Má pomoc lídrovi ODS není politické angažmá

Příští týden čeká plzeňskou soudkyni Vlastu Formánkovou závěrečné hlasování Senátu o tom, zda může obsadit předposlední volné místo na Ústavním soudu. Přestože kandidátka, kterou prezidentovi Václavu Klausovi doporučil plzeňský senátor za ODS Jiří Šneberger, podstoupila rozhovory v senátních politických klubech a výborech, některé okamžiky ze své profesní kariéry objasnila jen částečně.
Václav Klaus, který svým podpisem osobně stvrdil, že Formánkovou považuje za posilu Ústavního soudu, pochybnosti v kariéře kandidátky nekomentuje. "Doporučuji se obrátit na Senát," sdělil Klausův mluvčí Petr Hájek. Avšak ze senátorů si pouze Jaromír Volný z ODS zajel do Plzně prostudovat detaily z minulosti Formánkové. "Hlas jí nedám," uvedl poté.
Proti pochybnostem staví Formánková svou společenskou angažovanost, například v Církevním gymnáziu v Plzni. "Myslím, že moje dosavadní výsledky dostatečně odůvodňují můj zájem o obor ústavního soudnictví," prohlásila Formánková.

HN: V roce 1999 jste byla odvolána z funkce předsedkyně okresního soudu v Plzni. Proč?
Z funkce jsem byla uvolněna v souvislosti s obměnou justičních funkcionářů. Byla jsem tam devět let a naskytla se mi práce u krajského soudu. Je to profesní postup a činnost u krajského soudu je velmi zajímavá.

HN: Předseda krajského soudu Zdeněk Jaroš uvedl, že jste nesplňovala odborné a osobní předpoklady pro výkon takové funkce.
Myslím, že to bylo malinko zkreslené, protože doktor Jaroš u okresního soudu Plzeň-město působil jako můj místopředseda, měli jsme spolu dobré vztahy.

HN: Ale ta věta zní, že jste nesplňovala jeho představy o tom, jaké odborné a osobní předpoklady má mít předseda největšího okresního soudu.
Já tu větu takhle neznám, takže se k ní nemohu vyjádřit.

HN: Vy jste neviděla složku oficiálních dokumentů, které v Senátu doprovázejí vaši kandidaturu? Tam ta věta je napsaná.
Tu jsem viděla, ale nečetla jsem to v celém tom kontextu, takže se k tomu nemohu vyjádřit.

HN: Je to dopis, který byl v roce 2001 odeslán personálnímu řediteli Ministerstva spravedlnosti.
Pokud vím, tak mě v tomto dopisu velmi dobře hodnotil a je tam věta, která se vztahuje k odvolání z roku 1999 a on ji použil.

HN: Takže víte, že ta věta v dokumentu je.
Ano. Abychom si rozuměli. On v roce 1999 pronesl tuto větu a já nevím, za jakých souvislostí a v jakém kontextu. V hodnocení z roku 2001 na tuto větu odkazuje, že se tehdy takto vyslovil. Ale tím, že požádal o převedení ke krajskému soudu, posoudil mé lidské i odborné kvality.

HN: Kdo vám nabídl možnost, abyste se stala ústavní soudkyní? Senátor Šneberger z ODS?
Ne. Byla jsem oslovena z Pražského hradu, zda bych měla zájem o kandidaturu na ústavní soudkyni s tím, že jsem v jakémsi seznamu možných kandidátů.

HN: Ano, a Hradu vás doporučil právě plzeňský senátor ODS Šneberger. V životopisu zdůrazňujete svou apolitičnost a přitom v roce 1996 jste se zapojila do senátní volební kampaně na Plzeňsku. Na oficiálním letáku a plakátu jste vyjádřila podporu kandidátovi ODS.
Bohumil Kulhánek nebyl vnímán jako kandidát ODS, byl to starosta jednoho z městských obvodů.

HN: A kandidoval jasně za ODS.
Podpořil mé úsilí o získání vhodné budovy pro soud Plzeň-město. V tomto kontextu jsem se vyjádřila, že je to slušný člověk. Nebylo to politicky zaměřené.

