Chceme pořádek a průhledný trh

Ano, Energetický regulační úřad jednoznačně potřebujeme. Nejen proto, že je Česko součástí Evropské unie a musí respektovat její společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou a plynem, která požadují, aby každý členský stát zřídil regulační autoritu s příslušnými kompetencemi.
Úřad je totiž místem, v němž se nejen významně rozhoduje o cenách elektřiny či plynu, přispívá i ke spolehlivému fungování energetického sektoru, stabilitě dodávek pro konečné spotřebitele, je arbitrem při sporech a podobně.
Úřad zároveň funguje jako arbitr mezi účastníky trhu, kdy musí být schopen odborně a rychle rozhodnout tehdy, když by soudní procesy mohly trvat i několik let. Se svými stížnostmi se na úřad samozřejmě obracejí i zákazníci.
Zúžit naši práci jen na "hlídání" cen, které domácnosti či firmy zaplatí za elektřinu a plyn, je proto zkreslující, i když připouštím, že mnozí tak náš úřad vidí.
Ale i tady je role úřadu nezastupitelná. Příklad? Kdybychom tu nebyli a všechno bylo ponecháno napospas trhu, jak by to asi dopadlo? Odpověď je nasnadě, protože cílem energetických společností a nadnárodních korporací je vydělávat, tvořit zisk a získat co nejrychleji zpět investované prostředky s maximálním výnosem.
Jistě, v konkurenčním prostředí, pokud rostou ceny vstupů, se tento vývoj musí, dříve či později, promítnout v cenách výrobků a služeb. Nyní se například nacházíme ve fázi, kdy je nutné do regulované části ceny promítnout minimální náklady vyvolané povinností provést právní oddělení činností obchodu a distribuce.
To je prostě důsledek evropských direktiv zavádějících liberalizaci na elektroenergetickém a plynárenském trhu. Zatímco v prvním případě v Evropě vzniká převis poptávky nad nabídkou , ceny plynu zase žene nahoru hlavně prudké zdražení v důsledku rostoucích cen ropy.
To jsou objektivní fakta, která ani existence regulačního úřadu nezmění. Ten se od svého zřízení v roce 2001 pohybuje jen v rámci dané legislativy a možností, které mu dává. A ty jsou, při snaze EU celé prostředí liberalizovat, omezené.
Myslím, že vývoj posledních let už i bruselské úředníky vyvedl z představy, že liberalizace energetického a plynárenského trhu zvýší konkurenci a povede ke snížení cen.
Dosud měli prodejci omezené marže, nyní budou kontrolní orgány moci zasahovat až ex post. Dříve měl každý zákazník, i průmyslový odběratel, jistotu, že mu bude muset někdo elektřinu dodávat. Nyní jsou pod touto ochranou pouze domácnosti a drobní podnikatelé.
Evropa, která se v době, kdy měla velký přebytek výkonů nad poptávkou, zhlédla v americkém vzoru liberalizace, proto bude dříve nebo později muset zvážit, kudy se bude ubírat dál.
Ale velkým optimistou nejsem, když vidím ty urputné snahy stále vytvářet podmínky pro jakousi konkurenci, která stejně nenastane, protože odvětví je kapitálově obrovsky náročné a silní hráči slabou konkurenci stejně pohltí. To ale stojí obrovské peníze, které firmy chtějí zpátky. Od svých zákazníků, samozřejmě. A proto tady musí být někdo (regulátor), kdo takovou jejich snahu v regulované části cen ohlídá.
Můžeme ovlivňovat cenu silové elektřiny, tedy velkoobchodní cenu elektřiny hlavního hráče, jímž je u nás ČEZ?
Můžeme, i když, podle našeho názoru, s tím je spojeno mnoho "ale" - především při určení přiměřené míry zisku elektrárenského podniku. Tím chci říct, že všechno není jen na našem úřadu, ale i na společnosti, státu, jaký právní rámec nám vytvoří a jaká evropská pravidla budou dále uplatňována.
Zjistíme-li, že by se ČEZ choval nemravně, zneužíval svého postavení k tomu, aby dosáhl neoprávněného majetkového prospěchu, jsme připraveni zasáhnout.
Stejně jako nyní v případě plynárenských firem a RWE Transgas. U nich nyní zkoumáme, jestli k tomuto jevu nedochází.
Autor je místopředsedou ERÚ a ředitelem jeho sekce regulace

Diskutujte na téma Fóra HN: Potřebujeme skutečně regulátora cen energií

Související