bezprostřední člověk, který má rád život. Vyhledává kulturu a historická místa, hraje tenis a se svou početnou rodinou jezdí rád na výlety: v Africe na velbloudech, v Česku na kolech.
HN: Jak se cítíte jako nový šéf Komerční banky?
Jsem jím krátce. Samozřejmě mám hodně práce, ale jsem naprosto spokojený. Na pozici místopředsedy představenstva jsem byl rok a osahal si, jak to v Komerční bance chodí. Přechod do čela banky byl pak docela snadný.
HN: Posledních šest let jste řídil banku v Maroku. Co vám to dalo?
Flexibilitu. Až do té doby jsem žil ve Francii a musel jsem proto kompletně změnit způsob myšlení i života. Přizpůsobit se tak odlišné kultuře a společnosti a být schopný v ní pracovat, to je asi nejvíc, co mi Maroko dalo. V Casablance jsem získal i první zkušenost, že být velkým šéfem obnáší i velkou odpovědnost a moc. A v Maroku se nám narodil třetí syn. Když ale o tom přemýšlím, tak právě v Africe jsem si uvědomil, jak je důležité poznávat odlišné kultury. Jsem sice Francouz, ale mám rád kontrasty. Myslím, že je to dobré pro kariéru i duši.
HN: Co máte na Maroku nejraději?
Jestli se mě ptáte pod dojmem filmu Casablanca, tak ten se netočil tam, ale v amerických ateliérech. Maroko je ale nádherná země, vedle starobylých měst, jako je Fás a Marrákeš, je tu i krásná krajina. A marocká poušť, to je opravdu něco. Kromě toho, Maročané jsou velmi přátelský národ. Někdy až moc.
HN: Co tím myslíte?
Někdy je tam těžké oddělit pracovní a osobní život. Těžko můžete odmítat společenská pozvání svých klientů, protože se předpokládá, že hostitel chce zároveň probrat i nějaké obchodní záležitosti. Tak to tam prostě funguje.
HN: Dostal jste se i do pouště?
Ano, je to snadné. Cestoval jsem po ní dva týdny s celou rodinou, terénním autem a na velbloudech.
Maroko? To byl můj první velký krok v kariéře.
HN: Chcete se do Maroka vracet?
Už loni jsme tam strávili týden dovolené a koupili tam parcelu. Jestli si tam ale skutečně postavíme nějaký dům, na to teď nemám odpověď. V Maroku jsme byli šťastní a byl to první velký krok v kariéře. Teď jsem ale v Praze a uvidíme, co bude za pár let.
HN: Bylo těžké rozloučit se s Afrikou?
Pro mě s manželkou ne, my jsme se hrozně těšili do Prahy. Už jsme ji trochu znali. Prvně jsme přijeli krátce po sametové revoluci, počátkem prosince v roce 1989. Tehdy jsem totiž pracoval pro Société Générale ve Vídni. Když se ale mí dva synové dozvěděli, že se máme z Maroka stěhovat, byli velmi nešťastní. Abych je nějak navnadil, slíbil jsem jim, že v Praze začnou hrát hokej. A tak je teď každou sobotu ráno vozím na stadion na Nikolajce, abych splnil, co jsem slíbil.
Praha mě fascinovala už před šestnácti lety
HN: Na co si z té návštěvy před šestnácti lety vzpomínáte?
Na vzrušené debaty na Václavském náměstí. Také na tu fascinaci lidí svobodou. Ale rovněž si dobře vzpomínám, že v té době nebylo nic jisté. Sovětské posádky byly nedaleko Prahy a ve městě vládla zvláštní atmosféra protichůdných pocitů. Domluvit se cizím jazykem byla tehdy potíž. Problematické však byly i mnohem běžnější věci. Když jsme se chtěli večer někde najíst, buď byly restaurace zavřené, nebo měly rezervace. Už tehdy nás ale Praha fascinovala. Vnímali jsme, jak je krásná.
HN: Od té doby se Praha dost změnila. Některým lidem vadí komercializace centra a nepovedená nová architektura. Co si o této podobě Prahy myslíte?
