První ze světových architektů
Jasná vize, tvrdohlavost, odpor ke kompromisům a schopnost stát za svým názorem, i když to zrovna nepřináší velké zisky. Tyto vlastnosti spolu s nadáním udělaly ze Zahy Hadid jednu z největších osobností současné světové architektury. O jejích návrzích ve stylu dekonstruktivismu se dlouho tvrdilo, že je vůbec nejde postavit. Zaha nevidí dům jako krabici, ale jako plastiku či sochu velmi nepravidelných tvarů. Stavby v jejím pojetí vytvářejí dojem, že jsou stále v pohybu. Dnes pětapadesátiletá architektka na vrcholu kariéry čekala na svou první zakázku po ukončení studií více než dvacet let.
Malá elektrárna pro nábytkářskou firmu Vitra ve Weilu nad Rýnem jí vynesla uznání v odborných kruzích. Další zakázky však ani potom nepřicházely. O rok později zvítězila v soutěži o operu v Cardiffu. Kolem návrhu se rozvířila široká veřejná diskuse, protestoval i princ Charles. Porota nakonec ustoupila a svěřila zakázku méně novátorskému architektovi. Zaha Hadid se však tvrdohlavě hlásila do dalších a dalších soutěží. Když v roce 1998 navrhla Muzeum moderního umění v Cincinnati, byl to průlom, po němž se začaly zakázky jen hrnout. Dnes staví centrum BMW v Lipsku, most v rakouských Alpách nebo výzkumné centrum ve Wolfsburgu.
Vyhrála soutěže v Dubaji, ve francouzském Montpellieru, v Římě. Navrhuje plavecké centrum pro olympiádu v Londýně v roce 2012.
O dětství nerada mluví. Když se řekne Iráčan, vybaví se Evropanům podle ní násilníci, případně zaostalí sedláci. Irák, do něhož se v roce 1950 (osm let před nástupem Saddáma Husajna k moci) narodila do rodiny známého byznysmena a liberálního politika, byl jinou zemí. Měl silnou střední třídu a byl velmi otevřený světu. Vášeň pro architekturu v ní probudily stavby ikon avantgardy, které byly k vidění přímo v Bagdádu. Walter Gropius navrhoval budovy univerzity, Le Corbusier stadión. Z rodné země zatím žádnou zakázku nedostala. Je kosmopolitou, nikoliv patriotem. Po pádu Saddáma se tam ještě nevypravila. "Ráda bych to udělala," řekla minulý týden pro Daily Telegraph. "Nebyla jsem tam pětadvacet let, což je podivné." Neříká to však s žádným entuziasmem a temperamentem, se kterým vždy mluví o své práci a nápadech.
