Němci volit půjdou, ale jak a koho?
Potíže jiných států, kde politici musí téměř s bičem hnát občany k volebním urnám, Německo nesdílí. Volební účast je zpravidla vzorná. Nejméně lidí volilo v roce 1990, a to 77,8 procenta. Nejvíce jich naopak přišlo v roce 1972, celkem 91,1 procenta.
Problém spíše tkví někde jinde. Nehledě na to, že Němci často nevědí, koho mají volit, ještě častěji nevědí, jak vlastně mají volit. V zemi totiž funguje tzv. duální volební systém, kdy má volič hlasy dva.
První hlas, tzv. Erststimme, je přímý mandát. Občan si vybere jednoho z kandidátů ve svém volebním okrsku, kteří usilují o mandát do Spolkového sněmu. Zvolen je nakonec ten, kdo získal největší počet hlasů. Tato volba ale neurčuje poměr sil v parlamentu.
Hlas druhý, tzv. Zweitstimme, pak volič dává vybrané straně. Zde se sčítají procenta hlasů, které strany dostanou. Jedině ta rozhodují o rozložení sil ve sněmu. Tento hlas je tudíž důležitější, což ale většina Němců neví. Podle průzkumů si zhruba 60 až 70 procent z nich myslí, že rozhodující je naopak hlas první.
Pokud by některé straně mělo podle "prvního hlasu", tedy podle přímých mandátů ve sněmu připadat více míst, než jí připadá dle podílu "druhých hlasů", pak získává tzv. převisové mandáty. Do sněmu tak může dosadit více poslanců, než jí podle podílů druhých hlasů připadá. Toto pravidlo například způsobilo, že minulý Bundestag po volbách v roce 2002 neměl regulérních 598 poslanců, ale 603.
Tato kombinace poměrového a většinového volebního systému, která je pro mnohé očividně příliš komplikovaná, má přitom své odůvodnění. První hlas má lidem dát možnost identifikovat se svým "zástupcem", stát nemá být jen "státem stran".
Kombinace s volbou poměrovou pak má vynahradit nevýhody většinového volebního systému, jako tomu je například ve Velké Británii. Zde poměr zvolených kandidátů neodpovídá poměru hlasů, které získali.
Celkem v Německu existuje 299 volebních okrsků a stejně tolik přímých kandidátů.
Volit mohlo na posledních volbách 61 432 868 osob, k urnám se dostavilo 79,1 procenta z nich.
Volit se může také korespondenčně. Tuto možnost v roce 2002 využilo 18 procent voličů.
Co se týče chování voličů, je znatelný jistý rozdíl mezi muži a ženami. Pokud by v roce 2002 volili pouze muži, dostala by se k moci černo-žlutá koalice s celkem 48 procenty. Rudo-zelenou vládu by naopak podpořilo jen 44 procent mužů. U žen jsou preference opačné: Sociální demokraté a Zelení 47 procent, CDU/CSU společně s liberální FDP pak 46 procent.
Nejhorší volební výsledek SPD zaznamenala v roce 1953, kdy získala jen 28,8 procenta. CDU/CSU naopak nejhorší časy prodělala v roce 1949, kdy získala 31 procent.
Na vrcholu byla SPD v roce 1972, kdy ji volilo 45,8 procenta Němců. CDU/CSU ji ještě překonala, v roce 1957 ji podpořilo 50,2 procenta voličů.