Vím, o čem mluvíte. Měli jsme také trochu strach, aby rekonstrukce a nově postavené budovy Praze neuškodily. Je to ale přesně naopak. Mix nové a staré architektury se mi líbí, žádná hrůzná stavba tu nešokuje. Z Prahy se stala velmi živá metropole se spokojeně vyhlížejícími lidmi. To jsem tu před šestnácti lety neviděl.
HN: Bylo těžké najít v Praze nový domov?
Když máte tři malé děti a ještě dva psy, potřebujete dost místa. V Casablance jsme měli velký dům a ani jsem si nemyslel, že ho najdeme v Praze tak snadno. Myslím, že už druhý den jsem našel dům v Bubenči a s volbou jsme spokojení. Francouzská komunita bydlí převážně na Smíchově, protože je to blízko do francouzské školy. My tam ale máme hodně zeleně a děti můžou jezdit na kolech a na skejtu. Máme pestré sousedy, od Čechů přes Američany a Angličany. A já to mám i blízko do banky.
HN: Stýská se dětem po Francii?
Oni vlastně nevědí, co je Francie. Když jsme přijeli do Maroka, nejstaršímu synovi byly tři roky, prostřednímu byl rok a nejmladší se tam narodil. Francie, to je pro ně spíš rodina nebo naši přátelé. Teď je jejich domov v Praze.
HN: Už se domluvíte česky?
Já ne, ale děti ano. Ve francouzské škole je polovina žáků, kteří nejsou Francouzi. A mezi nimi je i hodně Čechů. Češtinu mají jako druhý jazyk, třikrát týdně. Pro mě je těžké sledovat, jaké synové dělají pokroky, ale když přišli z první hodiny češtiny, tak si mě docela vychutnali. Chlubili se, že už se naučili tři česká slova. To není na začátek špatné, chválil jsem je. A pak na mě vyhrkli: dobrý den, děkuji a pivo. V bance mi ale potom všichni říkali, že je to naprosto v pořádku. Pivo je přece v Česku klíčové slovo.
V bankách teď běží permanentní revoluce
HN: Být jedničkou v bance je asi sen každého bankéře. Co si na tom užíváte vy? Jsou to peníze, různé firemní výhody nebo moc rozhodovat?
Peníze jsou příjemné, ale není to hlavní motivace. Je to mix mezi mocí a možností dělat tuhle práci.
HN: Alexis Juan vám předal nejziskovější a nejefektivnější banku v zemi. Kam ji chcete dovést vy?
Musíte se ptát, co ještě můžete udělat. A samozřejmě můžete. Můžete rozšiřovat podíl na trhu, zvyšovat počet klientů a množství prodaných produktů na jednoho klienta. A také posilovat loajalitu klientů. V tom všem se může Komerční banka ještě polepšit.
HN: Mluvme konkrétněji...
Během posledního roku Komerční banka nabrala zhruba devadesát tisíc nových, především mladých klientů. Chtěl bych ten trend udržet. Stejně tak velké ambice mám například s hypotékami. Vloni a letos se sice objem poskytnutých hypoték zvyšoval o čtyřicet až padesát procent, ale hypotéku mají jen necelá tři procenta našich klientů. Máme tedy velkou základnu potenciálních zájemců. A samozřejmě, kromě služeb, které lidé znají a využívají, jim musíme nabídnout nové produkty. Včetně nejrůznějších investičních příležitostí.
V bankách teď běží permanentní revoluce. Na jedné straně jsou tu nové požadavky a potřeby klientů a na druhé straně je tu stále silnější konkurence, která vás nutí reagovat. Pro mě jsou to dvě zásadní věci, se kterými se chci poprat.
HN: Počítá Komerční banka s rozšiřováním své sítě?
Je to jeden ze strategických cílů. Vloni jsme otevřeli dvacet pět nových poboček, stejný přírůstek je letos a totéž plánujeme na další rok. Koncem příštího roku bychom se chtěli přiblížit celkovému počtu čtyř set poboček.
HN: Tlak na efektivitu ve firmách roste, budete muset propouštět?