HN: Má se soudce takto zapojovat do politické kampaně?
Nehodnotila bych to jako politické angažování. Soudce je občan a měl by chodit především k volbám.

HN: Vy jste ale životopisu zdůraznila svou nestranickost a tady jste se přímo zapojila do kampaně jedné strany. Shodou okolností té, která prezidenta upozornila na vaše možné vyslání k Ústavnímu soudu.
To nebyla věc jedné strany.

HN: Je-li to ale kandidát ODS, tak se to týká jedné strany.
Ale já vám vysvětluji, že pan starosta nebyl vnímán jako politik.

HN: Dobře, vaše interpretace je, že není vnímán jako politik. Jenže on na oficiálních materiálech ODS vystupuje jako její kandidát.
Nevím, co dalšího bych k tomu měla říci.

HN: Jak hodnotíte svůj rozsudek ve věci hostinského Čermáka?
Je to rozsudek už čtvrt století starý a já jsem se k němu vyjadřovala ve všech médiích, odpověděla jsem senátorům a dál se k tomu vyjadřovat nebudu.

HN: Stále si ho udržujete ve svém portfoliu "odborných publikací"? Sama jste totiž řekla, že takovými publikacemi soudců jsou jejich konkrétní rozsudky.
Rozhodnutí každého soudce jdou za ním nejen po dobu jeho života, ale i poté, protože se archivují.

HN: Dnes byste tento případ rozhodla jinak?
Rozhodla bych s jiným nadhledem a jinou životní zkušeností.

HN: Jakou souvislost mají vaše humanitární aktivity, které zdůrazňujete, v životopisu i rozhovorech se senátory, s odbornou kvalifikací kandidáta na ústavního soudce?
Myslím si, že každý člověk by měl něco vědět o životě. Mnohdy jsou zákony přijímány v dobrém úmyslu, ale neusnadňují lidem život. To, že se pohybuji nejen na pracovišti a nejen doma, vnímám život tak, jak plyne, a vnímám potřeby lidí.

HN: Takových lidí je v České republice deset miliónů, co mají své vlastní životní zkušenosti. Ale schází jim právě ty odborné, takže se nemohou stát ústavními soudci.
Je třeba kloubit ty odborné s životními. Záleží na úhlu pohledu.

HN: Sama jste řekla, že vaše publikační činnost jsou rozsudky. V nich tedy lze hledat odraz vaší životní zkušenosti?
Ano, jistě.

HN: Odsouzení hostinského Čermáka tedy odráží část vaší životní zkušenosti. Je to správné vysvědčení pro kandidátku na ústavní soudkyni?
Té otázce vůbec nerozumím.

Z kariéry Vlasty Formánkové

Jako šestadvacetiletá soudkyně poslala v roce 1980 na deset měsíců do vězení plzeňského hostinského Jana Čermáka. Ten musel kvůli komunistickým schůzím zavřít na několik dní restauraci, kterou vedl. Kvůli menším tržbám a nesplněnému plánu se zaměstnanci báli, že budou mít nižší výplatu. Čermák poté veřejně prohlásil, že není zvědavý na komunistické šplechty a doslova řekl, že z nich má hovno. Formánková ho proto odsoudila za hanobení národa, rasy a přesvědčení a výtržnictví.
Rehabilitační soud v roce 1991, který však celý incident posuzoval podle zákonů platných v roce 1980, Čermáka plně rehabilitoval a verdikt Formánkové zrušil.
V roce 1996 Formánková jako předsedkyně plzeňského okresního soudu na oficiálních letácích ODS osobně podpořila Bohumila Kulhánka, který za ODS kandidoval do Senátu. "Osobně jsem ráda, že kandiduje právě on," uvedla soudkyně v doporučení.
V jiných kauzách dokázala Formánková lidem, kterým někdo cizí zavinil smrt blízkého, přiřknout statisícová odškodné. Například Janovice nad Úslavou musely zaplatit rodičům 225 tisíc za to, že se na uvolněné prolézačce zabil jejich pětiletý chlapec.
Půl miliónu dostali zase pozůstalí matky, která doprovázela dítě do školy a zabilo ji couvající popelářské auto.