"Dopadá to i na nás, vyplývají nám z toho povinnosti, a přitom se snažíme hospodařit jinak."

HN: Máte v krajském rozpočtu dost peněz na to, abyste v organizacích spravovaných krajem zvedli platy o předepsaných 4,5 procenta?
Pro učitele posílá peníze na mzdy přímo ministerstvo školství, takže je na něm, aby potřebné peníze našlo. Jenže pak máme v kraji desítky dalších zařízení, jako jsou například nemocnice, rehabilitační ústavy, galerie nebo muzea. Tam bychom měli mít platy pod svou kontrolou, ale v praxi to tak není.

HN: Jak stát do těchto mezd zasahuje?
Uvedu příklad. Kraj je zřizovatelem krajské knihovny. Jenže když vláda navrhne zvýšení platů ve veřejné sféře, tak přes síť nejrůznějších vládních nařízení se nakonec musí povinně zvýšit platy i v naší knihovně. Takže my se snažíme nastavit hospodaření krajských zařízení podle našich pravidel, ale pak nám do toho stát tímto způsobem sáhne.

HN: Vy se nesnažíte vašim lidem upravovat mzdy například podle vývoje inflace? Třeba jinak vysokou, ale stejně jako ve státním případě procentní sazbou?
Zvyšovat platy o předem dohodnutá procenta není náš styl. V organizacích, které zřizujeme, to děláme jinak, motivací k lepší práci.

HN: Čím si mohou krajští zaměstnanci vysloužit více peněz?
Třeba u muzeí chceme, aby se snažila přilákat více návštěvníků a přes vybrané vstupné dokázala vydělávat více peněz. Tím nám pomohou šetřit krajský rozpočet, protože jim můžeme snížit náš příspěvek. Zároveň jim ale necháme peníze na zvýšení mezd. Další motivací je, že tam, kde zvládnou stejnou práci s méně lidmi, mohou část ušetřených peněz použít na vyšší platy. Obecně platí, že kdo si dokáže svou činností vydělávat peníze, má nárok na lepší odměnu.

HN: Kde taková motivace funguje?
Zabralo to například ve Správě a údržbě silnic nebo ve Východočeském muzeu.