Nepočítám s tím. Hlavní reorganizaci máme za sebou, současný počet zaměstnanců kolem sedmi a půl tisíce lidí odpovídá parametrům naší firmy. Naopak, když budeme otevírat nové pobočky, musíme přijímat.
HN: A jak odhadujete budoucí růst výnosů Komerční banky?
Čísla vám dát nemohu s ohledem na to, že jako firma obchodovaná na burze musíme nejdříve informovat investory. Ale mohu říct jedno - v minulých čtyřech letech se Komerční banka zaměřila hlavně na snižování nákladů a hlídání rizik. Teď je po této stránce v dobré kondici a naší prioritou je růst výnosů.
HN: Co si myslíte o návrzích ministra financí Sobotky na změny v bankách a o tom, že je chce prosadit i zákony?
Pokud jde o větší transparentnost, podporujeme všechny iniciativy tohoto druhu, protože máme stejný zájem.
Podle nového sazebníku třetina poplatků zmizí
HN: Co pro to Komerční banka dělá?
Předně, pro nás to není nová politika. Děláme to už tři roky. Jako první banka jsme například zrušili poplatek za zrušení účtu a nikdy jsme neměli poplatek za neoprávněnou reklamaci. A teď chystáme od 1. ledna nový sazebník, který bude jednodušší a srozumitelnější a proti současnému z něj vypustíme třicet procent poplatků.
HN: Znamená to, že některé poplatky zrušíte?
Některé poplatky zrušíme, ceny za některé položky snížíme a některé zvýšíme. Ceny se budou odvíjet od nákladů a konkurence. Bankovní poplatky jsou citlivé téma, proto chceme být vůči klientům transparentní.
HN: Sníží se ceny pro běžné klienty?
Nemohu vám jednoznačně odpovědět. Až Češi budou využívat banky jako například Francouzi, půjdou ceny služeb určitě dolů. Rozdíl je zatím velký. V Komerční bance připadá na klienta asi třicet transakcí měsíčně, v Société Générale je to sedmkrát tolik.
HN: Tak jmenujte alespoň jeden poplatek, který zrušíte...
Změny do detailů zveřejníme koncem listopadu. Když chceme být transparentní, nemohu to říct teď. Ale uvidíte, že některé poplatky, na které jsou lidé alergičtí, ze sazebníku zmizí.
HN: Vraťme se ještě k návrhům Ministerstva financí...
Není snadné rozebírat každý jednotlivý návrh Ministerstva financí, ale zdá se mi důležité, že Česká bankovní asociace nyní hledá intenzívně cestu, jak se domluvit a nalézt řešení. Nejen ve spolupráci s ministerstvem, ale i se spotřebitelskými organizacemi. To ještě před čtvrtrokem nebylo. Z dlouhodobého pohledu musí mít přece banky zájem na transparentnosti a na tom, co po nich klienti chtějí.
Pro mě je diskuse s ministerstvem užitečná a nezbytná. Když ale slyším o připravované regulaci a o zákonech, mám obavu. Není to nejlepší způsob, jak se postarat o klienty. Banky se musí domluvit hlavně se spotřebitelskými organizacemi. Ve Francii, v Belgii, v Německu nebo ve Skandinávii takový dialog existuje. Změny, které tam klienti požadovali, jsou výsledkem dohod se zástupci spotřebitelů, a nikoliv důsledkem státních zásahů.
HN: Myslíte si, že spotřebitelské organizace odvádějí dobrou práci?
V současné diskusi o bankách je moc neslyším. Pokud budou chtít v budoucnu něco prosadit, musí být aktivnější, silnější a i lépe připravené argumentovat.
Chci být hlavně úspěšný v Česku. Pak se uvidí...
HN: Někteří lidé o vás říkají, že nesplňujete běžné představy o klasickém "šedivém" bankéři. Proč mají bankéři takovou image?
Ta představa snad platila před sto lety, ale ne teď. Ani když se podíváte na ředitele českých bank, tak to není pravda. A potkáte-li se s Jackem Stackem, rozhodně si nebudete myslet, že je to "šedivý" člověk. S bankéři je to stejné jako s jakoukoliv profesní komunitou - najdete tam různé typy lidí. Já jsem kupříkladu převzal velkou firmu, ale vedle toho rád sportuji, hraji tenis, mám rád historii, operu a francouzské šansony, rád jezdím s rodinou na výlety.
