Studenti a bolavé zuby
Z čerstvé pravidelné zprávy OECD o vzdělání musel mít radost především prezident zubařů. Neříkal snad Jiří Pekárek zrovna v těchto dnech, že dáváme na vysoké školství - myslel pochopitelně svůj obor - málo peněz a že je v Česku málo vysokoškoláků? Zubaři jsou ukázkový, pro každého představitelný výsek univerzitní reality, o níž OECD píše.
Samotná zpráva potvrzuje tušené věci a zčásti jistě zastarala (údaje jsou z roku 2002). Kritiku proto vyřizuje ministerstvo školství hladce: Mezitím se situace změnila. Že jsme s dvanáctiprocentním podílem vysokoškolsky vzdělaných na chvostu OECD, kousek před Turky a Italy, ale daleko za Kanaďany a Seveřany? Ano, mezitím však studentů přibylo, za šest let ze 180 na 270 tisíc. Že platíme státní učitele hůře, než je zvykem jinde v OECD? Ano, ale letos je jejich plat - podle ministerstva - nad průměrem v zemi.
Takto se dá přebíjet donekonečna. Ale co ti zubaři? Ti chybějí teď a tady, ve velkých městech to potvrdí každý. Jejich studium je drahé (spotřebovávají vrtačky a amalgámy), proto i míst na školách je málo... Existuje něco, co lze udělat hned? Když vysokoškoláci chybějí, mohou se dovézt. Na Ukrajině netrhají zuby kovářskými kleštěmi. To jen tamní zubaře odháníme vízy, jazykovými zkouškami a mimořádně nevlídnou cizineckou policií. Ale takové konkurenční řešení si nejspíše pan Pekárek a stomatologická komora nepředstavovali. tomas.nemecek@economia.cz
