Úředníci by neměli učit u soukromníků
Předávání oficiálních informací k zákonům, které připravuje stát, by neměl být soukromý byznys. Karel Lacina, který se na Univerzitě Pardubice specializuje na fungování veřejné správy, soudí, že pokud stát ukládá starostům povinnost se vzdělávat a znát zákony, měl by jim zároveň zajistit i odpovídající přístup k těmto informacím.
"Úředníci, kteří sami zákony připravují, by si neměli z jejich vysvětlování lidem dělat soukromou živnost," říká Lacina.
HN: Je tedy podle vás špatné, když úředník objíždí republiku a nechává si platit vysoké honoráře za to, že vysvětluje, jaký zákon vlastně vytvořil?
Není to sice nezákonné, ale můj názor je, že by to takto fungovat nemělo.
HN: Co je tedy na takovém postupu špatné?
Úředník dostane za jednu věc dvoje peníze. Nejprve od státu za to, že dělá svou práci a připraví nový zákon, a podruhé za to, že o něm vypráví. Nejsou ale žádné právní páky, které by tomu uměly zabránit.
HN: Jaké řešení by bylo přijatelné?
Chápal bych, že když je přijatý nový zákon, tak ti, kteří se na jeho vzniku podíleli, by měli předat informace dál. Ale mělo by to být na akcích státního institutu a ne přes soukromou agenturu. Existuje přece Institut pro místní správu a ten by mohl svou činnost rozšířit. Starostové i další lidé, kteří se potřebují dozvědět o nových zákonech, by měli zaručené, že potřebné informace jim předá instituce, která má přesná pravidla pro stanovení ceny kursu a také pro odměňování lektorů.
HN: Pomohly by situaci vyřešit například etické kodexy pro úředníky?
Nejsem si jistý, zda se v těch našich pamatuje i na takováto ustanovení. Etické kodexy se začaly používat ve Spojených státech v 60. letech v General Motors a pak se postupně zaváděly i ve veřejné správě. Ve Spojených státech existují i etické audity na úřadech a celou problematiku mají propracovanou velmi detailně. U nás to takto podrobné není.