HN: Co budete dělat, až skončíte v Komerční bance? Chtěl byste zase pracovat v cizině?
To není tak jednoduché. Být šéfem Komerční banky v podstatě znamená, že v této chvíli nemáte v zahraničí kam postupovat. Komerční banka je totiž největší zahraniční bankou skupiny Société Générale. A pokud nekoupíme žádnou větší banku, nebo naopak někdo nekoupí nás, pak se podle současného modelu budu muset vrátit do Francie. Teď mám ale jen jedno přání. Být úspěšný v České republice, a pak se uvidí...
"Měli jsme také trochu strach, aby rekonstrukce a nově postavené budovy Praze neuškodily. Je to ale přesně naopak."
Laurent Goutard
Laurent Goutard se narodil v roce 1961. Absolvoval Institut politických studií v Paříži (Science-Po Paris) a univerzitu Paris-Dauphine. V Société Générale působí od roku 1986. Od zahájení své kariéry až do roku 1993 působil v generální inspekci Société Générale. Od roku 1993 se v řídích funkcích ve francouzské distribuční síti pět let věnoval velkým podnikům a v roce 1998 byl jmenován generálním ředitelem Société Générale Marocaine de Banques, dceřiné společnosti Société Générale v Maroku. Posléze se stal předsedou představenstva této společnosti a v této funkci působil až do června 2004.
Laurent Goutard pracuje v Komerční bance od září 2004, kdy se stal místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele. Letos 6. října se stal předsedou představenstva a generálním ředitelem banky.
Goutard je ženatý, má tři malé syny. Mezi jeho koníčky patří historie, opera, tenis, cyklistika a výlety s rodinou.
Pracoval pro ni hlavně ve Francii, ale hodně přitom i cestoval. "Je to dobré pro kariéru i pro duši," říká Goutard, který se před třemi týdny stal šéfem Komerční banky, a to poté, co jeho předchůdce Alexis Juan odešel do důchodu. Goutard působí jako bezprostřední člověk, který má rád život. Vyhledává kulturu a historická místa, hraje tenis a se svou početnou rodinou jezdí rád na výlety: v Africe na velbloudech, v Česku na kolech.
HN: Jak se cítíte jako nový šéf Komerční banky?
Jsem jím krátce. Samozřejmě mám hodně práce, ale jsem naprosto spokojený. Na pozici místopředsedy představenstva jsem byl rok a osahal si, jak to v Komerční bance chodí. Přechod do čela banky byl pak docela snadný.
HN: Posledních šest let jste řídil banku v Maroku. Co vám to dalo?
Flexibilitu. Až do té doby jsem žil ve Francii a musel jsem proto kompletně změnit způsob myšlení i života. Přizpůsobit se tak odlišné kultuře a společnosti a být schopný v ní pracovat, to je asi nejvíc, co mi Maroko dalo. V Casablance jsem získal i první zkušenost, že být velkým šéfem obnáší i velkou odpovědnost a moc. A v Maroku se nám narodil třetí syn. Když ale o tom přemýšlím, tak právě v Africe jsem si uvědomil, jak je důležité poznávat odlišné kultury. Jsem sice Francouz, ale mám rád kontrasty. Myslím, že je to dobré pro kariéru i duši.
HN: Co máte na Maroku nejraději?
Jestli se mě ptáte pod dojmem filmu Casablanca, tak ten se netočil tam, ale v amerických ateliérech. Maroko je ale nádherná země, vedle starobylých měst, jako je Fás a Marrákeš, je tu i krásná krajina. A marocká poušť, to je opravdu něco. Kromě toho, Maročané jsou velmi přátelský národ. Někdy až moc.
HN: Co tím myslíte?
Někdy je tam těžké oddělit pracovní a osobní život. Těžko můžete odmítat společenská pozvání svých klientů, protože se předpokládá, že hostitel chce zároveň probrat i nějaké obchodní záležitosti. Tak to tam prostě funguje.
