Soudce musí být loajální jen k zákonu

Dlouhých jedenáct let pracoval americký Nejvyšší soud ve vzácně vyvážené sestavě - tři skalní konzervativci, tři umírnění, tři liberálové. Počátkem července rezignovala kvůli věku Sandra Day O'Connorová, vůbec první žena v Nejvyšším soudu, a kvůli vážné nemoci se očekává i odchod předsedy Williama Rehnquista. Tím začíná politický zápas mezi prezidentem, který jmenuje nové soudce, a Kongresem, který je schvaluje.
Nejvyšší soud, obdobně jako evropské ústavní soudy, ruší zákony i soudní verdikty. Demokratická opozice v Kongresu varuje, že zablokuje nominace konzervativních soudců. Obává se, že by mohli zvrátit například rozsudek z roku 1973, jímž soud připustil potraty.
Soudce Anthony Kennedy, kalifornský katolík jmenovaný prezidentem Reaganem, je počítán mezi umírněné. V Česku pobýval na pozvání institutu CEELI, přednášel zde školícím se iráckým soudcům.

HN: Britský The Economist míní, že současný, mírně konzervativní soud předsedy Rehnquista nezrušil žádný významný zákon. Ani neudal Americe nový směr, jako třeba soud pod vedením Earla Warrena, který v 50. letech potíral rasovou diskriminaci.
Budiž, ale Warrenův soud pracoval v historicky jiné době. S našimi nálezy, kde jsem byl součástí většiny, jsem zcela spokojen.

HN: Podle statistik rozhodujete ve čtvrtině případů jednomyslně. Zhruba u 40 procent v nejtěsnějším poměru 5:4, nejznámější byl spor Bush v. Gore v roce 2000 o přepočítávání výsledků voleb. Neohrožuje vaši pověst nestranné instituce, když rozhodne pět republikánů proti čtyřem demokratům?
Ale to není dobrá interpretace. Rozpor s ústavou tenkrát shledali i další dva soudci, Stevens a Souter. Nechci ten případ rozebírat do hloubky, ale v zásadě šlo o tři otázky. První - máme ho vůbec přijmout k projednání? Pokud vidíme ústavní téma v případu velké závažnosti, bylo by podivné nechat ho na úrovni soudu státu Florida. A podotýkám, že to nebyl Bush, ale kandidát demokratů Gore, kdo se obrátil na soudy. Druhá věc - došlo k porušení ústavy? Sedm členů soudů se shodlo, že ano. A třetí - máme přijmout nápravná opatření? Pět z nás usoudilo, že by lhůta pro přepočítávání výsledků voleb neměla být prodlužována. Média tehdy odvedla špatnou práci, když vše zúžila na poměr 5:4.

HN: Kolik stížností soud dostává a kolik z nich si bere k projednání?
Letos to je kolem 9500 podání, vybrali jsme tuším 82. Volíme jen takové případy, kde je náš vstup potřebný a užitečný, kde můžeme dávat. Když jsem přišel na soud, projednávali jsme ročně kolem 150 případů, což bylo příliš. Teď to bývá 80 - 90, což se mi zdá zase málo, optimum bych viděl kolem 120.
Ale ty tisíce žádostí nejsou zbytečné. Dávají nám dobrou informaci, co se v soudním systému děje, nejsme izolováni od soudní praxe.

HN: Letos jste zrušili tresty smrti nad mladistvými. V odůvodnění jste napsal, že jste "vzali na vědomí převažující světové mínění". Kritici namítali, že máte rozhodovat čistě podle ústavy.
To byl delikátní případ, největší pokřik ale vyvolal u lidí, kteří verdikt nečetli. Samozřejmě jsme velmi pečlivě zdůraznili, že rozhodujeme na základě americké ústavy; jako potvrzení našeho úsudku jsme uvedli i to, že jiné soudy ve světě dospěly ke stejnému závěru. Shoda s tím, co téměř každá země na světě uznává, je podpůrný argument. Jsem ten poslední, kdo by chtěl měnit konstituci kvůli názoru světa. Loajalita Američanů k jejich ústavě je příliš cenná hodnota.