HN: Dostal jste se i do pouště?
Ano, je to snadné. Cestoval jsem po ní dva týdny s celou rodinou, terénním autem a na velbloudech.
Maroko? To byl můj první velký krok v kariéře.
HN: Chcete se do Maroka vracet?
Už loni jsme tam strávili týden dovolené a koupili tam parcelu. Jestli si tam ale skutečně postavíme nějaký dům, na to teď nemám odpověď. V Maroku jsme byli šťastní a byl to první velký krok v kariéře. Teď jsem ale v Praze a uvidíme, co bude za pár let.
HN: Bylo těžké rozloučit se s Afrikou?
Pro mě s manželkou ne, my jsme se hrozně těšili do Prahy. Už jsme ji trochu znali. Prvně jsme přijeli krátce po sametové revoluci, počátkem prosince v roce 1989. Tehdy jsem totiž pracoval pro Société Générale ve Vídni. Když se ale mí dva synové dozvěděli, že se máme z Maroka stěhovat, byli velmi nešťastní. Abych je nějak navnadil, slíbil jsem jim, že v Praze začnou hrát hokej. A tak je teď každou sobotu ráno vozím na stadion na Nikolajce, abych splnil, co jsem slíbil.
Praha mě fascinovala už před šestnácti lety
HN: Na co si z té návštěvy před šestnácti lety vzpomínáte?
Na vzrušené debaty na Václavském náměstí. Také na tu fascinaci lidí svobodou. Ale rovněž si dobře vzpomínám, že v té době nebylo nic jisté. Sovětské posádky byly nedaleko Prahy a ve městě vládla zvláštní atmosféra protichůdných pocitů. Domluvit se cizím jazykem byla tehdy potíž. Problematické však byly i mnohem běžnější věci. Když jsme se chtěli večer někde najíst, buď byly restaurace zavřené, nebo měly rezervace. Už tehdy nás ale Praha fascinovala. Vnímali jsme, jak je krásná.
HN: Od té doby se Praha dost změnila. Některým lidem vadí komercializace centra a nepovedená nová architektura. Co si o této podobě Prahy myslíte?
Vím, o čem mluvíte. Měli jsme také trochu strach, aby rekonstrukce a nově postavené budovy Praze neuškodily. Je to ale přesně naopak. Mix nové a staré architektury se mi líbí, žádná hrůzná stavba tu nešokuje. Z Prahy se stala velmi živá metropole se spokojeně vyhlížejícími lidmi. To jsem tu před šestnácti lety neviděl.
HN: Bylo těžké najít v Praze nový domov?
Když máte tři malé děti a ještě dva psy, potřebujete dost místa. V Casablance jsme měli velký dům a ani jsem si nemyslel, že ho najdeme v Praze tak snadno. Myslím, že už druhý den jsem našel dům v Bubenči a s volbou jsme spokojení. Francouzská komunita bydlí převážně na Smíchově, protože je to blízko do francouzské školy. My tam ale máme hodně zeleně a děti můžou jezdit na kolech a na skejtu. Máme pestré sousedy, od Čechů přes Američany a Angličany. A já to mám i blízko do banky.
HN: Stýská se dětem po Francii?
Oni vlastně nevědí, co je Francie. Když jsme přijeli do Maroka, nejstaršímu synovi byly tři roky, prostřednímu byl rok a nejmladší se tam narodil. Francie, to je pro ně spíš rodina nebo naši přátelé. Teď je jejich domov v Praze.
HN: Už se domluvíte česky?
Já ne, ale děti ano. Ve francouzské škole je polovina žáků, kteří nejsou Francouzi. A mezi nimi je i hodně Čechů. Češtinu mají jako druhý jazyk, třikrát týdně. Pro mě je těžké sledovat, jaké synové dělají pokroky, ale když přišli z první hodiny češtiny, tak si mě docela vychutnali. Chlubili se, že už se naučili tři česká slova. To není na začátek špatné, chválil jsem je. A pak na mě vyhrkli: dobrý den, děkuji a pivo. V bance mi ale potom všichni říkali, že je to naprosto v pořádku. Pivo je přece v Česku klíčové slovo.
V bankách teď běží permanentní revoluce
HN: Být jedničkou v bance je asi sen každého bankéře. Co si na tom užíváte vy? Jsou to peníze, různé firemní výhody nebo moc rozhodovat?
Peníze jsou příjemné, ale není to hlavní motivace. Je to mix mezi mocí a možností dělat tuhle práci.
HN: Alexis Juan vám předal nejziskovější a nejefektivnější banku v zemi. Kam ji chcete dovést vy?
Musíte se ptát, co ještě můžete udělat. A samozřejmě můžete. Můžete rozšiřovat podíl na trhu, zvyšovat počet klientů a množství prodaných produktů na jednoho klienta. A také posilovat loajalitu klientů. V tom všem se může Komerční banka ještě polepšit.
HN: Mluvme konkrétněji...
Během posledního roku Komerční banka nabrala zhruba devadesát tisíc nových, především mladých klientů. Chtěl bych ten trend udržet. Stejně tak velké ambice mám například s hypotékami. Vloni a letos se sice objem poskytnutých hypoték zvyšoval o čtyřicet až padesát procent, ale hypotéku mají jen necelá tři procenta našich klientů. Máme tedy velkou základnu potenciálních zájemců. A samozřejmě, kromě služeb, které lidé znají a využívají, jim musíme nabídnout nové produkty. Včetně nejrůznějších investičních příležitostí.
V bankách teď běží permanentní revoluce. Na jedné straně jsou tu nové požadavky a potřeby klientů a na druhé straně je tu stále silnější konkurence, která vás nutí reagovat. Pro mě jsou to dvě zásadní věci, se kterými se chci poprat.
HN: Počítá Komerční banka s rozšiřováním své sítě?
Je to jeden ze strategických cílů. Vloni jsme otevřeli dvacet pět nových poboček, stejný přírůstek je letos a totéž plánujeme na další rok. Koncem příštího roku bychom se chtěli přiblížit celkovému počtu čtyř set poboček.
HN: Tlak na efektivitu ve firmách roste, budete muset propouštět?
Nepočítám s tím. Hlavní reorganizaci máme za sebou, současný počet zaměstnanců kolem sedmi a půl tisíce lidí odpovídá parametrům naší firmy. Naopak, když budeme otevírat nové pobočky, musíme přijímat.
HN: A jak odhadujete budoucí růst výnosů Komerční banky?
Čísla vám dát nemohu s ohledem na to, že jako firma obchodovaná na burze musíme nejdříve informovat investory. Ale mohu říct jedno - v minulých čtyřech letech se Komerční banka zaměřila hlavně na snižování nákladů a hlídání rizik. Teď je po této stránce v dobré kondici a naší prioritou je růst výnosů.
HN: Co si myslíte o návrzích ministra financí Sobotky na změny v bankách a o tom, že je chce prosadit i zákony?
Pokud jde o větší transparentnost, podporujeme všechny iniciativy tohoto druhu, protože máme stejný zájem.
Podle nového sazebníku třetina poplatků zmizí
HN: Co pro to Komerční banka dělá?
Předně, pro nás to není nová politika. Děláme to už tři roky. Jako první banka jsme například zrušili poplatek za zrušení účtu a nikdy jsme neměli poplatek za neoprávněnou reklamaci. A teď chystáme od 1. ledna nový sazebník, který bude jednodušší a srozumitelnější a proti současnému z něj vypustíme třicet procent poplatků.
HN: Znamená to, že některé poplatky zrušíte?
Některé poplatky zrušíme, ceny za některé položky snížíme a některé zvýšíme. Ceny se budou odvíjet od nákladů a konkurence. Bankovní poplatky jsou citlivé téma, proto chceme být vůči klientům transparentní.
HN: Sníží se ceny pro běžné klienty?
Nemohu vám jednoznačně odpovědět. Až Češi budou využívat banky jako například Francouzi, půjdou ceny služeb určitě dolů. Rozdíl je zatím velký. V Komerční bance připadá na klienta asi třicet transakcí měsíčně, v Société Générale je to sedmkrát tolik.