Každé jmenování má příběh


HN: Jak vypadá výběr členů Nejvyššího soudu? Jak jste byl osloven vy sám?
Prezidenta Reagana jsem znal už dlouho předtím, byli jsme oba z Kalifornie, spolupracoval jsem s ním už jako s guvernérem.
Každé jmenování má svůj vlastní příběh, právě proto, že nikdo neví, kdy se místa na soudu uvolní. Já jsem byl například třetí oslovený v řadě, první dva neprošli, až pak se Prozřetelnost usmála na mě.

HN: Jeden z nich se vzdal sám kandidatury, když vyšlo najevo, že kouřil marihuanu. Není to z dnešního pohledu řekněme malicherný důvod?
Já jsem z jiné éry. Myslím, že porušit drogové zákony je vážná věc.

HN: Prezidenti občas bývají z vlastní nominace rozmrzelí. Když se ptali Eisenhowera, jaké udělal největší chyby, říkal prý: Dvě z mých chyb pořád sedí na Nejvyšším soudu.
Ale to nebyl Reaganův případ. Ačkoli neměl právnické vzdělání, měl k profesi velký respekt. Věděl, že nominovaní musí mít loajalitu jen k zákonu, ne k prezidentovi.

HN: Uvádí se, že v celé historii amerického Nejvyššího soudu celá třetina členů neměla předchozí soudní praxi.
A to ještě často šlo o slavná jména! Earl Warren, William Rehnquist, William H. Taft, John Marshall, Hugo Black, William O. Douglas, Felix Frankfurter... Soudní praxe skutečně není nutná: nemusíte být dobrý poručík, abyste mohl být dobrý generál. Na Nejvyšším soudu musíte hodně přemýšlet, číst knihy a psát. Předchozí soudní praxe je dobrá k tomu, že vás může varovat: je to náročná práce.

HN: Můžete obecně říci, jací by měli být noví členové Nejvyššího soudu?
Soud pracoval v tomto složení dlouhá léta, vládlo tam mimořádně kolegiální a přátelské prostředí - a soudci jsou od přírody opatrní, takže jsme teď trochu zneklidněni, kdo přijde. Spoléháme ale, že prezident a Kongres vyberou osobnosti nezávislé, s pevnou integritou, které budou oddány zákonům, otevřené, ochotné naslouchat kolegům i rozsudkům minulosti.

HN: Čekáte, že nominační debata se bude točit třeba kolem potratů?
To nekomentuji. Respektuji dělbu moci, tohle je úloha Senátu.

Hodně záleží na tradici


HN: Český prezident na jaře vyvolal rozruch v justici, když odmítl jmenovat nové soudce s odkazem na jejich nízký věk - nebylo jim ani třicet. Co si myslíte o ideálním věku pro soudce?
Když jsem přednášel na justiční akademii v Nizozemsku, kde patří mladí soudci k tradici, jedna adeptka se ptala, zda může být dobrá soudkyně, když se má ještě tolik co učit o světě a právu. Opáčil jsem, že pokud si bude klást tuto otázku pořád, tak bude skutečně dobrá. Takové zpytování patří k naší práci: proč tu práci dělám, jaké jsou mé limity, jaké mám předsudky? Řekl bych, že u dobrých novinářů to je podobné.
Můžete říci, že takové tázání patří k vyzrávání osobnosti, takže by soudcem měl být zralý člověk. Ale musíte vzít v úvahu i rychle se měnící svět a v něm se mladí lidé někdy orientují lépe než staří.
Hodně bych dal na zvyklosti a kulturu dané země. V Americe je zvykem vybírat soudce z právnických profesí, obvykle po deseti letech praxe, takže nejmladším soudcům bývá kolem 33. Jsou i tací, kteří obléknou talár až v 55.

HN: Takže kolem 30 let by mohla být rozumná hranice?
Vyhýbal bych se pevně stanovené hranici. Potkal jsem tu mladé české soudce, nevím, zda měli nad, či pod 30 let, ale udělali na mě skvělý dojem. Měl bych ale dodat, že já sám se poprvé stal soudcem dost časně. Byl jsem jedním z nejmladších federálních odvolacích soudců v historii. Bylo mi 38.