HN: Tak jmenujte alespoň jeden poplatek, který zrušíte...
Změny do detailů zveřejníme koncem listopadu. Když chceme být transparentní, nemohu to říct teď. Ale uvidíte, že některé poplatky, na které jsou lidé alergičtí, ze sazebníku zmizí.
HN: Vraťme se ještě k návrhům Ministerstva financí...
Není snadné rozebírat každý jednotlivý návrh Ministerstva financí, ale zdá se mi důležité, že Česká bankovní asociace nyní hledá intenzívně cestu, jak se domluvit a nalézt řešení. Nejen ve spolupráci s ministerstvem, ale i se spotřebitelskými organizacemi. To ještě před čtvrtrokem nebylo. Z dlouhodobého pohledu musí mít přece banky zájem na transparentnosti a na tom, co po nich klienti chtějí.
Pro mě je diskuse s ministerstvem užitečná a nezbytná. Když ale slyším o připravované regulaci a o zákonech, mám obavu. Není to nejlepší způsob, jak se postarat o klienty. Banky se musí domluvit hlavně se spotřebitelskými organizacemi. Ve Francii, v Belgii, v Německu nebo ve Skandinávii takový dialog existuje. Změny, které tam klienti požadovali, jsou výsledkem dohod se zástupci spotřebitelů, a nikoliv důsledkem státních zásahů.
HN: Myslíte si, že spotřebitelské organizace odvádějí dobrou práci?
V současné diskusi o bankách je moc neslyším. Pokud budou chtít v budoucnu něco prosadit, musí být aktivnější, silnější a i lépe připravené argumentovat.
Chci být hlavně úspěšný v Česku. Pak se uvidí...
HN: Někteří lidé o vás říkají, že nesplňujete běžné představy o klasickém "šedivém" bankéři. Proč mají bankéři takovou image?
Ta představa snad platila před sto lety, ale ne teď. Ani když se podíváte na ředitele českých bank, tak to není pravda. A potkáte-li se s Jackem Stackem, rozhodně si nebudete myslet, že je to "šedivý" člověk. S bankéři je to stejné jako s jakoukoliv profesní komunitou - najdete tam různé typy lidí. Já jsem kupříkladu převzal velkou firmu, ale vedle toho rád sportuji, hraji tenis, mám rád historii, operu a francouzské šansony, rád jezdím s rodinou na výlety.
HN: Co budete dělat, až skončíte v Komerční bance? Chtěl byste zase pracovat v cizině?
To není tak jednoduché. Být šéfem Komerční banky v podstatě znamená, že v této chvíli nemáte v zahraničí kam postupovat. Komerční banka je totiž největší zahraniční bankou skupiny Société Générale. A pokud nekoupíme žádnou větší banku, nebo naopak někdo nekoupí nás, pak se podle současného modelu budu muset vrátit do Francie. Teď mám ale jen jedno přání. Být úspěšný v České republice, a pak se uvidí...
"Měli jsme také trochu strach, aby rekonstrukce a nově postavené budovy Praze neuškodily. Je to ale přesně naopak."
Laurent Goutard
Laurent Goutard se narodil v roce 1961. Absolvoval Institut politických studií v Paříži (Science-Po Paris) a univerzitu Paris-Dauphine. V Société Générale působí od roku 1986. Od zahájení své kariéry až do roku 1993 působil v generální inspekci Société Générale. Od roku 1993 se v řídích funkcích ve francouzské distribuční síti pět let věnoval velkým podnikům a v roce 1998 byl jmenován generálním ředitelem Société Générale Marocaine de Banques, dceřiné společnosti Société Générale v Maroku. Posléze se stal předsedou představenstva této společnosti a v této funkci působil až do června 2004.
Laurent Goutard pracuje v Komerční bance od září 2004, kdy se stal místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele. Letos 6. října se stal předsedou představenstva a generálním ředitelem banky.
Goutard je ženatý, má tři malé syny. Mezi jeho koníčky patří historie, opera, tenis, cyklistika a výlety s rodinou.