HN: Namítá se, že česká justice nemá ani tak problém s nástupem mladých soudců jako s odchodem starých. Ti se obávají odchodu do penze, kde jim prudce klesne příjem i životní standard. Jak to řeší Spojené státy?
Federální soudy to řeší zvláštním způsobem - podle výkladu ústavy mají jejich členové zaručen plný plat až do smrti. Máme proto takzvané soudce-seniory. Když dosáhnou 64 let, za stejný plat pracují jen třetinu pracovní doby. Mají kancelář i pomocný personál, takže často zůstanou do 80 let. Milují tu práci, dostávají i některé nejtěžší případy. Takže uvolní místo mladším a zároveň nejsou odříznuti od profese.

HN: Na nižším stupni soudí v Česku více žen než mužů. Považujete příliš feminizovanou justici za problém?
Neměla by zde platit žádná diskriminace podle pohlaví, v tom musí být justice férová a neutrální. Jestli rozhodují jinak... Soudkyně mají lepší pochopení pro obtížné úkoly, které má žena jako tvůrkyně domova. To je důležitý pohled, který by v soudní síni neměl chybět.

HN: Co na americkém Nejvyšším soudu? Tam jsou dvě ženy a sedm mužů.
Respektive jedna, teď když Sandra O'Connorová odchází. Ona i Ruth Ginsbergová soud výrazně obohatily svým pohledem. Ale s neustálým přepočítáváním bych to nepřeháněl, je to hloupé. Zabřednete pak do úvah, zda je soud také dostatečně etnicky vyvážený a zda je nábožensky dost rozrůzněný.

Můj dům, můj hrad


HN: V Praze jste přednášel iráckým soudcům, dříve jste mluvil s afghánskými. Jaký z nich máte dojem?
Jsou velmi hrdí na svou práci a na rodící se právní stát. Ve snu bych si nepomyslel, že se dožiju éry, kdy uvidím tolik nově sepisovaných ústav, tolik států budujících nezávislé soudnictví.

HN: Co jim radíte?
Že právo žije ve svědomí lidí. Funguje, jen když ho lidé akceptují. Dvě ústavy, ta psaná a ta v hlavách lidí, se musí potkat.
V Anglii se říká "můj dům - můj hrad", prý je to úsloví ze 16. století. To je přece skvělý slogan o ochraně majetku: nesmíš vniknout do mého domu. Takto se vědomí práva přenáší přes generace.

HN: Americká ústava vydržela v původní podobě, protože je obtížné ji měnit. Je to výhoda, nebo obtíž?
Určitě výhoda. Díky tomu zůstává krátká, jak si to kdysi přál jeden z jejích otců James Madison. Příliš dlouhé ústavě lidé nevěří.


Životopis Anthony Kennedyho


u narozen 23. června 1936 v Sacramentu (Kalifornie)
pochází z katolické rodiny, jeho otec byl právník
vystudoval práva na Stanfordu, rok strávil i na London School of Economics
převzal otcovu právní firmu, v 70. letech pracoval pro Ronalda Reagana, tehdejšího kalifornského guvernéra
v roce 1975 jmenován soudcem federálního odvolacího soudu
v roce 1988 byl - jako třetí kandidát po dvou odmítnutých - schválen senátem do Nejvyššího soudu. Do funkce ho navrhl prezident Reagan
Podobně jako soudkyně O'Connorová hájil v rozsudcích volný trh, práva států USA proti příliš silné federální vládě, ale také potraty i "afirmativní akci" (cílené zvýhodňování etnických menšin). Letos například psal rozsudek, kterým soud zrušil tresty smrti pro mladistvé, s odvoláním na převažující světové mínění. "Už žádný další Kennedy," říká dnes náboženská pravice, nespokojená se soudcovou "měkkostí"
Zdroj: Úzis, archív HN

"Spoléháme ale, že prezident a Kongres vyberou osobnosti nezávislé, s pevnou integritou, kteří budou oddáni zákonům, otevřené, ochotné naslouchat kolegům i rozsudkům minulosti."
"Efektivní, fungující, dobře zaplacená justice je základ. Bez ní, bez silného právního státu, prostě nevybudujete dynamickou, prosperující společnost."